Divadlo a já: "Černá sanitka"

(Adam Ernest)

„Černá teenagerská komedie letící v rychlejším tempu než je maximální rychlost dodávky.“ (premiéra 9. června 2021)

Dalším nově premiérovaným projektem v rámci „Letní štace“, který je určený pouze k venkovní produkci, se stala tato trochu hororově laděná teenage komedie. Adam Ernest se k jejímu napsání nechal inspirovat několika městskými (tzv. urban) legendami ze stejnojmenné knihy Petra Janečka, stejně jako před lety i HaDivadlo, které s ní do Ústí nad Labem také zavítalo. Tento nový projekt je ale specifický a výjimečný v tom, že s ním ČS primárně plánuje hrát ve spolupráci s Člověkem v tísni zdarma ve vyloučených lokalitách Ústeckého kraje, tedy před publikem, které jen tak do divadla rozhodně nezavítá. Tento dost odvážný a smělý nápad vznikl v hlavách Adama Ernesta a Davida Šiktance asi před třemi lety. Jak sám Adam pak vysvětluje: „Naše divadlo je v ústeckém kraji. Ten podobných lokalit obsahuje spoustu a tvářit se, že tu nejsou a potichu je obcházet, podle mě nikam nevede. Rád bych ale, aby se Sanitka v budoucnu nehrála jen v lokalitách vyloučených na základě etnika, ale i v dětských domovech, pasťácích nebo třeba vězeních. Navíc jsme příspěvková organizace, která právě podobnými akcemi naplňuje svůj význam.“ Její předpremiéra byla naplánována na 9. července v Předlicích. Poté s ní 11. července zavítali do Prahy na festival Za dveřmi, aby ji pak v oficiální premiéře (a zároveň poslední v této sezóně) dne 13. července 2021 představili i svým divákům na hradě Střekov. Průvodní slovo patřilo Pavlu Rímskému.

Jelikož jsou prázdniny a rodiče nejsou doma, pořádá jejich syn Bugo (Lukáš Černoch) mejdan pro přátele. Nechybí na něm ani jeho dva nejlepší kamarádi Beta (Andrea Berecková) a Ďula (Petr Uhlík). Jakmile ale zjistí, že zmizel Bugův mladší bráška Péťa, kterého dostal na starost, vydají se ho hledat. Jelikož městem koluje zpráva o únosech malých dětí, která se objeví i na jeho počítači, zamíří po jeho stopách a vydají se na Střekov. A zatímco je Beta uklidňuje, že vše bude v pořádku, narazí cestou na mladou stopařku (Annette Nesvadbová), která zmizí tak rychle, jako se objevila. Zatímco se kluci domnívají, že to byl duch, uklidní je Beta, že si z nich jen někdo dělá legraci a že takových urban legend na světě koluje několik. Když se tu ale opět objeví ona stopařka a dá jim indicii, kde hledat Péťu, neváhají a pokračují v cestě na Mariánskou skálu. Cestou však do jejich auta někdo zezadu narazí. Myslí si, že by to mohlo být varování, ale ani to je neodradí od hledání malého Péti. Na místě se Ďula odvážně vydá do jedné ze štol, kde se před lety ztratil i Betin malý bráška. Zde je nakonec dožene i Bugův soused pan Hagen (Jan Hušek), aby jim řekl, že ví, kde malý Péťa je. Konec dobrý, všechno dobré, tak proč si ještě nedat na benzince jedno pivo…

Tento dost smělý počin (tvůrců – režie: Adam Ernest a kolektiv, hudba: Petr Škarohlíd, výprava: Štěpán Kovář, kostýmy: Simona Pekařová a další) má poměrně dost odvážné ambice. Chtěl by předat kulturní odkaz i těm, pro které bylo divadlo povětšinou prozatím úplné tabu. Chce jim ukázat, že i „divadlo může být zábava, která mluví jejich jazykem“. Po shlédnutí prvního uvedení v Předlicích bych se skoro až nebála říct, že to působilo jako celkem zbytečná a marná snaha a námaha. Publikum, nebo tedy alespoň ve věkové kategorii, pro kterou je kus primárně určen, se v hledišti moc neobjevilo, a to menší (převážně 5-10 let) dokázalo dělat takový kravál, že se možná místy ani sami herci neslyšeli. Nicméně obdivuji jejich odvahu, bojovnost i výdrž prokousat se tím od začátku až do konce. A pokud takových diváků bude víc, přeji jim tedy hodně energie a elánu pouštět se do toho zas a znova, neboť bez nějakých lepších opatření taková produkce za mě nemá smysl a je to pouze zbytečná ztráta času, peněz a hlavně energie. Tito diváci si toho totiž zrovna moc neváží. Pokud se ale bude uvádět pro ty, kteří mají opravdu zájem, myslím, že má slušný potenciál zaujmout, především tedy mladou generaci (cca od 14 let). Jazyk je sice už zbytečně moc vulgární, ale námět je celkem atraktivní. Městské legendy (tedy současné ústně tradované „pohádky“) v kombinaci s lehce hororovou tématikou a teenage komedií jsou myslím velmi dobrou volbou. Kromě urban legend se zde objevuje i další téma blízké hlavně mladé generaci – neopětovaná láska, a to hned v několika podobách. Dalo by se říci, že je to takový kompletní začarovaný trojúhelník, kdy ani jeden z aktérů se to tomu druhému neodváží říct. Chtěla bych pochválit hlavně herce, kteří do projektu šli s plnou vervou a nenechali se odradit ani velmi netradičním a nestandardním publikem. A oceňuji také nápad vše směrovat do a kolem jedné dodávky. Pro venkovní produkci, pokud přeje počasí, je to velice praktické a skvěle využitelné. Takže přeji mnoho zdaru do dalších štací.

Moje hodnocení: 64 %