Divadlo a já: "Galileo" - Divadlo Hybernia

(Janek Ledecký a Šimon Caban)

„Dramatický muzikálový příběh o slavném učenci 17. století.“ (premiéra 6. února 2019)

Jeden z prvních a pro diváky oblíbených původních českých muzikálů se po dlouhých šestnácti letech opět vrátil na jeviště. V pořadí druhý muzikál z dílny Janka Ledeckého (po velmi úspěšném „Hamletovi“) měl totiž v Divadle Kalich svou premiéru dne 15. února 2003. Poté se tam ještě v sezóně 2007-2008 na krátko vrátil, aby se tentokrát po delší pauze a početných žádostech diváků poprvé objevil i na nové scéně v Divadle Hybernia. Na zdejším jevišti byl již uveden i další Jankův muzikál „Iago“. Ten jsem tedy dosud ještě neviděla ani neslyšela, ale i „Galileo“ mi zatím stále nějak unikal. Znala jsem ho pouze z DVD záznamu a jeho krásných písní, které ráda a velmi často poslouchám. Jakmile jsem tedy zjistila, že mám stále tuto novou možnost ho navštívit a zároveň se i podívat do pro mne nového Divadla Hybernia, neváhala jsem a naplánovala si jeho návštěvu na 12. listopad 2022. Velkým a milým překvapením pro mne pak bylo, že dokonce zůstal v téměř celém původním obsazení a rovněž i se stejnou výpravou, což rozhodně nebývá moc obvyklé. Působí to tedy spíš jako určitý návrat minulosti a příjemné nostalgie.

Galileo Galilei (Tomáš Novotný) byl toskánským vynálezcem, fyzikem, astronomem, filosofem, ale také oblíbeným učitelem pro své žáky (Petr Kutheil, Jaroslav Parči a company: Johana Hájková, Dorota Pauliková, Františka Stropnická, Denisa Sýkorová, Pavla Skalová, Martina Fantová, Jakub Šimůnek, Jiří Minařík, Radek Fišer, Filip Jankovič, Jan Olexa a David Sklenička). Rovněž byl i přítelem a určitým konkurentem svého současníka Giordana Bruna (Bohouš Josef), se kterým měli společný zájem o vědu, nicméně v některých názorech se dost rozcházeli. Giordano je ale za svou pravdu i myšlenky, kterých se nechce vzdát, coby kacíř upálen na hranici. Galileovi se tak jeho osud stává varováním i inspirací. Je až posedlý novými objevy a poznáváním vesmíru, jejichž studium ho stojí nemalé jmění, a se svou služebnou Marií (Athina Langoska) tak často ani nemají co jíst. Finanční pomoc se mu nakonec podaří získat od mladého vévody Cosima II. Medicejského (Michal Kavalčík), který je rovněž fascinovaný vědou i jeho novými objevy, takže se s nadšením stává jeho mecenášem i přítelem. Svou lásku a múzu pak nalézá v milující a oddané Mie (Sabina Laurinová). Do okruhu jeho bližších přátel a obdivovatelů patřil i kardinál Maffero Barberini (Dušan Kollár). Nicméně jak se později stal papežem Urbanem VIII., pocítil osobní zklamání a zradu, když se od kardinálů Angeloniho (Mojmír Maděrič) a Badaloniho (L. W. Frenk) dozvěděl o nové knize Galilea. V ní se totiž staví proti tehdejšímu dogmatickému výkladu světa, který zarytě prosazovala katolická církev, neboť je přesvědčen, že Země není středem vesmíru, jak tvrdí Bible, ale že se otáčí kolem Slunce. Tímto svým odvážným tvrzením však musí čelit nejenom vědecké polemice, ale především absolutnímu odmítnutí a nátlaku církve, aby vše ihned odvolal. Jeho učení, které by mohlo ohrozit stávající řád světa, se za každou cenu snaží umlčet neústupný až fanatický otec Inchofer (Tomáš Trapl). Další „zářez“ mu pak uštědří i zhrzená Giana di Medici (Elin Špidlová), a také její syn Cosimo, který ho posílá do Říma. Je postaven před inkviziční soud, kde mu hrozí smrt na hranici. Stále ale má šanci se rozhodnout, jestli za pravdu položit život nebo ji umlčet a žít v tom tichu domácího vězení dál. Jeho hvězdy v očích sice pohasly, nicméně pravdu nelze umlčet navždy. Až v roce 1992 (tedy 359 let po Galileově procesu) byl rehabilitován, když mu papež Jan Pavel II. vydal omluvu, v níž ruší výnos inkvizice.

V rolích živých soch se objevily Markéta Šandová a Zuzana Vítečková.

Velice silný příběh o fascinujícím muži i jeho touze po poznání a následném boji, jak své objevy i pravdu prosadit je hodně nadčasový. Setkáváme se s tím v každé době a stále a pořád. Mění se pouze kulisy, okolnosti, způsoby „boje“, překážky, oponenti a tresty. Zajímavé a taky docela smutné je, jak se mnoho významných postav naší historie stalo váženými až daleko po své smrti. Rozhodně ale po sobě něco prospěšného zanechali a nezůstali zapomenuti. V únoru 2000 jsem navštívila „Hamleta“ a jsem ráda, že jsem konečně mohla naživo vidět i „Galilea“ (autorů - libreto: Janek Ledecký a Šimon Caban, hudba: Janek Ledecký, režie a scénografie: Šimon Caban, texty písní: Janek Ledecký, choreografie: Leona Qaša Kvasnicová, kostýmy: Simona Rybáková, hudební aranžmá: Martin Kumžák, a další). Oba tyto muzikály Janka Ledeckého spojuje silný příběh, ve kterém je nastíněno mnoho odlišných charakterů postav, které se spolu vzájemně skvěle doplňují, ale také v nich zazní spousta krásných písní, které mám opravdu dobře naposlouchané. Já osobně preferuji tento typ muzikálů, ze kterých si odnáším nějaký silný pocit, zamyšlení, a hlavně melodii či celou píseň, která ve mně rezonuje ještě dlouho poté. Nepotřebuji žádnou velkou výpravu a přehnané projekce, nicméně zde mám trochu pocit, že s novou scénou a po tolika letech by si tento muzikál zasloužil alespoň částečně oživený kabátek i lepší využití tohoto většího prostoru. Co dobře fungovalo na malém jevišti divadla Kalich, nemusí už tak dobře vyznít ve větších prostorách Divadla Hybernia. Proti tomu skvěle navržené kostýmy Simony Rybákové seděly všem i celému příběhu odkazujícímu na italskou renesanci stále dobře. Opravdu silnou stránkou je zde hlavně hudba a množství krásných písní. Mezi mé nejoblíbenější, kromě ústřední a známé „Nikdy to nevzdám“, rozhodně patří především „Stopy“ (obzvláště v podání Petra Muka), „Víra“ (obzvláště v podání Petry Janů), a „Slzy v očích“. Sázka na původní obsazení za mne také byla dobrá volba a je skvělé, že se tak téměř všechny podařilo dát opět dohromady. Některým rolím (jako třeba otci Inchoferovi či kardinálům) to po těch letech dokonce i prospělo, a ty ostatní mi zněly tak příjemně a důvěrně známě, jako bych vlastně byla na prvním uvedení (tedy bez Petry Janů a Ivany Chýlkové). Hlavní novinkou v této sestavě tak pro mne byl představitel Galilea Tomáš Novotný, který má příjemný hlas a líbilo se mi i jak se role zhostil herecky. Z žen by to pak pro mne byla Elin Špidlová, u které mi ale trochu chybělo to spalující kouzlo a vášeň „femme fatale“, které roli Giany di Medici naprosto skvěle herecky i pěvecky vtiskla Ivana Chýlková. Kdyby se do té role Elin ještě trochu víc položila a opřela, nebylo by co vytknout. Moc mne potěšilo hlavně obsazení skvělého Dušana Kollára, Tomáše Trapla i Bohouše Josefa. To je opravdu silná pěvecká sestava. Písně i herecký projev v jejich podání neměly chybu. Sabina Laurinová tomu pak dodala jemnost, Athina Langoska procítěný zpěv, Mojmír Maděrič humor a bavil mne i Michal Kavalčík., kterého si pamatuji hlavně jako Zobara z muzikálu „Cikáni jdou do nebe“, ale rovněž jako „kissáka“ z mého oblíbeného radia. Tento muzikál měl vše, čeho si na nich cením nejvíc – silný příběh odehrávající se v nápaditých kostýmech i kulisách, krásnou hudbu (i texty) s velmi kvalitním obsazením a výkony. Děkuji všem za krásný hudební zážitek.

Moje hodnocení: 84 %