"Věra" - host Krušnohorského divadla

(Petr Zelenka)

„Ironická komedie, příběh o výsluní a pádu ambiciózních jedinců. Sonda do zábavního průmyslu a cynické doby, která pokrytecky hlásá, že cynismus už není v módě…“ (premiéra 12. října 2017)

Ve své české premiéře v roce 2014 tuto Zelenkovu hru s původním názvem „Job Interviews“ poprvé uvedli na jevišti (rovněž mého oblíbeného) Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Role hlavní hrdinky byla původně napsána pro členku tamějšího souboru Věru Hlaváčkovou, která si díky ní vysloužila i užší nominaci na Cenu Thálie. V roce 2016 si hra získala své publikum i ve Francii, kde ji již pod názvem „Vera“ uvedli v divadle v normandském městě Caen či na proslulé pařížské scéně Théâtre des Abbesses. Dočkala se rovněž uvedení například na Slovensku (v Bratislavě titulní roli ztvárnila Zuzana Mauréryová) či v Rumunsku. Vloni se pak vrátila i na českou scénu, kde ji nastudovalo Studio DVA v koprodukci s Divadlem Bolka Polívky pod režisérskou taktovkou Alice Nellis. Já si hru, jejímž hlavním motivem je cyničnost doby, zajela shlédnout do teplického Krušnohorského divadla, kam s ní soubor zavítal dne 26. listopadu 2018.

Věra (Ivana Chýlková) je velice ambiciózní workoholičkou a šéfkou castingové agentury, která navíc nese její jméno. Téměř veškerý svůj čas věnuje práci, a i její soukromý život se odehrává pouze v časech mezi jednotlivými telefonními hovory. Zdá se, že své profesi i kariéře v showbyznysu zasvětila vše a je v tom velmi úspěšná. Bohužel přitom ale jaksi zapomíná na osobnější rovinu mezilidských vztahů. S manželem (Martin Kubačák) se odcizili, s bratrem (Martin Pechlát) a jeho rodinou se příliš často nevídá a návštěvy u jejího nemocného otce (Bolek Polívka) také mají svůj vymezený čas. Sama nemá děti, ale svou péči a pomoc věnuje klientům své agentury, mezi které patří i velmi labilní herec Bob (Petr Stach) nacházející se právě před zhroucením. Dohodí mu tedy svou neteř (Marie Šoposká) na brigádu jako jeho osobní asistentku. Zároveň se jí podaří navrhnout pořad věnovaný lidem, kteří zvítězili nad rakovinou a rovněž do něj doporučí coby moderátorku Magdu (Sabina Remundová), jejíž herectví nedosahuje valných kvalit, ale právě nedávno se jí samotné úspěšně podařilo tuto nemoc překonat. I když své profesi dává maximum a zdá se, že se jí daří, dostane od majitelů nadnárodní agentury Beáty (Marika Šoposká) a Paula (Petr Stach) ránu pod pás. Ztrácí vše, co tak dlouho pilně budovala a postupně padá na úplné dno. S bratrem se rozhádá kvůli jeho dceři a Bobovi, navíc jim zemře otec, nemá finanční prostředky, a tak bere za vděk i úklidu v nočním baru. Provizorně žije ve skladu a dostane se až do psychiatrické léčebny. Najednou ji bezmoc a zoufalství nutí dělat věci, kterými by dříve pohrdala a tyto špatné kroky ji dovedou až ke střetu se zákonem. Zadaří se jí ještě posbírat svou hrdost, sílu i ambice a odrazit se ode dna?

Tak tentokrát začnu u scény. Měnící se obrazovky na pozadí jsou velmi efektní, praktické a nenáročné na přestavbu, ale pokud bych si chtěla užít projekce či sledování obrazovek, nebudu kvůli tomu chodit do divadla. Na jeviště to tedy dle mého názoru nepatří nebo jen výjimečně pro dokreslení, ale ne jako hlavní součást scény. Líbil se mi ale na začátku scénický přechod z márnice ke stolu s bohatým občerstvením, který sami herci zvládli nijak rušivým a velmi nápaditým způsobem. Bohužel ale zase téma hry bylo velmi předvídatelné a nijak oslnivé. Zbytečná se mi zdála i fekální epizoda ve výtahu. Množství postav s nijak zvlášť dotaženými charaktery, které se jen míhaly a splývaly, ve mně rozhodně žádný hlubší dojem nezanechaly. Snad jenom postava Věřina otce v podání Bolka Polívky, který umí velmi věrohodně ztvárnit i vážnější role, stojí za zmínku…ale jen malou. Bohužel zde nebyl ani zdaleka využitý potenciál velmi kvalitních herců, jakými jsou třeba Martin Pechlát, Petr Stach či Jana Stryková. Vše tedy tvůrci inscenace (režie: Alice Nellis, scéna: Matěj Cibulka, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Jan Ponocný, projekce: Michal Mocňák a Matěj Cibulka, a další) postavili čistě na Ivaně Chýlkové, která svým zkušeným i přirozeně působícím herectvím celkový dojem z tohoto představení alespoň částečně zachránila, stejně jako několik zde pronesených zdařile vtipných dialogů. Jen ona mě do jinak celkem ploché a nepříliš záživné hry (tvůrců – režie: Alice Nellis, scéna: Matěj Cibulka, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Jan Ponocný, projekce: Michal Mocňák a Matěj Cibulka, produkce: Alžběta Steinerová, asistent produkce: Zuzana Čičo Kulifay, světla: Petr Olša, zvuk: Martin Sochůrek, nápověda: Markéta Řezáčová a Irena Fuchsová, garderoba: Alena Kočová, rekvizity: Tereza Weigová, technika: Jiří Procházka a spol., a další) dokázala částečně vtáhnout a jen díky ní a jejímu herectví mělo toto jinak celkem suché sousto alespoň trochu šťávy. Téma cynismu a přehnaných profesních ambic, které ničí partnerské i rodinné vztahy je stále dost oblíbené i aktuální, přesto jsem od Petra Zelenky a Alice Nellis čekala podstatně víc – hlubší myšlenku či atraktivnější ztvárnění. Každopádně ilustraci toho, co člověk zasel a následně sklízí, si divák s hlavní postavou mohl velmi názorně představit a projít. Rozhodně ale mnohem více preferuji podstatně zdařilejší Zelenkovu hru „Příběhy obyčejného šílenství“.

Moje hodnocení: 47 %

Věra s otcem (I.Chýlková a B.Polívka)

Sekretářka, Magda, Beáta, Paul a Věra (M.Šoposká, S.Remundová, J.Stryková, P.Stach a I.Chýlková)

švagrová a Věra (J.Stryková a I.Chýlková)

"Zamilovaný Shakespeare" - host Městského divadla Děčín

(Marc Norman, Tom Stoppard a Lee Hall)

„Divadelní verze stejnojmenného oscarového filmu. Okouzlující fiktivní příběh o tom, jak vznikla nejslavnější tragédie všech dob „Romeo a Julie“.“ (premiéra 24. listopadu 2017)

Již dvacet let uplynulo od natáčení velmi úspěšného filmu (režie: John Madden), který byl nominován na spoustu ocenění a některá nejvyšší dokonce i posbíral. Majitelem sedmi Oscarů se stal např. v kategoriích nejlepší film, nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Gwyneth Paltrow), nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Judi Dench) či nejlepší původní scénář, a nominován byl i do dalších šesti kategorií. Scénář je z větší části smyšlený, ale několik postav má svůj podklad v reálných lidech či odkazuje na hry Williama Shakespeara. Snad i proto, že ho natolik inspirovalo prostředí divadla, mne film velmi zaujal a rozhodně jsem si nenechala utéct příležitost vidět jeho divadelní verzi. Scénář Marca Normana a Toma Stopparda přepracoval uznávaný britský dramatik Lee Hall a v roce 2014 ji poprvé uvedli v londýnském Noël Coward Theatre. Jitkou Sloupovou byla přeložena i do češtiny a téměř přesně před rokem ji se souborem Divadla pod Palmovkou nastudoval její ředitel a režisér Michal Lang. Dne 15. listopadu 2018 ji pak přivezli do Městského divadla Děčín, kam jsem se na ni vydala. Navíc mne již ve filmu zaujal konec, kdy se Williamova láska Viola stane hlavní postavou jeho nové hry, kterou má být na přání královny „Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete“. Na letních Shakespearovských slavnostech v Praze jsem si totiž letos vybrala právě tuto hru, a tak se mi podařilo pěkně si tento příběh zkompletovat.

Ředitel Philip Henslowe (Ivan Jiřík) dluží lichváři Hugh Fennymanovi (Ondřej Veselý) peníze a aby se z něj vykoupil, nabídne mu partnerství na produkci nové Shakespearovy komedie „Romeo a Ethel, pirátova dcera“ s příslibem, že to bude hit. William S. (Tomáš Dianiška) však prochází tvůrčí krizí a nemá dost inspirace, aby hru dokončil. I když už shání herce do role Romea, rozhodl se celou hru přepsat. Na konkurzu si pak vyhlédne Thomase Kenta, za kterého se převlékla dcera obchodníka Viola de Lesseps (Kamila Trnková), neboť miluje divadlo a touží hrát. Doba totiž ženám nepřeje a na divadle smějí hrát pouze muži. Celkem náhodou William odhalí její pravou identitu, o které dosud věděla pouze její chůva (Ivana Wojtylová), a zamiluje se. Jeho přítel a zároveň rival v psaní Christopher Marlow (Jan Teplý) mu radí s verši pod balkónem, až nakonec i Willa konečně opět políbí múza. Inspirovaný Violou a vzájemným citem se pod jeho perem rodí tragický příběh obrovské a nešťastné lásky Romea a Julie. Jako těmto dvěma není ani jim ve vztahu přáno, neboť Will je ženatý a Violu otec zaslíbil lordu Wessexovi (Ondřej Volejník). Na audienci u královny Alžběty I. (Hana Seidlová) dojde nejen k posvěcení jejich manželství, ale i k uzavření zajímavé sázky, že lze na divadle vyjádřit hlubokou a opravdovou lásku. Když se pak ale ke královninu úředníkovi Edmundu Tilneymu (Pavel Skřípal), donese zpráva, že jednu z rolí hraje žena, nařídí uzavřít divadlo pro porušení zákona. Zdá se tedy, že hru nebudou moci uvést, ale majitel konkurenčního divadla Richard Burbage (Martin Hruška) jim nabídne svou scénu. Hlavní roli Romea místo Kenta na sebe vzal sám William, Julii zahraje Sam (Ondřej Sim) a Mercucia Ned Alleyn (Radek Valenta), který je největší hvězdou Hensloweova souboru. V dalších rolích se třeba objeví jako konferenciér Wabash (Jakub Albrecht) či lékárníka ztvární dokonce sám „mecenáš“ Fennyman. Premiéra hry se hraje v den svatby Violy, které se hned po obřadu podaří utéct rovnou do divadla. A právě včas, neboť Samovi se vinou puberty právě změnil hlas a jediný, kdo ho v roli Julie může zastoupit, je Viola. Společně odehrají vášnivé představení, když do divadla přijede Tilney, aby všechny jménem královny zatknul pro nemravnost. Ta je ovšem v divadle také. Violu pozná, ale vzhledem k tomu, že sama ví, jaké je to být ženou v mužském světě, zabrání jejich zatčení. Nakonec rovněž uzná, že Viola svou sázku vyhrála, ale musí se svým mužem lordem Wessexem odjet do kolonie ve Virginii. Se Shakespearem se již nikdy neuvidí, ale stane se hlavní postavou jeho nově připravované hry.

V dalších rolích – Ralph (Jan Hušek), John Webster (Petr Uhlík), Adam/převozník/lady Capuletová (Jakub Chromeček), Nol (Martin Němec), Peter/Robin (Petr Stehlík), Frees/Fennymanův nohsled/číšník/strážný (Daniel Kadlec), Lambert/Fennymanův nohsled/Drnkal/strážný (Miroslav Hora), Kate/šlapka/Kviková (Magdalena Wronková), Molly (Vendula Ježková), dvorní dámy/šlapky (Vendula Ježková, Aneta Lipská a Eliška Nováková), a další…

Na tomto příběhu mne už ve filmovém zpracování velmi zaujalo, jak jeho autoři dokázali opravdu příznačně propojit fikci s určitými reáliemi a využili k tomu oblíbeného motivu divadla na divadle. To je mi obzvlášť sympatické, neboť osobně před filmem preferuji divadlo. Zde se obě oblasti krásně potkaly. I mnohá ocenění a nominace dokazují, že tímto zpracováním nasadili vysokou laťku, a těžko se ubráním určitému srovnávání. Každopádně musím uznat, že se s tím na Palmovce vypořádali statečně. Trošku rozpolceně jsem ale vnímala rozpolcenost kostýmů – tradičnější versus moderní. Nepochopila jsem, jaký to mělo význam a působilo to na mne, jako by Ivana Brádková nevěděla, zda-li tomu dát klasický (krinolíny a alžbětínské krajkové límce) či modernější (kožené bundy, roztrhané kalhoty, rasta čapka a emo styl) ráz, a tak tam střihla od každého něco a řekla si, ať si to divák nějak přebere sám. Za sebe bych preferovala ten tradičnější dobový. Scéna oproti tomu měla trochu funkčnější a pochopitelnější design. Jednoduchým způsobem přestavení vykreslila potřebná prostředí a diváci mohli nahlédnout za oponu stejně jako před ní. Co se týká obsazení, bohužel mne v krásné roli W. Shakespeara Tomáš Dianiška vůbec nezaujal ani nepřesvědčil. Chyběla mu jiskra, šťáva, vášeň. Vím, že měl náročnější text, ale alespoň ho nějak zvládl odříkat. Oproti tomu jeho herecké partnerce Kamile Trnkové jsem roli Violy věřila. Velmi mne zaujala už na letních slavnostech a zdá se, že jí role v Shakespearových hrách výjimečně sedí. Určitě u ní vnímám větší herecký potenciál. I zde ve všech polohách své role působila autenticky, a zároveň držela lyrickou notu, která k největšímu anglickému dramatikovi patří. Byla křehkou, přesto i silnou ženou, která se nebála jít za svým snem a prosadit svou vůli proti rigidní alžbětinské společnosti. Vážnost i přirozenou autoritu v další roli silné ženy královny Alžběty (dle skvělé předlohy Judy Dench) zvládla udržet Hana Seidlová. I s minimem akce jen v několika krátkých výstupech, mi připadá tato role nejzajímavější. Přesto ji zde přeci jen o něco převálcovala živelnější Viola Kamily Trnkové. Moc ráda jsem po dlouhé době na jevišti viděla i bývalé herce Jihočeského divadla – Ondru Volejníka, Martina Hrušku či Ondru Veselého. Chodívala jsem tam moc ráda v dobách svého studia na VŠ a jejich scéna i soubor mi dost chybí. Každopádně i tato inscenace (autorů – překlad: Jitka Sloupová a citace od Jiřího Joska, režie: Michal Lang, hudba: Paddy Cuneen, kostýmy: Ivana Brádková, scéna: Jan Dušek, pohybová spolupráce: Jana Hanušová a Karel Basák (šerm), hlasový poradce: Regina Szymiková, dramaturgie: Ladislav Stýblo, a další) mi hezky zpříjemnila dost náročné období a dokázala, že i na „malou“ scénu se vejde vše, co do filmu.
Moje hodnocení: 69 %

William a Viola (T.Dianiška a K.Trnková)

Viola před královnou Alžbětou, Tilneym (K.Trnková, H.Seidlová a P.Skřípal) a dvořany

Ned, Sam a Ralph (R.Valenta, O.Sim a J.Hušek)