Divadlo a já: "Kočka v oregánu"

(Torben Betts)

„Komedie vyprávějící o tom, co se stane, když se setkají jemní velkoměstští intelektuálové s venkovskou zemitostí.“ (premiéra 21. března 2018)

No, tak konečně jsme se dočkali. Lístky jsme měli původně pořízené v půlce února na 27. dubna 2020 na představení, které bylo opět ze stále těch samých corona-důvodů zrušeno a přehozeno na 8. září 2020. I tento termín se však představení ze „zdravotních“ důvodů neodehrálo, a další náhradní termín, který jsme dostali, byl až na 30. září 2021. Tak dlouho jsem tedy zatím na žádnou činohru nečekala, ale nic jiného nám nezbylo. Tato konverzačně-situační komedie se po své londýnské premiéře v roce 2014 stala jednou z nejúspěšnějších současných londýnských komedií, která nabízí příležitost pro čtyři herce, kteří zde zastupují čtyři rozdílné charaktery postav. Shodou okolností je to po „Malém princi“ další kus v režii Lídy Engelové a scéně Ivo Žídka. Stručně ho vystihuje dramaturgyně Johana Kudláčková těmito slovy: „Z větší části je to komedie mravů, částečně stand-up comedy, trochu čistá fraška, ale s některými melodramatickými a výsostně tragickými momenty. Cílem Torbena Bettse bylo jistě také vypsat se z pocitu sociální ukřivděnosti, ale po vzoru svého učitele Alana Ayckbourna chtěl především diváky rozesmát.“ Hra je také určitým vyjádřením lásky v různých podobách a také světa, v němž peníze a majetkové poměry rozdělují společnost.

Nedávno se přestěhovali z Londýna na venkov a dnes chystají Emily (Klára Cibulková) s Oliverem (Zdeněk Velen) party pro své sousedy. Zatímco Oliverova motivace k novému bydlení byla spíše finančního charakteru, neboť nedávno přišel o dobře placenou práci na ministerstvu, Emily coby levicově orientovaná žena chtěla prostě žít mezi „skutečnými lidmi“. Nejsou sice manžely, ale vychovávají společně malou dcerku, o kterou mají až úzkostnou starost. Jako první k nim na zahradu dorazí Dawn (Bára Hrzánová), neboť její manžel Alan (Radek Holub) musí ještě dokoukat národní fotbalový zápas. Zapůsobí velice osobitým dojmem a snaží se zaujmout především Olivera. Jak se ale na scéně objeví Alan s dostatečnou zásobou piv, nepustí ostatní už skoro ke slovu. Kromě fotbalu a své ženy miluje i svého nejlepšího kamaráda kocoura Vincence, kterého Emily s Oliverem přímo nesnesou, neboť jim mimo jiné chodí močit na oregano. Také ve volném čase rád maluje, a právě Vincenc nebo jeho zbožňovaná žena Dawn jsou hlavními motivy jeho obrazů. Když se dozví, že i Emily se věnuje malování, přinese jí své obrazy ukázat, aby mu je „odborně“ zhodnotila. S jejím hodnocením však nejsou manželé nijak spokojeni a vzhledem k tomu, že se příliš neshodnou ani v jiných názorech, nerozchází se oba páry zrovna v přátelském duchu.

Jednoho dne se pak Oliver svěří Emily, že nešťastnou náhodou zabil Vince a zakopal ho pod jedním stromem u nich v zahradě. Mají si to nechat pro sebe či to svým sousedům prozradit? Další tajemství však má i s Dawn. Ona je vášnivou, ale také z velmi upovídaného a fotbalem posedlého manžela někdy až frustrovanou ženou. Oliverova partnerka zase působí spíše konzervativním a eroticky chladnějším dojmem, a snad i proto mezi ním a jeho sousedkou došlo jednoho večera k intimnímu sblížení. Není to však jediná zkouška, kterou si bude muset především vztah Dawn s Alanem projít. Jiná rodinná tragédie ji totiž zasáhne tak, že se z toho psychicky zhroutí. Alan však stále stojí po jejím boku…jako dvojice Laurel a Hardy…

Tato komedie (autorů – překlad: Michal Zahálka, dramaturgie: Johana Kudláčková, scéna: Ivo Žídek, kostýmy: Ivana Brádková, hudba: Zdeněk Zdeněk, režie: Lída Engelová a další) výrazně balancuje na hranici „hořko-sladká“. Zatímco ta první část se nese ve spíše komediálním duchu, v té druhé vychází na povrch i nějaké tragičtější okamžiky. Kromě toho, že byl zabit milovaný kocour, dozvídáme se i o tragickém zážitku z minulosti jednoho páru a také o vztahu druhého páru s jejich synem, který již opustil rodné hnízdo, aby se stal mužem a rodiče na něj mohli být ještě více hrdí. To, jak se hra přepne z komedie do vážnějšího žánru, je nejlépe patrné na hereckém projevu Báry Hrzánové. V komediální rovině svůj talent rozhodně nezapře. Hraje si s intonací, gesty i výrazy a minimálně od „Hrdého Budžese“ už to k ní tak nějak patří a je v tom fakt dobrá. Ve správný moment se umí ale i přepnout, ubrat na výrazu a citlivě si prožít i bolestnou chvilku své postavy. Mně se rozhodně zatím její herectví neomrzelo. Její projev je opravdu výrazný, a tak i velmi dobře zapamatovatelný. Proto obvykle působí, že mezi ostatními kolegy trochu dominuje a pokud hraje i spolu se svým partnerem Radkem Holubem, jsou oba opravdu velmi silnou dvojicí. Skvěle se doplňují, jak v životě, tak na jevišti. Jsou komediálně velmi nadaní a své publikum baví rádi. A to je také kumšt, který se cení. Jejich parťáci na jevišti tak nemají zrovna snadný úkol stačit jejich tempu a nenechat se úplně přebít. Nicméně Klára Cibulková se Zdeňkem Velenem se s tím popasovali velmi statečně. Jejich role měly za úkol kompenzovat bodrost, upřímnost a jakousi nespoutanost druhého páru, takže působily trochu odměřeně. Klára svou intelektuálku Emily, která má sociální cítění i mnoho utopických představ a ideálů o společnosti a při konfrontaci se „skutečnými“ lidmi a jejich starostmi ztrácí řeč, zahrála celkem mírně, ale uvěřitelně. A u Olivera ve Zdeňkově podání jsem měla pocit jakéhosi spojovacího článku mezi oběma rodinami. Na jedné straně ho fascinovala určitá noblesa i ráznost a styl jeho ženy, ale na druhou ho i částečně lákala určitá koketnost, přímost a šarm té druhé. Svou přizpůsobivostí a obětavostí v tom všem působil až uklidňujícím dojmem. Volba scény navržená jako zahrada nepůsobila nijak závratným, ale zase o to lehčím a svěžejším dojmem. Ačkoli to byla spíše situačně-konverzační hra s nenáročným dějem, měla v sobě kromě výtečných i zábavných hereckých výkonů i určitý přesah. Minimálně občas stojí za to se zastavit a jen se zamyslet nad nastolenými tématy, která jsou ve společnosti stále dost aktuální a přítomná – společenské rozdíly, ať už majetkové, intelektuální, ideologické; či v otázkách umění, politiky, války, apod. Je fajn si i uvědomit, že to, co je pro vyšší vrstvu spíše abstraktní (o čem často jenom slýchá, mluví nebo na co se dívá z patra), musí ta nižší vrstva žít a zvládat si s tím skutečně poradit. Svět je plný paradoxů a rozdělovaný penězi. Nesuďte druhé, když ani nevíte, jaké pohnutky stojí za jejich názory či přesvědčeními. Hra se dotkla i tématu lásky v různých podobách – manželská, partnerská, mateřská, k umění, ke svým koníčkům,.... Prostě a jasně – mějme se rádi takoví, jací jsme. A to taneční číslo Báry a Radka už tam bylo trochu navíc, ale brala jsem to jako takový hudební bonus.

Moje hodnocení: 58 %