Divadlo a já: "Mnoho povyku pro nic"

(William Shakespeare)

„Velká hra o pomluvě, milostném zápolení, ironickém měření sil a ostrých slovních přestřelkách patří mezi Shakespearovy nejzábavnější, nejjiskřivější a také nejzamilovanější hry.“ (premiéra 12. května 2022)

Určité povinnosti mne zase jednou zavedly do Prahy, a to konkrétně dne 9. září 2022. Jelikož už ale začala nová divadelní sezóna, rozhodla jsem se užitečné spojit s příjemným a užít si zde i další nový kulturní zážitek. Z celé škály možností jsem si k návštěvě vybrala právě Stavovské divadlo, neboť jsem tak vůbec poprvé mohla navštívit tuto scénu a prohlédnout si i zdejší interiér. Navíc na repertoáru měli jednu z nejhranějších a nejzábavnějších Shakespearovských komedií o lásce a intrikách. Nestárnoucí klasiku se zde však její tvůrci rozhodli hodit do trochu punkovějšího a vizuálně dekadentnějšího pojetí. Svou poslední režií se právě tímto nastudováním rozloučil/a Daniel/a Špinar s funkcí šéfa činohry Národního divadla, do které nastoupil/a v roce 2015. Ukončila zde tak své sedmileté působení, aby ji na této pozici následně vystřídalo režijní duo SKUTR, konkrétně tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Hlavní dějová linka se v této hře točí kolem dvou dvojic. Na jedné straně stojí zamilovaní Héra a Claudio a na druhé pak Beatricie a Benedik, kteří jsou raději single. Díky promyšleným intrikám ale může být vše docela jinak.

Do italského města Messina a na návštěvu do domu váženého guvernéra Leonata (David Matásek) a jeho ženy Uršuly (Alena Štréblová) po válce přijíždí skupina šlechticů v čele s Donem Pedrem (Saša Rašilov), Claudiem (Matyáš Řezníček), Benedikem (Robert Mikluš) a Donem Juanem (Igor Orozovič) i jeho sluhou Boraciem (Jan Bidlas). Mladý Claudio zahoří láskou k Leonatově dceři Héře (Jindřiška Dudziaková), která rovněž jeho city opětuje. Chtějí se vzít, a tak je i s pomocí Dona Pedra brzy domluvena svatba. Do té se však ani náhodou nehrne guvernérova neteř Beatricie (Lucie Polišenská), která nevěří mužům a je na ně dost nabroušená, a rovněž Benedik, který se nechce nikdy ženit. Oba si chtějí užívat svobodný život, ale neustále mezi nimi dochází ke slovním přestřelkám. Nicméně za svými ostrými narážkami i jízlivým škádlením spíše maskují svůj strach ze vztahů a hlubších závazků. Ostatní se tak těmto dvěma rozhodnou dát lekci. Postupně se v nich záměrně snaží vyvolat pocit, že po nich ten druhý touží, ale svou lásku raději skrývá. Najednou jako by tím v nich cosi probudili a v nich se postupně rozhoří hlubší cit. Don Juan má však jiné plány. Nenávidí Claudia a chce jeho štěstí a svatbu překazit. S pomocí Boracia pro něj připraví lest a „sehrají divadélko“, jak je mu Héra nevěrná. Claudio tomu uvěří a na svatbě Héru veřejně zostudí, když si ji odmítne vzít. Leonato chce čest své dcery ochránit tím, že všem oznámí, že zemřela. Díky andělům strážným Virgilovi a Dagobertovi (Radúz Mácha a Filip Rajmont) se však podaří Boracia zadržet a jejich podlý plán odhalit. Pro očištění Héřina jména by se tak Claudio měl oženit s její sestrou. Ten s tím souhlasí, ale na svatbě ho čeká velké překvapení, když odhalí, že se pod závojem skrývá sama Héra. Beatrice a Benedik již také své lásce nedovedou dále odolávat. Francisca (Lucie Brychtová) tak konečně může mladým novomanželům požehnat a všichni společně mohou slavit šťastný konec.

Je to již druhé nastudování této hry, které jsem měla možnost shlédnout (překlad: Jiří Josek, režie: Daniela Špinar, dramaturgie: Ilona Smejkalová, scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Linda Boráros, světelný design: Karel Šimek, hudební spolupráce: Matěj Kroupa, překlad anglických titulků: Alžběta Soperová, a další). Poprvé tomu bylo v červnu 2015, kdy do Krušnohorského divadla v Teplicích přijelo se svou inscenací hostovat Divadlo v Dlouhé, takže se nevyhnu určitému srovnání. Společným prvkem obou provedení je rozhodně moderní pojetí i živá hudba na jevišti. Nicméně musím přiznat, že mnohem více mne zaujalo první nastudování, a to jak režijně, tak i zajímavými nápady, ale i svým obsazením a výkony hlavních postav. Rovněž jsem tam vnímala mnohem více Shakespeara než v tomto Špinarově opulentním provedení, které mi přišlo až příliš dlouhé, místy i nudnější, a rozhodně zde vsadili mnohem víc na výraznou vizuální stránku, což bylo na úkor výkonů. Absolutně se mi nelíbila opravdu moooc růžová scéna (to je snad jediná barva, kterou vážně nemám ráda) a ani některé kostýmy včetně paruk. V těch se zde tedy rozhodně Linda Boráros pěkně vyřádila. Trochu zde převažovala forma nad obsahem. Rovněž by mne zajímalo, co měla na jevišti znázorňovat čísla od 1 do 12 kromě toho, že určovala celkový počet postav. To jsem si totiž dokázala spočítat i bez nich. Na začátku zřejmě spolu se scénou a pravidelně rozestavěnými stoly odkazovala na princip tzv. speed datingu (rychlého způsobu seznamování se), ale v průběhu se různě přeskupovala. Pokud to mělo nějaký konkrétní význam a záměr, jsem bohužel nestíhala sledovat a pobrat. Z výkonů bych určitě chtěla vyzdvihnout Roberta Mikluše a Lucku Polišenskou, kterou znám již z Činoherního studia (stejně jako Honzu Bidlase), kde hostovala ve skvělé inscenaci „Benefice“. Oba dva zde své tragikomické role „singles“ sehráli skvěle. Zpočátku velmi sebevědomě a nad věcí, aby postupně „roztáli“ a změnili svá přesvědčení. Obzvláště vtipně podané byly scény, kdy si „tajně“ vyslechli rozhovory svých přátel. Nicméně i u ostatních herců hodnotím kladně, jak dokázali udržet svůj výraz i herecký projev, aniž by právě byly v hlavním centru dění. Někdy jsem tak nevěděla, kam dřív koukat, a tím nemyslím růžový, nafukovací a blýskavý vizuální marast, který mne postupně až iritoval. Naopak velmi kladně hodnotím hudební složku, a především živý zpěv Lucie Brychtové, který byl velmi příjemným prvkem a zpestřením celé inscenace. Závěrečný tanec na jevišti už pak byl jen vyústěním celé této Shakes-party a také již nejvyšším časem odejít. Celkově mám docela rozpačité dojmy vidět něco takového ve Stavovském divadle, ale pokud by to mělo být funkčním záměrem sem přilákat více mladších diváků, tak dejme tomu. Já budu raději volit o něco umírněnější a vizuálně přijatelnější podívanou.

Moje hodnocení: 50 %