"Mnoho povyku pro nic" - Stavovské divadlo
(William Shakespeare)
„Velká hra o pomluvě, milostném zápolení, ironickém měření sil a ostrých
slovních přestřelkách patří mezi Shakespearovy nejzábavnější, nejjiskřivější a
také nejzamilovanější hry.“ (premiéra 12. května 2022)
Určité povinnosti mne zase jednou zavedly do Prahy, a to konkrétně dne
9. září 2022. Jelikož už ale začala nová divadelní sezóna, rozhodla jsem se užitečné
spojit s příjemným a užít si zde i další nový kulturní zážitek. Z celé
škály možností jsem si k návštěvě vybrala právě Stavovské divadlo, neboť jsem
tak vůbec poprvé mohla navštívit tuto scénu a prohlédnout si i zdejší interiér.
Navíc na repertoáru měli jednu z nejhranějších a nejzábavnějších Shakespearovských
komedií o lásce a intrikách. Nestárnoucí klasiku se zde však její tvůrci rozhodli
hodit do trochu punkovějšího a vizuálně dekadentnějšího pojetí. Svou poslední
režií se právě tímto nastudováním rozloučil/a Daniel/a Špinar s funkcí šéfa
činohry Národního divadla, do které nastoupil/a v roce 2015. Ukončila zde
tak své sedmileté působení, aby ji na této pozici následně vystřídalo režijní duo
SKUTR, konkrétně tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Hlavní dějová linka se
v této hře točí kolem dvou dvojic. Na jedné straně stojí zamilovaní Héra a
Claudio a na druhé pak Beatricie a Benedik, kteří jsou raději single. Díky
promyšleným intrikám ale může být vše docela jinak.
Do italského města Messina a na návštěvu do domu váženého guvernéra
Leonata (David Matásek) a jeho ženy Uršuly (Alena Štréblová) po
válce přijíždí skupina šlechticů v čele s Donem Pedrem (Saša
Rašilov), Claudiem (Matyáš Řezníček), Benedikem (Robert Mikluš)
a Donem Juanem (Igor Orozovič) i jeho sluhou Boraciem (Jan Bidlas).
Mladý Claudio zahoří láskou k Leonatově dceři Héře (Jindřiška
Dudziaková), která rovněž jeho city opětuje. Chtějí se vzít, a tak je i s pomocí
Dona Pedra brzy domluvena svatba. Do té se však ani náhodou nehrne guvernérova
neteř Beatricie (Lucie Polišenská), která nevěří mužům a je na ně dost
nabroušená, a rovněž Benedik, který se nechce nikdy ženit. Oba si chtějí užívat
svobodný život, ale neustále mezi nimi dochází ke slovním přestřelkám. Nicméně za
svými ostrými narážkami i jízlivým škádlením spíše maskují svůj strach ze vztahů
a hlubších závazků. Ostatní se tak těmto dvěma rozhodnou dát lekci. Postupně se
v nich záměrně snaží vyvolat pocit, že po nich ten druhý touží, ale svou
lásku raději skrývá. Najednou jako by tím v nich cosi probudili a v nich
se postupně rozhoří hlubší cit. Don Juan má však jiné plány. Nenávidí Claudia a
chce jeho štěstí a svatbu překazit. S pomocí Boracia pro něj připraví lest
a „sehrají divadélko“, jak je mu Héra nevěrná. Claudio tomu uvěří a na svatbě
Héru veřejně zostudí, když si ji odmítne vzít. Leonato chce čest své dcery
ochránit tím, že všem oznámí, že zemřela. Díky andělům strážným Virgilovi a Dagobertovi
(Radúz Mácha a Filip Rajmont) se však podaří Boracia zadržet a jejich podlý
plán odhalit. Pro očištění Héřina jména by se tak Claudio měl oženit s její
sestrou. Ten s tím souhlasí, ale na svatbě ho čeká velké překvapení, když odhalí,
že se pod závojem skrývá sama Héra. Beatrice a Benedik již také své lásce
nedovedou dále odolávat. Francisca (Lucie Brychtová) tak konečně může mladým
novomanželům požehnat a všichni společně mohou slavit šťastný konec.
Je to již druhé nastudování této hry, které jsem měla možnost shlédnout
(překlad: Jiří Josek, režie: Daniela Špinar, dramaturgie: Ilona Smejkalová,
scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Linda Boráros, světelný design: Karel Šimek,
hudební spolupráce: Matěj Kroupa, překlad anglických titulků: Alžběta Soperová,
a další).
Poprvé tomu bylo v červnu 2015, kdy do Krušnohorského divadla v Teplicích
přijelo se svou inscenací hostovat Divadlo v Dlouhé, takže se nevyhnu
určitému srovnání. Společným prvkem obou provedení je rozhodně moderní pojetí i
živá hudba na jevišti. Nicméně musím přiznat, že mnohem více mne zaujalo první nastudování,
a to jak režijně, tak i zajímavými nápady, ale i svým obsazením a výkony
hlavních postav. Rovněž jsem tam vnímala mnohem více Shakespeara než v tomto
Špinarově opulentním provedení, které mi přišlo až příliš dlouhé, místy i
nudnější, a rozhodně zde vsadili mnohem víc na výraznou vizuální stránku, což
bylo na úkor výkonů. Absolutně se mi nelíbila opravdu moooc růžová scéna (to je
snad jediná barva, kterou vážně nemám ráda) a ani některé kostýmy včetně paruk.
V těch se zde tedy rozhodně Linda Boráros pěkně vyřádila. Trochu zde
převažovala forma nad obsahem. Rovněž by mne zajímalo, co měla na jevišti znázorňovat
čísla od 1 do 12 kromě toho, že určovala celkový počet postav. To jsem si totiž
dokázala spočítat i bez nich. Na začátku zřejmě spolu se scénou a pravidelně
rozestavěnými stoly odkazovala na princip tzv. speed datingu (rychlého způsobu
seznamování se), ale v průběhu se různě přeskupovala. Pokud to mělo nějaký
konkrétní význam a záměr, jsem bohužel nestíhala sledovat a pobrat. Z výkonů
bych určitě chtěla vyzdvihnout Roberta Mikluše a Lucku Polišenskou,
kterou znám již z Činoherního studia (stejně jako Honzu Bidlase), kde
hostovala ve skvělé inscenaci „Benefice“. Oba dva zde své tragikomické role
„singles“ sehráli skvěle. Zpočátku velmi sebevědomě a nad věcí, aby postupně „roztáli“
a změnili svá přesvědčení. Obzvláště vtipně podané byly scény, kdy si „tajně“
vyslechli rozhovory svých přátel. Nicméně i u ostatních herců hodnotím kladně,
jak dokázali udržet svůj výraz i herecký projev, aniž by právě byly v hlavním
centru dění. Někdy jsem tak nevěděla, kam dřív koukat, a tím nemyslím růžový,
nafukovací a blýskavý vizuální marast, který mne postupně až iritoval. Naopak
velmi kladně hodnotím hudební složku, a především živý zpěv Lucie Brychtové,
který byl velmi příjemným prvkem a zpestřením celé inscenace. Závěrečný tanec
na jevišti už pak byl jen vyústěním celé této Shakes-party a také již nejvyšším
časem odejít. Celkově mám docela rozpačité dojmy vidět něco takového ve
Stavovském divadle, ale pokud by to mělo být funkčním záměrem sem přilákat více
mladších diváků, tak dejme tomu. Já budu raději volit o něco umírněnější a vizuálně
přijatelnější podívanou.
Moje hodnocení: 50 %
![]() |
Don Pedro, Virgil, Beatricie, Claudio a Héra (S.Rašilov, R.Mácha, L.Polišenská, M.Řezníček a J.Dudziaková) |
![]() |
Benedik a Beatricie (R.Mikluš a L.Polišenská), vzadu Francisca (L.Brychtová) |
![]() |
Don Pedro, Leonato, Claudio a pod stolem Benedik (S.Rašilov, D.Matásek, M.Řezníček a R.Mikluš) |
0 Comments:
Okomentovat
<< Home