"Tři grácie z umakartu" - host Domu kultury UL

(Michaela Doleželová, Janka Ryšánek Schmiedtová)

„Skvělá hořká komedie o setkání, které jednou muselo přijít, ale i tak bylo nečekané. Tři ženy v jedné panelákové kuchyni.“ (premiéra 10. června 2021)

Od mé poslední návštěvy nějakého divadelního představení uplynula už pěkná řádka měsíců. Prostě se tentokrát nějak moc nedařilo. Chtěla jsem sice navštívit „Tři grácie“ už na letní scéně v Divicích, což nám nakonec časově nevyšlo, stejně jako pak další naplánované představení v ČS v září, které bylo pro nemoc zrušeno a odloženo. Nakonec se to tedy povedlo a do divadelního hlediště jsem opět usedla dne 13. listopadu 2025. Poprvé jsem tak také měla možnost navštívit nově zrekonstruovaný (bývalý) „kinosál“ v našem ústeckém Kulturním domě, kde hostovalo pražské Studio DVA s touto hořkou umakartovou komedií, kterou jsem již před nějakým časem náhodou viděla z natočeného záznamu na ČT Art. A jelikož se mi líbila, neváhala jsem využít příležitosti vidět ji v tomto skvělém obsazení i naživo. Tato hra dvou současných českých autorek Michaely Doleželové a Janky Ryšánek Schmiedtové původně vznikla pro divadlo L a S v Bratislavě, kde také měla světovou premiéru v květnu 2015. Na Letní scéně Vyšehrad se pak pod hlavičkou Studia DVA poprvé představila o šest let později. A od té doby úspěšně objíždí i další letní scény a jako vhodné zájezdové představení hostuje na dalších jevištích po celé republice.

V jedenáctém patře panelákového domu na pražském sídlišti právě kadeřnice Marta (Zlata Adamovská) usadila ve své kuchyni velmi nečekanou a nepříliš vítanou návštěvu, kterou ji poctila její starší sestra Helena (Ilona Svobodová). Ta před třiceti lety emigrovala do Švýcarska, kde se také vdala a celé roky, bez jakéhokoliv kontaktu se svou rodinou žila. Až nyní ji zpět přivedlo oznámení o úmrtí jejich matky. Mezi sestrami je však cítit silné napětí, kvůli zpřetrhaným vztahům i potlačeným křivdám. Mají si toho tedy hodně co vyříkat a vysvětlit. Otevírají se staré šrámy i dávné vzpomínky. A do toho všeho právě do bytu vtrhne i Marty naštvaná a věčně hladová dcera Eva (Anežka Rusevová), která právě utekla ze svatebního salónu ve svých vysněných šatech, protože neunesla poznámky na svou nadváhu. Poprvé se tak setkává se svou tetou, o které dosud neměla ani tušení, stejně jako ona o své neteři. Po prvotním překvapení a nadšení přichází zvědavost. Zatímco Marta by Helenu nejraději co nejdříve „vypakovala“ zpátky do Hiltonu, Eva chce zde svou nově objevenou tetu co nejdéle udržet a mnohé vysvětlit. Vždyť na takové setkání je přeci také potřeba si připít a dát si spartakiádní sestavičku se stuhou. Místo v drahém hotelovém apartmá se pak Helena spolu s Evou probouzí v sestřině obýváku. Zahrají si společně hru na pravdu, kde se jí Eva svěří s nepříliš vydařenými zásnubami, o kterých ještě neřekla ani své mamce, i jak není líná se najíst a tajně si dopřává, co má ráda. Helena jí zase prozradí, jak je to s jejím manželstvím a životem ve švýcarské zlaté kleci a jak se zaregistrovala na českou seznamku. Ráno je moudřejší večera. Obě sestry tak zjišťují, jak jim toto nečekané setkání, které jednou muselo přijít, v mnohém otevřelo oči. Každá z nich si prožila kus života, kde musely čelit mnoha různým zkouškám i chybám, které udělaly. Přesto je to však zase vše svedlo dohromady, a tak je nejvyšší čas, aby došlo i na babiččin vzácný poklad – nedotknutelný porcelánový servis…

Hlavní námět této lehčí hořké komedie (autorů - scéna: Adam Pitra, kostýmy: Katarína Hollá, úprava a režie: Ondřej Sokol, a další) není příliš náročný – je o setkání dvou sester po třiceti letech a konfrontaci života v komunistickém Československu vs. toho na svobodnějším a bohatším západě. Nicméně jak těžké někdy bývá navázat vztahy tam, kde byly najednou tak nečekaně zpřetrhány, a vyvolalo to jenom mnoho nezodpovězených otázek, představ i křivd. Obě představitelky sester se ze svých rolí snažily vytěžit, co se dalo. Zlatě Adamovské byla svěřena o něco dynamičtější a impulzivnější role Marty, která často jedná někdy až se sarkastickou bezprostředností a přímočarostí. Moc si nechce přiznat, že ve výchově své dcery spíše selhala, neboť ta již od mala vyrůstala s mnoha komplexy, především ohledně svého vzhledu a váhy. Oproti tomu Helena v podání Ilony Svobodové dokázala celou situaci ustát klidněji a s větší noblesou.  Její projev byl výrazově skromnější. Patrně to její role vyžadovala, ale osobně si myslím, že v některých pasážích mohla trochu „přitlačit“. Nejsuverénněji i nejzábavněji z této trojice pak vychází Anežka Rusevová, která svou Evču perfektně rozehrála. Dodala jí na temperamentu i osobitosti a bylo na ní vidět, že ji ta role sedí a baví. Byla v ní jak ryba ve vodě a perfektně tam fungovala jako „tlumič napětí“ mezi sestrami. Pravdou je, že tentokrát byla první polovina o něco lepší a zábavnější než ta druhá i s její závěrečnou pointou. Nicméně není tak snadné napsat komedii, která by bavila, a přesto měla i nějaký přesah, osobnější příběh a možnost k určitému zamyšlení či uvědomění. Kromě výborných výkonů, zde byla i spousta opravdu vtipných hlášek a dotažených point. S některými dokonce pomohlo i navržené umakartové jádro na scéně. Shrnuto, podtrženo - my tři grácie děkujeme těmto třem gráciím. Užily jsme si to a skvěle se bavily.

Moje hodnocení: 67 %

Marta a Eva (Z.Adamovská a A.Rusevová)

Helena, Eva a Marta (I.Svobodová, A.Rusevová a Z.Adamovská)

Eva a Helena (A.Rusevová a I.Svobodová)