Divadlo a já: července 2024

(Philippe Claudel)

„Je půlnoc. Hodina pravdy. Hodina, kterou si ON a ONA vybrali pro uspořádání vzájemného zúčtování.“ (premiéra 6. září 2009)

O lásce, i když hlavně té sesterské, bylo celé minulé představení (muzikál) „Frozen“, které jsem navštívila. Tentokrát je sice přímo v názvu této hry, ale už spíše ukazuje její poněkud odvrácenou tvář. Tato konverzační komedie v originále s názvem „Parle-moi d´amour“, totiž sleduje pár středního věku, který si po dobu třicetiletého manželství prošel mnoha traumaty, se kterými se teď vzájemně konfrontuje. Je také dosud jedinou hrou Philippa Claudela, který je především romanopiscem. Napsal ji v roce 2008 a původně se hrála v Comedie des Champs-Elysée v Paříži. V české premiéře ji v překladu Alexandra Jerie uvedlo Studio DVA na jevišti Divadla Palace. Později se přesunula na jejich Malou scénu, ale také s ní často hostují po celé republice, a to i během léta. My se tak po téměř roce opět vrátili na letní scénu zámku Mělník, kam ji také dne 25. července 2024 přijeli odehrát.

Blíží se půlnoc a manžel (Karel Roden) se právě vrací domů z firemního večírku. Spíše, než aby byl uvolněn, se ale zdá být více připraven na pořádný „boxerský“ zápas. Do rány mu akorát vstoupí jeho žena (Jana Krausová), která už je na podobné konfrontace i jeho žárlivé scény za dobu jejich třicetiletého manželství zvyklá. Nenechá se tedy příliš vyvést z míry a pouští se s ním do slovní přestřelky, která se stále přiostřuje. Ví, že ačkoli pracuje na vyšší pozici ve státní správě, trpí mnoha komplexy a také arogancí. Velmi rád kritizuje ostatní, aby si tím tak nějak kompenzoval svou vlastní nedostatečnost. Jeho žena tedy přesně ví, na jaká jeho bolavá místa cílit. A i když se jí ho podaří srazit na kolena, ani on jí nezůstane nic dlužen. Jejich byt se mění na bojiště. Dokonce ji zamkne v místnosti, aby neměla možnost úniku. Útočí na ni především přes jejich děti i její zájem o spiritualitu. Zbyla v jejich vztahu ještě vůbec nějaká láska?

Na tématu i provedení této hry (překlad: Alexander Jerie, režie: Adam Kraus, scéna a kostýmy: Jana Krausová, produkce: Hana Urbanová, a další) mi nepřišlo vůbec nic zajímavého ani originálního, neboť manželské hádky jsou běžnou součástí života v mnoha rodinách. Někdy je důležité si svá traumata vyříkat, dostat to ze sebe ven a někam se tak zas posunout. Příšerně barevně sladěná scéna se mi teda vůbec nelíbila. Nicméně pokud měla mít k této zinscenované manželské hádce dráždivý efekt, tak to se povedlo. Já bych v takovém bytě také nezůstala úplně klidná. Jak mám hodnotit výkony, co se hrají samy a které jsem sama viděla v mnoha obměnách i ve svém okolí? Bývalí životní partneři a dnes již jen herečtí kolegové Jana Krausová a Karel Roden si s tím samozřejmě poradili levou zadní. I když chvílemi tam bylo o něco více přehrávaného než přirozeného hraní, nechyběla tam ironie a množství vtipných hlášek. V reálném životě to však bývá i mnohem drsnější a obvykle už ne tolik zábavné, jako když se na to můžeme dívat na divadle, a tedy i z určitého odstupu. Každopádně mne docela překvapuje, jak dlouho se tato inscenace už drží v repertoáru divadla. Sice jsem zase po dlouhé době (od návštěvy hry „Otevřené manželství“) ráda viděla tyto dva herce spolu na jevišti, ale asi bych od toho čekala víc. Nicméně pro mnoho diváků je to zřejmě stále atraktivní a dostatečně zábavný kus.

Moje hodnocení: 35 %

manželé (K.Roden a J.Krausová)

manželé (J.Krausová a K.Roden)

manželé (K.Roden a J.Krausová)

(Kristen Anderson-Lopez, Robert Lopez a Jennifer Lee)

„Muzikál z ledového království, kde láska i led rozpouští.“ (premiéra 9. června 2024)

Právě 5. červenec roku 2024 je pro mne spojený i s velmi speciální návštěvou nizozemského divadla AFAS Circustheater v přímořském letovisku Scheveningen (Nizozemsko). Poprvé jsem totiž měla příležitost, navštívit některé ze zahraničních divadel. Před necelým měsícem zde měl premiéru muzikál od společnosti Walt Disney Theatrical Productions založený na stejnojmenném animovaném filmu, který byl trhákem roku 2013. Pro Walt Disney Animation Studios vydělal přes 1,28 miliardy dolarů a získal 48 ocenění, včetně Oscarů za nejlepší animovaný film a nejlepší původní píseň i Zlatý glóbus za nejlepší animovaný film. Určitou předlohou mu byla pohádka „Sněhová královna“ od Hanse Christiana Andersena. Zkoušení původního muzikálu podle libreta Jennifer Lee, který kombinuje známé písně z animovaného filmu s 12 nově napsanými písněmi speciálně pro divadelní produkci od Kristen Anderson-Lopez a Roberta Lopez, začalo v srpnu 2017 v Denveru. Dne 22. března 2018 pak měl na Broadwayi svou světovou premiéru. Koncem následujícího roku začalo jeho turné po USA, poté i po dalších zemích, aby letos dorazil i do Nizozemska. Překladem pro zdejší publikum byl pověřen Erik van Muiswinkel, který již dříve dělal něco podobného i pro muzikál „Aladin“. Jinak zde pracoval stejný kreativní tým jako na Broadwayi či pro londýnský West End – režie: Michael Grandage, scéna a kostýmy: Christopher Oram, světelný design: Natasha Katz, speciální efekty: Jeremy Chernick, loutky (Olaf a Sven): Michael Curry, video a projekce: Finn Ross a další.

V království Arendelle žije král Agnarr (Jermaine Faber) se svou ženou Idunou (Lynn Mancel) a mají spolu dvě malé princezny a sestry Elsu (Jazmin Timisela) s Annou (Chiara Sie). Ty si užívají své bezstarostné dětství a rády spolu staví sněhuláky. Až do nešťastného okamžiku, kdy Elsa Annu při hře svou magickou mocí nechtěně poraní. Rodiče je od sebe raději oddělí, ale Anna svou sestru stále navštěvuje alespoň za dveřmi. Kontakt s ní jí chybí obzvláště poté, co o rodiče během jedné bouře na moři přijdou. Nemůže se dočkat, až její starší sestře bude osmnáct a oficiálně se během korunovace stane následnicí trůnu. Jenže s věkem sílí i Elsina moc měnit cokoliv na led a sníh, takže raději nosí rukavice. Během příprav na korunovaci a následnou oslavu se Anna (Nienke Latten) setkává s princem Hansem (Tristan van der Lingen), do kterého se okamžitě zamiluje. Je šťastná a má radost, že se opět může setkat se svou sestrou. Jakmile jí ale oznámí, že se chtějí s Hansem vzít, je Elsa (Vajèn van den Bosch) rezolutně proti, aby si vzala někoho, koho ani nezná. V návalu emocí všem nechtěně odhalí svou kouzelnou moc a celý Arendelle promění v ledové království. Jelikož už nechce nikomu víc ublížit, raději uteče do hor, kde si postaví vlastní palác a může se volně učit svou moc lépe používat. Anna se ji ale vydá hledat. Cestou narazí na Kristoffa (Naidjim Severina) a jeho věrného přítele, soba Svena (Mathijs Pater), kteří se k ní na její výpravě přidají. Cestou pak ještě zavítají do obchůdku se saunou Eika van Houtena (Martijn van Voskuijlen) a také potkají oživlého sněhuláka Olafa (Steven Roox), kterého stvořila Elsa, a který tak zná cestu k ní. Během rozhovoru, aby se vrátila domů, však Elsa opět nechtěně svou sestru zasáhne ledovým kouzlem přímo do srdce. Kristoff neví, jak by jí mohl pomoci, a tak vyhledá trolly v čele s Pabbiem (Michael Konnings) a Buldou (Kimberley Thompson), aby mu poradili. Dozví se od nich, že Annino srdce dokáže rozmrazit pouze pravá láska, a tak s ní spěchá zpátky na hrad za Hansem. Ten ale mezitím i spolu s vévodou van Wessellandem (Jorge Werkroost) rovněž burcuje vojáky na výpravu, jejímž cílem je dopadnout Elsu. Stačí Annu pravá láska zachránit včas?

Zbývající obsazení: Robin van den Akker, Aimée de Pater, Benthe Bokelman, Mireille Bolier, Kelly van den Boogaard, Thom Koolen, Demi Kromheer, Cheyenne Latul, Bram Lugt, Jannes Matthee, Pim Vergeldt, Rohdé Veerhuis, Delano Willemsen.

I přestože byl tento muzikál pouze v holandštině, což bylo také jeho jediné mínus pro mě (neboť holandsky neumím), náramně jsem si ho užila. Sice jsem nerozuměla slovům, ale díky tomu, že jsem znala příběh, nebyl to až takový problém. A podívaná to byla opravdu neuvěřitelná. S využitím mnoha technologií, jejich skvělou koordinací, úžasnou scénou a přes 300 nádherných kostýmů i oživlých loutek jsme měli pořád na co se dívat. K tomu zaznělo množství krásných písní v podání výtečných zpěváků a především zpěvaček. Nejvíce mne zaujala Nienke Latten. Líbil se mi nejen její zpěv, ale i projev a temperament, kterým krásně vystihla a ztvárnila mladší sestru Annu. Rovněž i představitelka „ledové“ sestry Elsy Vajèn van den Bosch předvedla skvělý, především pěvecký, výkon. I dívky, které ztvárnily jejich mladší já, odvedly skvělou práci. Celé obsazení včetně taneční company zde prostě nemělo chybu a moc se mi líbilo s jakým nadšením všichni nastupovali do každého svého výstupu. Zatímco ústřední píseň „Laat het los“ ukončila první část, v té druhé přichází ta nejzábavnější ze sauny „Hygge“ i se svou vtipnou choreografií, speciálně upravená právě pro toto jeviště. Perfektně zde také „ožil“ sob Sven. Akorát pro ty, co se v něm po celou dobu ukrývají, to musí být docela náročné a nepohodlné. Nápaditě si pak poradili i s loutkou oblíbeného sněhuláka Olafa, který ožil a splynul s jeho hercem Stevenem Rooxem. Zpočátku mi to přišlo trochu divné, ale pak jsem si zvykla a mohla sledovat „oba“ Olafy v akci. Ačkoli projekcím, LED stěnám a podobným technologiím na divadle zase tolik nefandím, do tohoto příběhu i pohádky plné kouzel se to náramně hodilo. Fakt jsme jen nadšeně i překvapeně zírali, co vše zde byli takto schopni vytvořit, a i s hudbou zkoordinovat. Plni úžasu z této podívané i poslechu krásných písní jsme byli ještě dlouho poté. Jsem moc ráda, že jsem vše mohla vidět na vlastní oči a prožít tento jedinečný zážitek.

Moje hodnocení: 97 %