Divadlo a já: prosince 2017

(Burton Lane, Edgar Y. Harburg, Fred Saidy, Jiří Voskovec, Jan Werich a Josef Dvořák)

„Nejslavnější český herecký představitel vodníků Josef Dvořák tentokrát jako Čochtan v komedii na motivy známého muzikálu Divotvorný hrnec.“ (premiéra 1. února 1993, obnovená premiéra 22. září 2005)

Na konec roku jsem si nechala do třetice ještě jeden muzikál, tentokrát vodnický. I když jsem s tímto muzikálem před více jak pěti lety oslavila jednou derniérou 70. narozeniny Josefa Dvořáka, konala se k mému překvapení dne 12. prosince 2017 jeho další derniéra. Nicméně Pepa Dvořák i v 75 letech ve své nejoblíbenější a viditelně srdcové roli neztratil nic na svém vodnickém temperamentu. Čochtan v českém pojetí zastupuje skřítka Oga z původního pohádkového příběhu The Finian´s Rainbow (v překladu „Divotvorný hrnec“), který byl prvně uveden na Broadwayi roku 1947. Jako první pak tento námět přivezli na starý kontinent (tedy do Evropy) Jiří Voskovec s Janem Werichem, aby ho uvedli v české premiéře 6. března 1948 v jejich obnoveném divadle s podobnou poetikou jakou mělo jejich prvorepublikové Osvobozené divadlo. Z irských přistěhovalců se stali Češi a z kouzelného skřítka vodník ve velmi slavném provedení Jana Wericha. Právě to také velmi inspirovalo Josefa Dvořáka, který mu pak vdechl nový život roku 1990 v Hudebním divadle Karlín a následně pak i ve své divadelní společnosti.

Do Ameriky přijíždí Josef Novák (Karel Gult) se svou dcerou Káčou (Markéta Hrubešová). Ve Štědré dolině se setkávají s místními obyvateli - Woody Richtarikem (Rostislav Trtík), jeho němou sestrou Zuzkou (Nela Friebová) a Bellindou (Vlasta Kahovcová). Těm nezbývá příliš času do dražby jejich půdy, po které prahne senátor Randall (Jiří Veit). Káča s otcem jim pomohou zbývajícím finančním obnosem, který potřebují ještě složit. Za to Novákovi nechají kousek jejich půdy, se kterým on má své vlastní plány. Tentýž večer se Káče svěří se svým "posláním". Doma v Čechách sebral třeboňskému vodníkovi Čochtanovi (Josef Dvořák) kouzelný hrnec plný zlata, neboť věří, že když ho na americké půdě zakope, zajistí tím své dceři bohaté věno. Netuší však, že ten za ním přeplaval oceán a trvá na vrácení svého pokladu. Novák ho ale již stačil schovat a vrátit ho nehodlá. Kromě toho, že nadpřirozeným bytostem dodává jejich kouzelnou moc a nesmrtelnost, má i schopnost splnit tři přání obyčejným smrtelníkům. Po třetím přání se však i z vodníka stane člověk, což je také další důvod, proč Čochtan trvá na vrácení svého hrnce. Nic netušící Káča při jedné konfrontaci s Randallem vysloví na místě nedaleko pokladu přání, aby senátor zčernal, a to se také stane. Rázem má problém a je nařčena z čarodějnictví. Hrnec náhodou objeví Zuzka a schová ho na jiném bezpečném místě, o kterém nikdo jiný nemá ani tušení. Potkává se zde však s vodníkem, a i když je němá, padnou si do noty. Zničehonic pak Čochtan vysloví přání, aby mohla mluvit, což se mu také v blízkosti hrnce vyplní. Pozná, že je tedy pokladu velmi blízko a chce si ho vzít zpět. Novák však chce svou dceru dostat z problémů, a tak potřebuje i poslední třetí přání. Čochtan má před sebou velmi těžké rozhodnutí. Díky Zuzce, se kterou se rozhodne zůstat, nechává smrtelníkům jejich poslední přání a sám se stává jedním z nich. Chystá se veselka Káči s Woodym. Nevěsta je sice bez věna, ale šťastná. Stejně jako Zuzka se svým Čochtanem. I Novák se s tímto koncem rád spokojí.

Jedním z nejklasičtějších představitelů vodníků v Čechách je jistojistě Pepa Dvořák, a tak si skoro neumím představit, kdo by se lépe hodil na roli Čochtana než právě on. V této roli po jevišti proplouvá jak ryba ve vodě a je jasně vidět, jak moc si ji užívá. Baví ho a on zas rád baví diváky, a častými improvizacemi pak i své kolegy. Ti tedy rozhodně nemají zrovna lehký úkol vše ustát. Známý příběh i známé melodie pak jakoby pohladí a trochu odlehčí bránicím :-). Ačkoliv předávání mikrofonu trochu vytrhává z děje, písničky do tohoto muzikálu patří a všichni své party odzpívali velmi slušně. I když se mi zde tentokrát obsazení některých rolí trochu obměnilo, všichni své role zvládli skvěle. Nicméně Pepa opět předvedl jedinečný výkon. Musím však přiznat, že atmosféra a drive předchozí derniéry byly ještě o něco silnější a působivější. Každopádně pro konec roku a pohodové naladění se je toto úsměvné představení dobrou volbou. Kdo umí, ten umí. Je příjemné se takhle občas pobavit a zasmát. Díky za pěkný večer a klobouk dolu před tolika lety ve vodnickém a odehranými reprízami Čochtana (autorů – scéna: Pavel Roučka, kostýmy: Daniela Flejšarová, choreografie: Josef Starosta, režie: Rudolf Fleischer a Josef Dvořák, a další). Třeba ještě za pět let nějaká další derniéra přibude ;-).

Moje hodnocení: 66 %

Káča s otcem (M.Hrubešová a K.Gult)

Novák a Čochtan (M.Hrubešová a K.Gult a J.Dvořák)

(Petr Markov a Zdeněk Barták)

„Původní komediálně laděný muzikál, který představuje nejen proslulého dobyvatele ženských srdcí, ale také diplomata a filozofa.“ (premiéra 29. září 2017)

Světová premiéra muzikálu, pod nímž je podepsána osvědčená autorská dvojice Zdeněk Barták a Petr Markov, proběhla 6. července 2012 na oblíbené open-air scéně na zámku v Hluboké nad Vltavou, pro kterou byl přímo napsán. Po třech úspěšných sezónách se pak Casanova „přestěhoval“ do pražského Divadla Broadway, hrál se také na jihokorejském Daegu International Musical Festivalu či v rámci Divadelního festivalu v Rychnově nad Kněžnou. V letošním roce se pro jeho uvedení rozhodlo i naše Severočeské divadlo opery a baletu v režii Tomáše Christiana Brázdy, který navrhl i scénu, a dokonce stihl i nastudovat roli hraběte Branického. Po „Carmen“ jsem si tedy jen o pár týdnů později dne 4. prosince 2017 zašla na další původní český muzikál. Tentokrát je hlavním hrdinou příběhu z 18. století jeden z nejznámějších prostopášníků a svůdců žen. Kromě této jeho nejznámější polohy ho ale zde chtějí vykreslit i jako „galantního muže ze staré školy, který nevyužíval ženy pouze pro svou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluvkyně, a často dokonce jako zdroj cenných informací, ze kterých těžil jako diplomat a špion". Námět tedy zněl velmi lákavě a spolu s ním i obsazení, v němž se objeví i tací, co jsou s „Casanovou“ od samého začátku či od jeho pražského nastudování.

Příběh začíná vzpomínkou na Giacomovy (Filip Antonio) desáté narozeniny, kdy nahlížel do divadelní šatny, v níž se převlékaly herečky. Jedna z nich ho však odhalila. Za ucho ho přivedla mezi ostatní, ale děvčata z něj měla spíše legraci. Tak současně jednašedesátiletý Casanova de Seingalt (Jan Urban) vzpomíná na dětství. Působí jako knihovník na zámku hraběte Josefa Emanuela Valdštejna v Duchcově (Jaromír Adamec), se kterým často a rád hraje karty. Tomu právě Líza (Zuzana Benešová) přinese psaní od jeho sestřenice Karolíny z Bubna (Radka Fišarová), ve kterém mu píše, že k ní z Ameriky přijela na návštěvu neteř Adéla Bullitová (Eliška Ochmanová), jejíž rodina vlastní solné doly ve Virginii. A že by obě rády osobně poznaly onoho pověstného svůdníka Casanovu, který si navíc dopisuje s mnoha významnými osobnostmi jako je třeba Voltaire, Jean-Jacques Rousseau či carevna Kateřina Veliká. Samy se tedy k Valdštejnovi pozvou na návštěvu. Do Duchcova s nimi přijíždí i velmi ambiciózní správce Karolínina panství Bednář (Jakub Šlégr), který má pro svou paní velkou slabost. Rád by si tedy pořídil šlechtický titul a stal se jejím pátým manželem. Na ni však mnohem více jako magnet působí bohémský Casanova, kterého její správce tedy rovnou coby svého soka nesnáší. Adéle rovněž tento stárnoucí „don juan“ příliš do oka nepadl. Svůj názor na něj svěří tetičce a ta pak i svému bratranci Valdštejnovi. Ten proto navrhne Adéle uzavřít sázku, že ještě před svým odjezdem na Casanovu změní názor a podlehne jeho šarmu. Ona pak kontruje, že to ona ho zesměšní, a naopak on jí bude zobat z ruky. U večeře pak dojde na vyprávění, jak Girolamo Casanova (Martin Novotný) vlastnil tkalcovskou dílnu v Paříži, ve které pracovalo dvacet dvacetiletých dívek. Emancipovanou komtesu Adélu příběh natolik pohoršil, že vyzve Casanovu na souboj kordy. Od Bednáře dostane tip, na jaké místo ho zasáhnout, ale on její meč zachytí a přiloží si ho na srdce s prohlášením, že by měla mířit právě tam. Casanova vypráví i další příběhy – o výuce francouzštiny, opeře ve Varšavě a souboji s polským hrabětem Branickým (Tomáš Christian Brázda) kvůli jedné herečce. Dokonce připomene i své zatčení v benátském vězení, které ve vyprávění trochu přikrášlil. Malý Giacoma ale vše uvede na pravou míru (třeba že ve vězení nebyl několik dní, ale pár hodin, že patnáctileté dívce bylo ve skutečnosti jednatřicet a všech žen nebyly tisíce, ale „jen“ 135). Adéla se také vkrade do Casanovy knihovny a objeví zde jeho sbírku básní, která zabrnká na její struny. Nerada tedy přiznává, že se v něm možná mýlila. Před jejich odjezdem chce Valdštejn ještě rozsoudit, kdo tedy prohrál sázku. Oba se jednohlasně přihlásí, a tak není vítěze. Karolína básní o jeho galantnosti a rozhodně by si ještě někdy chtěla přijet s Casanovou zahrát karty. Valdštejn zírá, jak to jeho chráněnec se ženami stále umí a navrhne mu, aby sepsal své paměti, které by ho na rozdíl od ostatních jeho děl mohly více proslavit. Kniha pod názvem „Historie mého života“ opravdu sklidí obrovský úspěch, a dokonce i v roce 1797 ženy stojí frontu, aby se jim podepsal či ho jen mohly spatřit.

V dalších rolích – Paula – Lucie Prágerová, Aneta a Teresa: Adriana Bajtková a Aneta Dobešová, Czapski: Miloslav Nechyba, a taneční company.

Přiznávám se bez mučení, že opera zrovna není můj oblíbený žánr, ale když v našem SD opery a baletu nastudují muzikál, ráda zavítám. Moc jsem se těšila i na Radku Fišarovou, kterou mám ráda a již párkrát jsem měla možnost setkat se s ní osobně. Bohužel ale pro mne zde bylo trochu zklamáním, že ve zpěvu dostala jen tak malý prostor a nemohla „rozbalit“ své výtečné hlasové kvality. Nicméně předvedla alespoň ty komediální, když coby rozvrkočená hraběnka Karolína dychtila po Casanovi. V jeho roli se pak vystřídali hned tři protagonisté. Nejmladší Filip Antonio vtipně glosoval a uváděl vše na pravou míru, Martin Novotný zase představoval onoho známého „don juana“ při jeho největších dobrodružstvích se ženami. Stárnoucího elegána pak ztvárnil Jan Urban. Filip je na svůj věk určitě velmi talentovaný, ale zdálo se mi, že si trochu šlapal na jazyk. Dost možná ale za to mohlo i špatné ozvučení, což jsem pozorovala i v některých písních (sykavky, přílišná hlasitost, která někdy až trhala uši, …). Martin dostal pro muže velmi atraktivní roli, kterou dobře odzpíval, ale v projevu na mne působil trochu topornějším dojmem. Do role se položil na mne příliš staticky. Nejlépe mi tak z Casanovského hodnocení vychází Jan Urban. I když jeho úkolem už nebylo jen oslňovat ženy, dokázal i toto jeho image částečně udržet. Ještě lépe si se svou rolí Bednáře, který zde plnil určitou úlohu záporáka, vyhrál i Jakub Šlégr. Hlásek jako konipásek, skvěle předvedený německý přízvuk i jeho nasazení si určitě dobře zapamatuji. Na jedničku odzpívala i Zuzana Benešová, ale jednoznačně nejlepší výkon (jak pěvecky, tak i herecky) předvedla Eliška Ochmanová, která je s tímto muzikálem spojená už od jeho začátku na Hluboké (stejně jako třeba i Filip Antonio, Zuzana Benešová nebo Jaromír Adamec). Coby komtesa Adéla dostala na jevišti výrazný prostor, který skvěle vyplnila a tento muzikál (i v mém hodnocení) pozvedla. To dokázaly také upravené kostýmy z původní inscenace Divadla Pikl i scéna využívající měnící se videoprojekce, které funkčně dokreslily atmosféru doby i prostředí. Hudba, která zabrousila hned do několika žánrů, a hlavně nijak zvlášť působivé texty mne zrovna příliš neoslovily. Přesto si myslím, že na nějakou letní scénu (třeba i na Duchcovském zámku), by tento „Casanova“ (autorů – libreto a texty písní: Petr Markov, hudba: Zdeněk Barták, kostýmy: Zdena Krnáčová a kol., choreografie: Vladimír Gončarov, scéna a režie: Tomáš Christian Brázda) mohl velmi mile a příjemně zapadnout.
Moje hodnocení: 65 %