"Transky, body, vteřiny" - host Činoherního studia

(Tomáš Dianiška)

„Zazářila jako žena a zmizela jako muž. Hra inspirovaná skandálním osudem československé atletky, jejíž sportovní úspěchy byly vymazány z naší novodobé historie.“ (premiéra 25. ledna 2019)

Dne 20. listopadu 2019 do ČS zavítal soubor ostravského Divadla Petra Bezruče s novou hrou Tomáše Dianišky. Podobně jako v jeho „Mlčení bobříků“ čerpal svůj námět ze zapomenutých příběhů z nedávné české historie. Tehdy ho zaujal příběh uvězněné skautské vedoucí Bedřišky, jejíž podobenku pak po dlouhé roky téměř každý nosil ve své peněžence. Tentokrát se jeho hlavní hrdinkou stala pro většinu lidí neznámá česká atletka Zdenka Koubková, jejíž skandální osud i její sportovní úspěchy byly z naší novodobé historie vymazány. Zároveň se v ní objevuje i stále aktuální téma, které souvisí s nenávistí vůči menšinám. Určitě se mi líbí i směr autorského divadla, kterým se „Bezruči“ rozhodli jít už od své kultovní inscenace „Britney goes to heaven“. Řekla bych, že každé divadlo, které má možnost inscenovat své vlastní hry, utváří a posouvá svůj profil o něco výš. Jelikož nemám moc možnost odskočit si do Ostravy, jsem ráda alespoň za možnost jejich hostování u nás, které jsem už několikrát využila. A také děkuji Tomášovi Dianiškovi za seznámení se s těmito zajímavými a zapomenutými osudy osob z naší ne tak vzdálené historie.

Reportérka Lída Merlínová (Markéta Matulová) se rozhodla navštívit Zdenku Koubkovou (Jakub Burýšek), aby s ní udělala rozhovor. Ačkoliv si ho nepamatuje, začíná Zdenka své vyprávění dnem, kdy se 8. prosince 1913 v Paskově narodila. Dále vzpomíná na své dětství, kdy spolu s dalšími dětmi, mezi nimiž vynikal hlavně 4,5letý Emil Zátopek (Michal Sedláček), lítala venku. Dokonce byla i ve fotbale lepší než ostatní chlapci (Ondřej Brett, Michal Sedláček a Vojtěch Johaník), kteří si to s ní pak dost svérázným způsobem vyřídili. Během puberty ve školním sboru začala pociťovat problémy s hlasem – mutací. Nejenom svým hlasovým ale i tělesným projevem se začala od ostatních dívek (Markéta Matulová, Pavla Gajdošíková a Lenka Kučerová) trochu odlišovat. Stále více se však věnovala sportu, kde se cítila volná a sama sebou. V atletice, hlavně v běhu, dosahovala skvělých výsledků, a tak v Brněnském klubu začala trénovat v chlapeckém oddílu. Jejich trenér (Michal Sedláček) si byl vědom její píle i jejích kvalit, a dokonce ji dával za příklad ostatním chlapcům. Ti z ní měli rozporuplné pocity. Moc tomu nepomohl ani večer v tančírně, když pro Zdenku přišla při dámské volence Eliška (Pavla Gajdošíková) v domnění, že právě ona je tím novým chlapcem v oddílu. Jejich podezření se jim pak potvrdilo, když Zdenu další den načapali v šatně při holení. Rozhodli se ji tedy zbít a ověřit si, jestli je opravdu dívka nebo kluk. Vzápětí ji znásilnili. Její křehkost a zranitelnost se změnila na výbuch vzteku a ten zase ve ctižádost a houževnatost. I po této traumatické události se z toho Zdena díky běhu otřepe. Dokonce přemluví svého trenéra, aby mohla reprezentovat svou zemi na Světových ženských hrách (v rolích pořadatelů se objevili Miroslav Kudela a Michal Weber a v rolích rozhlasových komentátorů Michal Sedláček a Vojtěch Johaník). I když ještě ve dvacátých letech nebyly ženy uznávány za plnohodnotné sportovce, kteří by dosahovaly jakýchkoliv špičkových výsledků, podařilo se jí pokořit světový rekord v běhu na 800 m a zasloužila se tak o emancipaci ženského sportu. Už tehdy ale její výkon nedal mnohým spát, a tak se sportovní lobby zasloužila o její zničení. Zdena od narození vyrůstala s tím, že je dívka, nechodila k doktorům, a s její nejistotou jí nepomohla ani šamanka (Markéta Matulová). Teď se však od doktora (Michal Sedláček) dozvěděla, že je mužem s vrozenou vývojovou vadou. Její rekordy jsou smazány, trofeje rozebrány a ona sama se rozhodne odjet do Ameriky, kde ji s plnovousem každý večer v obludáriu nabízí její principál (Ondřej Brett) mnoha divákům. Za vydělané peníze si pak zaplatí operaci a stává se plnohodnotným Zdeňkem Koubkem.

I když zní název této hry (režie: Tomáš Dianiška, dramaturgie: David Košťák a Kateřina Menclerová, výprava: Lenka Odvárková, hudba: Matej Štesko, a další) nepříliš lichotivě, nesklouzává k nijaké parodii či karikatuře, ale vypráví velmi citlivě silný osobní příběh mladé ženy-muže, který je sám rozpolcen ve své odlišnosti a nejednoznačnosti. V jedné z replik dokonce sám popravdě odpoví, že neví, co vlastně je. V hlavní roli naprosto exceluje Jakub Burýšek, který své Zdence dokázal vtisknout jistou dávku noblesy i pravdivosti, ale zvládl i pozvolně plynulý přechod ve Zdenka. Sladil všechny aspekty této postavy i jejího příběhu, kdy jsme se z křesla postupně ocitali v porodnici, ve škole, v zákulisí, na hřišti, v šatnách, před výlohou či v Americe. Divadlo nemá možnost střihu jako ve filmu, přesto se vše hladce střídalo a plynulo v perfektně sladěném tempu (za to v zákulisí musel být frmol :-) ). Všichni jeho herečtí kolegové měnili své kostýmy, jak to množství postav a prostředí vyžadovalo, a proplouvali scénou ve všech jeho retrospektivách, k čemuž velice pomohla i skvělá výprava Lenky Odvárkové. Zvládli to na jedničku, a i přes silný příběh dokázali ve spoustě momentů odlehčit nějakými komičtějšími prvky. Mezi dojemnější scény pak určitě patří sblížení Zdeny s jejím retardovaným spolužákem Kubou v podání Vojtěcha Johaníka či závěrečný „přerod“ ve Zdenka během naživo zpívané písně Creep Jakubem Burýškem. Určitě bych také ještě chtěla zmínit Pavlu Gajdošíkovou, která mne zaujala už v inscenaci „Spolu“, se kterou s Divadlem Aréna před několika lety v ČS hostovala i se Zuzkou Truplovou (naší současnou členkou souboru). Zde se kromě matky, spolužačky či závodnice objevila i v roli Elišky, první Zdeňkovy lásky. V této postavě se prolnul nejen prvek zamilovanosti mladých lidí, ale zároveň i určitý dobový postoj vůči menšinám (konkrétně Židům). Líbil se mi i hudební podklad, ale rozhodně bych nečekala, že tam zaslechnu písničku v podání Hugo Hasse. V inscenaci se prolíná určitá mrazivost až krutost, ale také dojemnost a pravdivost, zkrátka celá škála různých emocí, což ve mně zanechává silný dojem. Zároveň je to také ten širší rozměr, který do svých her Dianiška vkládá a těší se díky nim mezi diváky takového úspěchu. Jak sám říká: „Forma toho divadla je docela hravá, nebo taková funky, veselá, ale řeší to vážná témata. Myslím si, že vzniká takové napětí mezi formou a obsahem“, což to přesně vystihuje. Jeho hry jsou zábavné a hravé (někdy dost s nadsázkou), ale zároveň zahrnují hlubší pravdivý či dostatečně uvěřitelný příběh.
Moje hodnocení: 83 %

Trenér a Zdena (M.Cimerák a J.Burýšek)

Lída a Zdena (P.Gajdošíková a J.Burýšek)

další závodnice, Lída Merlínová, Zdena, skaut a vzadu rozhlasoví komentátoři (L.Kučerová, P.Gajdošíková, M.Matulová, J.Burýšek, V.Říha, M.Cimerák a V.Johaník)

"Pan Kolpert" - Činoherní studio

(David Gieselmann)

„Páni, já to hned říkal, že je chyba mít hosty v den naší první vraždy.“ (premiéra 22. února 2019)

Jednou z novinek loňské sezóny se stala i tato morbidní situační komedie Davida Gieselmanna, která byla zároveň i první premiérou pro novou posilu souboru ČS Zuzanu Truplovou (přišla k nám z ostravské Komorní scény Aréna). Již v tomto angažmá získala a v září si i přebrala čerstvé ocenění Thálie pro činoherce do 33 let, k čemuž jí také gratuluji. Od nové sezóny však došlo ke změně v mužském obsazení. Václava Hanzla totiž v roli Ralfa poprvé právě 1. listopadu 2019 nahradil Marek Adamczyk, který v současnosti patří do souboru Divadla na Vinohradech. Objevil se i v několika seriálech (např.: Specialisté, Dabing Street, Svět pod hlavou, a další) nebo filmech (např.: Lidice či Hany). Tuto hru německého dramatika na svém jevišti poprvé ve světové premiéře uvedlo v roce 2000 londýnské Royal Court Theatre a o tři roky později pražské Divadlo Na zábradlí. U nás se však už také hrála třeba v Brně nebo ve Zlíně. Svou zápletkou může připomínat vztahové drama „Bůh masakru“ či psychologické drama „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. I tam se totiž potkávají dva manželské páry, které se obyčejný večírek snaží svými podivnými „společenskými hrami“ povýšit na bizarně zábavný až krutý. Zatímco však ve „Virginii“ jsou některé z motivů hlavních postav určitým způsobem vysvětleny, zde mají dnešní třicátníci jedinou motivaci v tom, že se prostě doma nudí a vražda se jim zdá jako zábavné zpestření jejich prázdných životů.

Ralf Drát (Marek Adamczyk j.h.) a jeho přítelkyně Sára (Zuzana Truplová) ve společném bytě v Morové ulici právě čekají k večeři manžele Molovy - Editu (Anna Fišerová) a Bastiana (Lukáš Černoch). Jejich holobyt s lednicí plnou pouze pití a velkou truhlou uprostřed místnosti však zrovna nepůsobí nijak vlídným a přívětivým dojmem. A co pak asi přinese večer, kdy k večeři není nic nachystáno a hostitelé své hosty vítají s tím, že je tu jen ještě jedna mrtvola? Tou by měl být pan Kolpert (Josef Kadeřábek), Sářin i Editin kolega (možná i milenec) ze zásilkové agentury. Po úvodních rozpacích přeci jen dojde alespoň na objednávku pizzy a později také na společenské hry. Všem však neustále leží v mysli i velice často zmiňovaný pan Kolpert a záhadná zamčená truhla uprostřed místnosti. Situace se pak ještě přiostří, když odněkud zazní drobné zaťukání. Že by přeci jenom někdo byl v té truhle, a ještě dokonce živý? Zatímco Bastian prochází svými častými výbuchy hněvu, Edita využívá příležitosti a svůj (nealko)džus si nechá řádně naředit něčím silnějším. Sára s Ralfem se celkem královsky baví a perfektně drnkají na napnuté struny svých hostů, kteří stále neví, jestli je to jen nepodařený vtip či skutečná realita. Do toho navíc zrovna dorazil i poslíček (Matúš Bukovčan) s pizzou. Cholerický až téměř nepříčetný Bastian se přeci jen dostane ke klíči a tajemnou truhlu otevře. Zdá se ale, že to nebyl zrovna nejlepší nápad. Je pan Kolpert v truhle nebo někde jinde? Je živý nebo mrtvý? A co s tolika případnými svědky vraždy? Kdo si celou tu „zábavu“ užije až do „očistného“ konce a kdo skončí na dně truhly?

Tolik zvratů, a to neustálé napětí, kam se vše vyvine a co je vlastně pravda nebo pouhý žert, si žádá zachování určitého tajemství. Nechtěla bych totiž nikoho, kdo toto dílko ještě nezná, ochudit o hlavní přednost této inscenace (autorů – překlad: Radka Denemarková, režie: David Šiktanc, dramaturgie: Karel František Tománek, scéna: Nikola Tempír, kostýmy: Juliána Kvíčalová, hudba: Michal Vejskal, a další). Skvěle nastavené tempo, které se rozjelo hned s příchodem očekávané návštěvy, přiměřeně zvolená nadsázka i dostatečně explicitně pojaté brutální scény, to vše podtržené skvělými hereckými výkony nabízí (i přes svou morbidnost) zábavnou až téměř detektivně napínavou inscenaci. Navíc to celou dobu frčí bez pauzy, takže všichni zůstávají stále ve střehu. Jen se mi těch psychopatů a vražd v posledním měsíci na jevišti sešlo nějako moc. I když byl i „Poručík z Inishmoru“ pojat se značnou dávkou nadsázky, nedělá mi zrovna velkou radost, že se dnes pro někoho zabíjení stává zábavou. Pokud ale odhlédnu od této zvrácenosti doby, působí na mne „Pan Kolpert“ jako výtečně napsaná a v ČS nastudovaná hra, která toto bohužel už ne úplně nereálné téma tak expresivně zhmotňuje. Prázdnota mladých lidí, jejichž životní náplní se stává alkohol, nuda a z ní vycházející zvrácená zábava, kterou se v sobě snaží probudit alespoň nějaké emoce, se stala ústředním motivem. Režijně se vše podařilo perfektně propracovat i vypointovat. Mělo to razanci i dostatečně černý humor. Trochu mě ale mrzel ten závěr. Jako by přeci jenom tím závěrečným pocitem byla spokojenost nad výsledkem jejich konání. Čekala bych trochu jinou pointu, ale coolness dramatika zde hold vzala za své. K výkonům nelze nic moc vytknout, jen ta postava pruhovaného Pizzamana se zdála už trošku přes limit, ale chápu, partner inscenace potřebuje výrazný a dobře zapamatovatelný prvek ;-). Premiéra Marka Adamczyka se povedla na výbornou, i když v určitý moment zapomněl jméno postavy, a tak se rázem na scéně objevili hned dva Ralfové. Jinak mezi ostatní skvěle zapadl, jako by tam patřil už od prvního uvedení. Jako psychopat Ralf působil tajemně, že přesně vyvolával ten dojem, kdy fakt nevíte, co mu věřit a co ne. Ze Sáry Zuzky Truplové u mne zase spíše převažoval pocit, že se jen prostě škodolibě baví nad nevědomostí jejich hostů. Byla jako mlsná kočka, co si hraje s myší před tím, než si ji podá. Dva odlišné typy psychopatů i provokatérů se spojili ve skvěle se doplňující tandem. Proti nim pak stál Lukáš Černoch coby velice výbušný a násilnický cholerik, který ale na druhou stranu ze všech nejlépe vnímal skutečné hodnoty. Nejzajímavějším vývojem si prošla postava Anny Fišerové, v níž dostala příležitost předvést, co umí. Velice dobře se jí podařilo ztvárnit zpočátku velmi upjatou a možná i trochu křečovitou Editu, která se postupně uvolnila, až se v ní probudilo cosi divokého a zvráceného. Věřím, že si tato inscenace své diváky získá a že se budou dobře bavit jako diváci na mnou navštíveném představení.
Moje hodnocení: 74 %

Sára, Ralf, Edita a Bastian (Z.Truplová, V.Hanzl, A.Fišerová a L.Černoch)

poslíček, Bastian, Sára (M.Bukovčan, L.Černoch a Z.Truplová)

Edita, Sára a Bastian (A.Fišerová, Z.Truplová a L.Černoch)