"Lidojedi" - Činoherní studio

 (Petr Pýcha a Jaroslav Rudiš)

„Hororová komedie. Co všechno dokážou slušní lidé udělat pro peníze?“ (premiéra 3. března 2017)

Tento text napsala autorská dvojice Rudiš/Pýcha jako svou první hru určenou původně pro rozhlas, kde byl také v roce 2011 poprvé uveden. Nicméně o šest let později ho v ústeckém Činoherním studiu převedli i do jevištní podoby ve stejnojmenné hře pod vedením režisérky (a dnes již bývalé umělecké šéfky ČS) Natálie Deákové. Oba autoři mají kromě „Aloise Nebela“ na svém kontě i velmi úspěšnou hru „Strange Love“, která se také na našem jevišti před lety hrála (poslední uvedení proběhlo v červnu 2012). Po černé komedii, v níž se hledal největší fanoušek skupiny Depeche Mode v Čechách, zabrousili tentokrát do oblasti cateringové agentury. V hororové komedii o vaření chtějí ukázat, kam až jsou lidé kvůli penězům ochotni zajít. Já se na ni dostala až 13. září 2020 v bohužel zas velmi krátkém úseku nové divadelní sezóny, kterou v letošním roce opět ukončila druhá vlna pandemie. A kdo ví, kdy se zas kultura vrátí mezi nás a divadla budou moci otevřít své brány. Nezbývá než doufat, že TO všichni (včetně divadel) ve zdraví přežijeme.

V cateringové agentuře Mlsný Jack občas zazvoní telefon a Bára (Erika Stárková j.h.) v duchu jejich sloganu „ugrilujeme vaše sny“ přijímá všemožné objednávky svých zákazníků. Nic není problém a spolu se svými dvěma společníky Martinem (Jan Jankovský j.h.) a Ondřejem (Kryštof Rímský j.h.) jsou schopni vše do puntíku splnit. Bohužel už jim ale tento celkem slušně zavedený podnik nestačí pokrývat jejich potřeby. Když jim tedy jednoho dne zavolá známý miliardář Dalibor Šmejc (Lukáš Černoch) s poněkud zvrhlou zálibou v nevšedních kulinářských zážitcích, za které nabízí i „tři meluzíny“, Bára mu vše automaticky odkývá a potvrdí. Co na tom, že po loni podávaném grilovaném psím mase by svou letošní tabuli chtěl „obohatit“ o člověčinu. Když jim dojde, co by to pro ně znamenalo, zvažuji morální, trestní a jiné aspekty i možnosti. Slíbený velice slušný finanční obnos je ale příliš lákavý, a tak dostanou nápad. Ondřej zná Karla (Matúš Bukovčan), bezdomovce, který se už několikrát pokusil o sebevraždu. Uzavřou s ním dohodu a seženou zbraň. Jejich plán se ale bohužel příliš nezdaří a Ondřej skončí postřelený. Martin je zaveze ke známému faráři (Jaroslav Achab Haidler) do Podkrkonoší a coby bývalého lékaře ho žádá o pomoc. Nakonec ho přemluví a odvypráví mu jejich příběh. Farář žijící v pomalu se rozpadajícím kostele, bez ministranta (Petr Uhlík), který mu pláchnul s vidinou práce v Holandsku, čas od času kouřící trávu a povídající si se sochou sv. Jana, po kterém žádá nějaký pořádný úkol, ucítí příležitost…

Zajímavé prolínání dvou dějových linek – na jedné straně zhuleného faráře s rozpadajícím se kostelem a na druhé straně tří přátel z agentury, kterým se jejich podnikání tak trochu vymklo z ruky, běží ve svižném tempu v podobě flashbacků, alias vracení se k událostem v čase. Jasně vykreslené nebo alespoň naznačené charaktery postav zvládli herci v čele s výtečnou Erikou Stárkovou poměrně autenticky ztvárnit. Myslím, že i ten smrad kolem Karla jsem velice živě cítila. Vhodná hudba, a ještě nápaditěji a funkčněji navržená scéna skvěle dokreslily atmosféru, v níž se mělo vystřídat hned několik rozdílných prostředí od cateringové agentury, přes sídlo miliardáře, auto, nádraží, až po kostel. Nicméně jsem přes poměrně gradující zápletku čekala podstatně dramatičtější rozuzlení. Ten závěr na mě po tom všem působil až moc otevřeně nebo snad trošku „odfláknutě“. Téma, čeho až jsou lidé pro peníze schopni, proti tomu ale zůstává až nechutně jasné a autentické, i když zde na jevišti to byl jen hodně slabý odvárek toho, co se bohužel děje mezi lidmi všude na světě. Je až děsivé, jak malou hodnotu má pro někoho lidský život, i když je to vlastně to nejvzácnější, co nám bylo dáno. Kéž by si jich lidé více vážili…nejen toho svého, ale ještě více těch druhých. Ti moudří a milující už to vědí. Ostatní musí ještě hodně zmoudřet. Najděte v sobě mír a lásku a svět bude mnohem krásnější a zdravější. Peníze vážně nejsou až na prvním místě. Snad i na to chtěla tato hra (autorů – dramaturgie: Dagmar Haladová, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Jakub Kudláč, režie: Natálie Deáková, a další) upozornit.

Moje hodnocení: 53 %

Ondřej, Karel, Martin a Bára (K.Rímský, M.Bukovčan, J.Jankovský a E.Stárková)

Ondřej, Karel a Bára (K.Rímský, M.Bukovčan a E.Stárková)

Martin, farář, Bára a ležící Ondřej (J.Jankovský, J.A.Haidler, E.Stárková a K.Rímský)

"Můžem i s mužem" - host Domu kultury UL

(Kateřina Kaira Hrachovcová, Vanda Hybnerová, Jitka Sedláčková, Dáša Zázvůrková a kol.)

„Autorská hudební feérie. Co ženy dělají, když si myslí, že je nikdo nevidí.“ (premiéra 5. března 2018)

Tak jak jsem loňskou sezónu s autorskou komedií končila, tak i tu novou začínám. Sice toto hostující představení v ústeckém Domě kultury přeložili kvůli covidu z původního 2. dubna právě na 6. září 2020 a všichni diváci museli opět sedět s náhubky, ale hlad po kultuře a nějakém tom odreagování byl z plného hlediště naprosto patrný. Autorský projekt, který nemá svou domovskou scénu, je především zájezdovým představením. Během dvou sezón s ním tak dámy po premiéře na Občanské plovárně projely mnoho míst České republiky a odehrály kolem dvou set repríz. Snad i díky tomu vznikla myšlenka, uvést tuto komedii, jejímž obsahem je samota žen a touha po lásce, i na filmová plátna. Jako svůj celovečerní režijní debut si ho do svého portfolia připíše Vanda Hybnerová, která zároveň ztvárňuje jednu z postav. Premiéra v kinech je zatím plánovaná na 11. března 2021, s čímž se nám na konci nezapomněla Jitka Sedláčková pochlubit.

Marta (Jitka Sedláčková) má narozeniny a její tři kamarádky jí přichystaly narozeninovou párty. Stela (Dáša Zázvůrková) se dostavila jako první a připravila si pro ni speciální narozeninovou písničku. Zanedlouho dorazila i Bára (Vanda Hybnerová). Na rozdíl od Stely však nezvolila krátkou minisukni, ale sváteční oblek svého bývalého. Kromě zajímavého překvapení nezapomněla ve velkém černém pytli donést i brambůrky, flašku a sklenici kyselých okurek. Jejich trio gratulantek doplní ještě Dita (Kateřina Kaira Hrachovcová) v nových šatech s hlubokým výstřihem, v podivném turbanu a se spoustou prázdných tašek z luxusních obchodů. Teď už všechny společně čekají jenom na oslavenkyni. Poté, co si od svých kamarádek vyslechne připravenou písničku, přejdou ke svým obvyklým tématům. Všechny jsou momentálně singl, přesto ale touží po lásce. Často jsou pro ni ochotné ledasco podniknout. S dalším svým aktuálním zážitkem se jim svěří právě Marta a svůj nový „objev“ dokonce přinese s sebou. Dita se tedy po krátkém šoku odhodlá odhalit své nové já a věnovat Martě naprosto specifický zážitkový dárek. O podobnou změnu osobnosti se pokusí i Bára, aby nakonec dorazil i Brad Pitt. I přestože zklamání z osamocení všech žen narůstá, nic nevzdávají a na lásku stále věří. A také jsou si vzájemně oporou.

Námět této komedie (autorů – režie: Vít Karas, dramaturgie: Kateřina Krobová, choreografie: Tomáš Slavíček, výtvarná spolupráce: Stáňa Šlosserová, a další) nebyl až tak od věci, ale skrýval větší potenciál než v podobě, kterou nám dámy odprezentovaly. Nic to ale nemění na tom, že ony si celý tento kousek náležitě užívají a evidentně to baví i dost diváků (resp. z větší části hlavně divaček). Chápu jejich záměr, vzít celkem aktuální a citlivé téma a zároveň pobavit a „smíchem léčit“, ale některá místa a pointy sklouzávaly až zbytečně moc k trapnosti a jednoduchosti. Mě na tom zaujalo snad akorát spojení těchto čtyř naprosto odlišných typů žen a hereček, které to také mohly otisknout do svých postav. Líbila se mi Vanda Hybnerová, která hezky balancovala na hranici vtipu i citové rozervanosti své postavy. A nezapřela v sobě geny ani výraz mima. Ještě o chlup víc mne ale zaujala Dáša Zázvůrková, jejíž Stela byla navenek parádně v pohodě, což ztvárnila perfektně, ale o to bolavější byla uvnitř. To zase hezky vyjádřila odložením masky i svou písní. Jitka Sedláčková tomu zase dodala jistý životní nadhled i naději, že věk je pořád jen číslo. No a Kaira Hrachovcová…Já ji vlastně neznám jinak než z takovýchto rolí, takže vlastně ani moc nedovedu posoudit, jak moc hraje a jak moc je sama sebou. Každopádně její výstup byl na můj vkus až příliš dlouhý a bohužel i z větší části dost trapný. Doufala jsem, že co nejdřív skončí a ta pointa „kur…aaa“…ale diváky dle reakcí zjevně dost bavil. Podtrženo sečteno - něčemu jsem se zasmála, ale dost jsem zírala a divila se, čemu že se to vlastně všichni tak smějí. Popravdě si tedy moc neumím představit, o čem bude ten film. Nicméně já stále dávám přednost divadlu. Snad se ještě do vypuknutí druhé vlny dostanu na něco hodnotnějšího a zdařilejšího.

Moje hodnocení: 34 %

Bára a Stela (V.Hybnerová a D.Zázvůrková)

Bára, Stela, Dita a Marta (V.Hybnerová, D.Zázvůrková, K.K.Hrachovcová a J.Sedláčková)