Divadlo a já: "Čarodějův učeň"

(Otfried Preußler)

„Poslechni hlas svého Mistra, poslechni jej!“ (premiéra 30. listopadu 2018)

Další (tentokrát trochu hororová) pohádka, kterou si do svého repertoáru před dvěma lety vybralo ústecké Činoherní studio, patří také mezi literární díla německého spisovatele Otfrieda Preußlera. V roce 2008 zde totiž uvedli i jeho „Malou čarodějnici“ (v režií Jiřího Honzírka), u nás tolik známou hlavně díky oblíbenému kreslenému večerníčku. Příběh učně Krabata nás však zavede na blata do kraje Lužických Srbů ve východním Německu. Původně prý příběh pochází z Indie, ale až lužickosrbská legenda z přelomu 17. až 18. století se stala inspirací k vydání knihy pro děti, která vyšla v roce 1971 v Německu. U nás je tento příběh znám hlavně díky animovanému filmu Karla Zemana z roku 1977. Jeho ústřední téma natolik zaujalo zdejší (dnes již v ČS bývalou) dramaturgyni a spoluautorku dramatizace Dagmar Haladou, že si jejím uvedením splnila jeden svůj sen. Dle jejích slov: „…ústřední téma boje proti moci a jejímu podlehnutí je v dnešní době silně aktuální. Čarodějův učeň v sobě nese příběh, který poeticky vypráví o krutosti, příběh, v němž se prolíná rovina sekty a „ritu“, podsvětí, křesťanství i folkloru.“ Je tedy určený dětem od 10 let, ale své příznivce si jistě najde i mezi dospělými. Já ho navštívila v jeho zatím (a vzhledem k nepříznivé situaci zřejmě na dlouho i) posledním uvedení dne 5. října 2020. Mimo jiné je v něm totiž také obsažena naděje, že dobro a láska nad zlem zvítězí. Tak snad brzy vyhrajeme i nad tou virovou potvorou.

Mladého sirotka Krabata (Adam Ernest) dožene zima, hlad i sen až k Černému mlýnu, jemuž vládne mlynář a hlavně Mistr (Jan Jankovský j.h.), čaroděj černé magie. Proto, aby mlýn fungoval, je zde třeba šesti učedníků (v knižní podobě jich je dvanáct, pozn. autora). Vždy na Nový rok je totiž jeden z nich nahrazen dalším a Krabat přišel právě včas, aby jejich počet doplnil. Netušil však, jak velkou moc nad nimi bude Mistr mít. Všechny láká na odhalení a vyučení se čarodějnému umění, ale zároveň také rozhoduje o tom, kdo kdy mlýn opustí. Nejprve se tam Krabat jako nováček musí pořádně ohánět. Postupně se ale spřátelí s ostatními tovaryši – Andrušem (Matúš Bukovčan), Lyškem (Jan Plouhar), Michalem (Václav Liška j.h.), Jurou (Václav Hanzl j.h.) a Tondou (Lukáš Černoch), který se stane jeho nejbližším kamarádem. Po třech měsících se s nimi začíná učit i černé magii a čtení z Koraktoru – čarodějnické knihy, kterému všichni naslouchají v podobě havranů. Vždy o Velikonocích musí ve dvojici bděním u živého ohně strávit noc na místě, kde někdo přišel násilně o život, a následně obnovit slib Mistrovi. Během této noci se zamiluje do Kantorky (Anna Kratochvílová j.h.), dívky, která během Velké noci vede průvod vesnických dívek. Na konci roku však umírá Tonda a další rok Michal, pro které si s naprostou pravidelností chodí Kmotříček (Jaroslav Achab Haidler). Krabat se rozhodne jejich smrt pomstít a stále intenzivněji a svědomitěji se učí kouzlům, aby se jednou mohl Mistrovi postavit a zlomit jeho moc. Od Jury se dozví, že jedinou možností, jak se odtamtud lze dostat, představuje přímý souboj s Mistrem a hlavně upřímná láska dívky, která musí obstát v Mistrově zkoušce. Do konce roku, které v mlýně plynou třikrát pomaleji než mimo něj, už mnoho nezbývá a Krabat se pokusí jednat. Spolu s Kantorkou se postaví Mistrovi. Ten je poražen a mlýn, ke kterému přichází Krabatův kamarád Loboš (Yehor Kondratyuk j.h.), mele dál…

Tajemný až hororový příběh si žádá dost specifickou atmosféru, kterou se zde (autorům - režie: Jan Holec, dramatizace: Jan Holec a Dagmar Haladová, dramaturgie: Dagmar Haladová, překlad: Radovan Charvát, scéna: Ján Tereba, hudba: David Hlaváč, kostýmy: Paulína Bočková, světelný design: Milan Hodis, projekce: Lukáš Dřevjaný, a další) podařilo skvěle navodit. Relativně jednoduše, a přitom velmi funkčně, navrženou scénu doprovázely perfektně zvolený světelný design a doplňující projekce, které ještě podpořila i vhodná hudba. Navíc ji podtrhly originálně navržené kostýmy i náročnější líčení u postav Mistra a Kmotříčka. Výtvarnou, světelnou i hudební složku pak ještě navíc doplnily velmi kvalitní herecké výkony. I když jednotlivým postavám trochu chybělo hlubší vykreslení charakterů, dalo se celkem snadno rozeznat zlo, jež zastupovaly postavy Mistra, Kmotříčka i Lyška, od dobra v podání Krabata a hlavně jeho milé a čisté Kantorky. Zatímco Honza Jankovský svého Mistra temné magie vykreslil, především slovem a dikcí, jako všudypřítomné zlo, „velkého bratra“, který vše vidí a slyší, a jehož moc je tu tak naprosto bezmezná, Krabat v podání Adama Ernesta oproti tomu představoval někoho, kdo vlastně nemá ani pořádně moc nad svým životem. Přesto se dokázal svému osudu i následně naprosté přesile postavit. Stal se hrdinou, který se nejdříve musel sám zocelit, aby poté s pomocí přátel a lásky mohl čelit své největší výzvě a zdárně zvítězit. Jako jediná postava si zde prošel výrazným vývojem od ustrašeného chlapce po muže silného jak fyzicky, tak mentálně. Líbilo se mi zde i využití „jednoduchých“ proměn v havrany i dalších „kouzel“. Výborně ztvárněno bylo především Tondovo vtažení Lukášem Černochem. I když na mne tato inscenace místy působila trochu staticky, její atmosféra i příběh si mě do sebe celkem vtáhly.

Moje hodnocení: 70 %