"Ministerstvo školství a vědy Ukrajina" - Činoherní studio (Obejvák)
(Anastasiia Kosodii)
„Kultura je nádherná, když se rodí, ale když umírá, není o nic míň krásná.“ (premiéra 19. dubna 2019)
Sedmou premiérou této sezóny se stala hra, kterou uvedlo Činoherní studio v rámci koprodukčního projektu Dialog bez hranic spolu s Lesya Ukrainka Academic Drama Theatre ve Lvově. Díky tomuto projektu se může české i ukrajinské obecenstvo seznámit se současnou dramatikou i poetikou mladých tvůrců z obou těchto zemí. U nás ČS uvádí v české premiéře právě hru „Ministerstvo…“ a lvovská scéna inscenuje text mladé české dramatičky Moniky Kaňové „Lidi“, který se umístil na třetím místě v rámci Anonymní dramatické soutěže agentury Aura-Pont. Na jejich uvedení se pak můžeme těšit i v programu ústeckého festivalu Kult v říjnu 2019. Ve stejnou dobu bude ve Lvově uvedeno i „Ministerstvo školství a vědy Ukrajina“. V ČS je tato inscenace určena pro komornější publikum, takže se hraje na studiové scéně divadla v tzv. Obejváku. Její námět se dotýká cestování v čase, kde se budoucnost prolíná s přítomností a minulost s budoucností. Režíruje ji Hana Marvanová, která zde již v roce 2017 připravila scénické čtení „Maso v plechovce“ z projektu Překročit hranice. Já jsem si na ni vyšlapala schody do Obejváku 3. května 2019.
Píše se rok 2075 a Váňa Gleichmann (Adam Ernest) doma čeká na svou manželku Táňu (Anna Kratochvílová), která je cestovatelem v čase. Netuší však, že kvůli všudypřítomnému byrokratickému systému, který zde naprosto tyranizuje celou společnost, se jeho žena rozhodla porušit pravidla. Zůstává tak v minulosti a spustí paradox Mykola Chvylovyj. Mykola (Jaroslav Achab Haidler) byl ukrajinským spisovatelem, který spáchal sebevraždu, neboť ztratil iluze o komunistické ideologii. Táňa u něj hledá útěchu, zatímco Váňa na ni čeká doma a začíná být velice zoufalý, neboť nemá ani tušení, kde se jeho žena nachází. Jedinou společnost mu dělá Počítač (Marta Vítů), který rovněž slouží Ministerstvu školství a vědy Ukrajina (MŠVU) a jeho postupně dohání k šílenství. Nicméně se s jeho pomocí neustále snaží Táňu vypátrat. Po vyplnění potřebných formulářů a po dlouhém čekání na schválení se i on stává cestovatelem v čase, aby se se svou ženou mohl opět shledat. Bohužel se mu to nepodaří, a navíc ztrácí naději v budoucnost Ukrajiny. To ho nakonec dožene k sebevraždě a historie se opakuje.
Antiutopické sci-fi nepatří zrovna mezi typické divadelní žánry, přesto si čas od času své místo na nějakém jevišti najde. Snad i proto jsem se pro změnu rozhodla zavítat právě na tento kus (autorů – překlad: Jekaterina Gazukina, dramaturgie: Dagmar Haladová, výprava: Anna Chrtková, hudba: Kristýna Hulcová, režie: Hana Marvanová, a další). Určitá touha umět cestovat v čase zní pro mnoho lidí velice lákavě, i když by to neslo jistá rizika. Provedení této inscenace dokázalo celkem nápaditě nastínit, jak by to třeba mohlo dopadnout. Atmosféra, scéna i doplňující videoprojekce skvěle vystihly atmosféru celého příběhu, i když to na mne působilo spíše úzkostně až depresivně. Rozhodně ale musím ocenit velmi koncentrovaný a naprosto přesvědčivý výkon Adama Ernesta, kterým dokázal vystihnout celou škálu emocí. Zpočátku z jeho projevu bylo možno cítit určitou naději, později spíše zoufalství, chvílemi upadal do letargie, aby zas vzápětí zuřil nebo propadal beznaději. Na tak malém prostoru a v tak krátkém čase vyjádřil opravdu mnohé. V paměti mi také patrně zůstanou i nelichotivě padnoucí kostýmy a otravně vlezlá hudba. To vše se skrývá za novou inscenací na komorní scéně našeho činoheráku, kde si na své přijdou hlavně fandové sci-fi, cestování v čase a s tím souvisejícími paradoxy i časovými smyčkami.
Moje hodnocení: 56 %
„Kultura je nádherná, když se rodí, ale když umírá, není o nic míň krásná.“ (premiéra 19. dubna 2019)
Sedmou premiérou této sezóny se stala hra, kterou uvedlo Činoherní studio v rámci koprodukčního projektu Dialog bez hranic spolu s Lesya Ukrainka Academic Drama Theatre ve Lvově. Díky tomuto projektu se může české i ukrajinské obecenstvo seznámit se současnou dramatikou i poetikou mladých tvůrců z obou těchto zemí. U nás ČS uvádí v české premiéře právě hru „Ministerstvo…“ a lvovská scéna inscenuje text mladé české dramatičky Moniky Kaňové „Lidi“, který se umístil na třetím místě v rámci Anonymní dramatické soutěže agentury Aura-Pont. Na jejich uvedení se pak můžeme těšit i v programu ústeckého festivalu Kult v říjnu 2019. Ve stejnou dobu bude ve Lvově uvedeno i „Ministerstvo školství a vědy Ukrajina“. V ČS je tato inscenace určena pro komornější publikum, takže se hraje na studiové scéně divadla v tzv. Obejváku. Její námět se dotýká cestování v čase, kde se budoucnost prolíná s přítomností a minulost s budoucností. Režíruje ji Hana Marvanová, která zde již v roce 2017 připravila scénické čtení „Maso v plechovce“ z projektu Překročit hranice. Já jsem si na ni vyšlapala schody do Obejváku 3. května 2019.
Píše se rok 2075 a Váňa Gleichmann (Adam Ernest) doma čeká na svou manželku Táňu (Anna Kratochvílová), která je cestovatelem v čase. Netuší však, že kvůli všudypřítomnému byrokratickému systému, který zde naprosto tyranizuje celou společnost, se jeho žena rozhodla porušit pravidla. Zůstává tak v minulosti a spustí paradox Mykola Chvylovyj. Mykola (Jaroslav Achab Haidler) byl ukrajinským spisovatelem, který spáchal sebevraždu, neboť ztratil iluze o komunistické ideologii. Táňa u něj hledá útěchu, zatímco Váňa na ni čeká doma a začíná být velice zoufalý, neboť nemá ani tušení, kde se jeho žena nachází. Jedinou společnost mu dělá Počítač (Marta Vítů), který rovněž slouží Ministerstvu školství a vědy Ukrajina (MŠVU) a jeho postupně dohání k šílenství. Nicméně se s jeho pomocí neustále snaží Táňu vypátrat. Po vyplnění potřebných formulářů a po dlouhém čekání na schválení se i on stává cestovatelem v čase, aby se se svou ženou mohl opět shledat. Bohužel se mu to nepodaří, a navíc ztrácí naději v budoucnost Ukrajiny. To ho nakonec dožene k sebevraždě a historie se opakuje.
Antiutopické sci-fi nepatří zrovna mezi typické divadelní žánry, přesto si čas od času své místo na nějakém jevišti najde. Snad i proto jsem se pro změnu rozhodla zavítat právě na tento kus (autorů – překlad: Jekaterina Gazukina, dramaturgie: Dagmar Haladová, výprava: Anna Chrtková, hudba: Kristýna Hulcová, režie: Hana Marvanová, a další). Určitá touha umět cestovat v čase zní pro mnoho lidí velice lákavě, i když by to neslo jistá rizika. Provedení této inscenace dokázalo celkem nápaditě nastínit, jak by to třeba mohlo dopadnout. Atmosféra, scéna i doplňující videoprojekce skvěle vystihly atmosféru celého příběhu, i když to na mne působilo spíše úzkostně až depresivně. Rozhodně ale musím ocenit velmi koncentrovaný a naprosto přesvědčivý výkon Adama Ernesta, kterým dokázal vystihnout celou škálu emocí. Zpočátku z jeho projevu bylo možno cítit určitou naději, později spíše zoufalství, chvílemi upadal do letargie, aby zas vzápětí zuřil nebo propadal beznaději. Na tak malém prostoru a v tak krátkém čase vyjádřil opravdu mnohé. V paměti mi také patrně zůstanou i nelichotivě padnoucí kostýmy a otravně vlezlá hudba. To vše se skrývá za novou inscenací na komorní scéně našeho činoheráku, kde si na své přijdou hlavně fandové sci-fi, cestování v čase a s tím souvisejícími paradoxy i časovými smyčkami.
Moje hodnocení: 56 %
 |
| Váňa a Táňa (A.Ernest a A.Kratochvílová) |
 |
| Váňa, Táňa a Počítač (A.Ernest, A.Kratochvílová a M.Vítů) |
 |
| Váňa a Mykola (A.Ernest a J.A.Haidler) |
posted by lucifer at 17:08
0 comments
