Divadlo a já: "Strašidlo cantervillské"

(Oscar Wilde)

„Známý příběh s oblíbenými herci a živým strašidlem.“ (premiéra v roce 2018)

S koncem divadelní sezóny a začátkem léta jsme se konečně dočkali a mohli jsme si tak užít svůj vánoční dárek, kterým byly vstupenky právě na toto představení. Hrálo se dne 13. července 2023 v zahradách Ploskovického zámku. Tato lehká vtipná komedie je opravdu jako dělaná na letní scénu a vždy navíc v kulisách některého z hradů a zámků po celé České republice. Za jejím vznikem stojí Jaroslav Kříž, muzikant, herec i režisér Městského Hálkova divadla v Nymburce, když se tehdy rozhodl zinscenovat tento napínavý příběh napsaný roku 1887 Oscarem Wildem. Nicméně od původních osmi putovních představení v roce 2018 se z později vytvořeného a velmi úspěšného projektu „Strašidlo na zámku“ stala již skutečná tradice a každým rokem se počet představení i míst, kde se hraje, rozšiřuje. Letos je to již šestá sezóna, kdy takto vyráží na svou letní štaci a jsem ráda, že se přiblížili i více do našich končin. Je hezké užít si divadelní zážitek i na letní scéně, a navíc v tak krásném prostředí a s kulisou zámku v pozadí. Obzvláště pokud vyjde dobré počasí jako nám.

Americký velvyslanec Hiram B. Otis (Martin Zounar) se rozhodl od lorda Cantervilla (Martin Pošta) koupit jeho zámek, kam se hodlá hned po příletu nastěhovat s celou svou rodinou, tedy se svou ženou Lukrecií (Hana Sršňová), jejich starší dcerou Virginií (Dorota Smičková) a mladšími dvojčaty (Sofie Kokrment a Kristián Toman). Neodradí ho ani to, když ho lord čestně varuje, že zde straší. Hned po jejich příjezdu je zde uvítá zdejší správkyně slečna Umneyová (Bára Štěpánová) i spolu s jejich služebnými (Přelet M.S. - Romana Tomášková, Jana Ježková a Romana Žežulková). Počasí zde není až tolik příznivé, takže nechybí ani časté hromy a blesky. Druhý den si Otisovi všimnou rudé skvrny na koberci. Od slečny Umneyové se dozví, že je to krev lady Eleonory de Canterville, kterou zde zavraždil její muž sir Simon de Canterville v roce 1575. Ten zde žil ještě dalších devět let po její smrti, než i on za záhadných okolností najednou zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale jeho duch zde stále bloudí a straší. Ta skvrna prý nejde odstranit, s čímž pan Otis nesouhlasí a vyčistí ji. Nicméně druhý den se tam opět objeví. Duch sira Simona (Martin Pošta) se začíná na nové obyvatele zámku zlobit a vyráží do chodeb, aby jim dal, co proto. S touto rodinkou to ale rozhodně nemá nijak jednoduché. Jeho údělem je zde strašit, ale z mnoha nezdařilých pokusů a drzosti jednotlivých členů Otisovy rodiny nakonec sám dostává depresi. Se svými komtesami (Přelet M.S. - Romana Tomášková, Jana Ježková a Romana Žežulková) vzpomíná na staré dobré časy. A také by se velmi rád už svého prokletí zbavil. Možná by se zde ale přeci jenom jedna dobrá duše mohla najít. Mladá slečna Virginie je umělkyně a také ví, co je to láska. Zamilovala se totiž do Jamese Biltona, vévody z Lockhamu (Lukáš Toman Paclt), který se jí dvoří. Když jednoho dne potká zkroušené a nešťastné strašidlo, je jí ho líto. Vyslechne si celý jeho příběh a rozhodne se mu pomoci. Zbaví se tedy Canterville konečně svého prokletí?

Ačkoli v této hudební komedii (autorů – režie: Jaroslav Kříž; scénář: Roman Vencl; ilustrace, grafika, kulisy: Josef Pospíchal, kostýmy: Jana Chamlarová, hudba: Marek Vojtěch, a další) vše působí dost jednoduše – od příběhu a hlavní zápletky, přes některé dialogy, až po scénu – potkalo se zde více faktorů, které jsou pro tento typ produkce naprosto ideální. Primárně se povedl výběr lehčího a zábavného námětu. Skvěle se hodí na letní scény, a navíc právě v kombinaci s kulisou mnoha krásných hradů a zámků. Rozhodně to přidává na atraktivitě pro mnoho diváků, přičemž někteří z nich třeba ani tolik do klasického divadla nechodí. Dál určitě potěší dobré obsazení se známými herci, kteří baví obecenstvo v mnoha komických situacích, nešetří vtipnými replikami a občas přidají i nějakou tu improvizaci. S tou tentokrát pomohli i místní pávi, kteří dávali hlasitě najevo, komu patří toto místo (a zřejmě jim „nesedlo“ bouřlivé anglické počasí). Vše pak navíc doplňuje, a ještě trochu odlehčuje, hudební složka a naživo zpívané písně. Ty jsem zde nečekala, ale jejich pěvecký projev i hlasy mne mile překvapily – obzvláště pro mne dosud neznámí Dorota Smičková a Lukáš Toman Paclt, ale i dobře ladící trio dam Přelet M.S.. Martin Pošta, který zde dostal ústřední roli cantervillského strašidla, byl ve zpěvu jako ryba ve vodě, ale naprosto jsem chápala a celkem mne i bavilo jeho zoufalství, když se dostal do konfrontace s těmi, co hráli proti němu. Hlavně Martin Zounar je opravdu těžký kalibr, v dobrém slova smyslu. A skvěle mu sekundovala i Hana Sršňová coby jeho žena, která chce vyléčit své časté migrény tím, že je utopí ve whisky. O něco seriózněji ke své roli přistoupila Bára Štěpánová, které postava ráznější správcové sedla. Coby jedna z místních byla pěkným protikladem k rozvernějším a žoviálnějším Američanům. Vše pak hezky „usadila“ postava Virginie v podání Doroty Smičkové, která už byla jen onou pomyslnou třešničkou na dortu, když přinesla spasení jedné bludné duši. Konec dobrý, všechno dobré a já se dobře bavila. Užili jsme si opravdu příjemný letní večer.

Moje hodnocení: 59 %