"Baletní triptych" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Margarita Pleškova a Vladimír Gončarov)

„Tři odlehčená baletní vystoupení na tři známé melodie během jednoho představení.“ (premiéra 29. října 2021)

Na balet příliš často nechodím, ale vzhledem k tomu, že tanec a řeč těla je pro mého partnera, který nemluví česky, mnohem jednodušší a srozumitelnější než čeština, vybrali jsme si právě toto představení. Vydali jsme se na něj dne 26. února 2023 do Severočeského divadla opery a baletu, neboť nás zaujalo, že je to jakési tři v jednom. Rovněž zde zvolená hudba patří k mým oblíbeným – známé Bolero, a především Vivaldiho Čtvero ročních období. Pod nápadem, režií i choreografií se podepsali dlouholetí a úspěšní tanečníci spojení s touto naší scénou - Margarita Pleškova a Vladimír Gončarov, který si zde navíc „střihl“ i roli kurátora.

V první části se spolu s Antoniem Vivaldim a jeho hudbou z Čtvera ročních období ocitáme v muzeu umění, které je plné krásných obrazů, soch, a také múz. Nechybí zde ani hlídač (Pavel Enekeš) a také uklízečka (Linda Buňková), která právě vytírá podlahu, když v tom do sálu vtrhne skupinka žáků (Johana Březinová, Ikonja Pelemiš, Daniel Racek) i se svou učitelkou (Blanka Tasi). Ta má spolu s hlídačem co dělat, aby je poučili, jak se zde správně chovat. Ani uklízečka není zrovna nadšená, jak jí tu opět našlapali. Svět se zde najednou jakoby na chvilku zastaví a přicházejí múzy (Frederika Kvačáková, Kateřina Kapitánová, Ylenia Finotti Máté Brünn, Roberts Skujenieks, Dávid Jendrušák) v čele s Venuší (Zuzana Novoborská). Paní učitelka je tím naprosto omámena, až z toho ztratí své brýle, které najde a přinese jí je zpět místní kurátor (Vladimir Gončarov). Zásah Amorovými (Kristýna Petrášková) šípy jejich setkání ale posunou o něco výš. Ten jimi však nešetří a dalšími šípy zasáhne také uklízečku a později i hlídače, který tak neuhlídá jeden z vystavených exponátů. Múzy však na Venuši naléhají, aby bustu vrátila. V létě se hlavním motivem výstavy stává rozjařený a hojnost slavící Bacchus (Fernando Velasco), jehož obraz kurátor vymění za obraz Venuše, kterou právě tato výměna příliš nepotěšila. Nekonečné střídání ročních období i magický střet dvou světů se zde neustále prolíná.

Druhá část Faunova odpoledne Clauda Debussyho nás zavede do tréninkového sálu, ve kterém se právě procvičuje zkroušený a vyčerpaný mladík (Máté Brünn). I on potřebuje svou múzu, která by ho opět inspirovala ke ztvárnění jeho Fauna. Jakmile se tam tedy objeví krásná a usměvavá dívka jako nymfa (Kristýnou Petráškovou), hned pookřeje, když ho pozve do světa iluzí za zrcadlem. Jako by se mu opět vlila krev do žil.

Motivem závěrečné třetí části na známou melodii Bolera, jehož autorem je Maurice Ravel, je model idolu (Zuzana Novoborská) a davu (členové baletního souboru Severočeského divadla v Ústí nad Labem). Sláva i úspěch bývají krásné, ale také se u těch, co žárlí a závidí, neodpouští. Rovněž bývají velmi pomíjivé.

Tento triptych byl příjemnou ochutnávkou několika různých baletních motivů i provedení během jediného představení. Došlo zde k výjimečnému propojení krásné hud
by s živým orchestrem, nápadité i skvěle odtančené choreografie, ale i zajímavé inspirace, jak ztvárnit jednotlivé části na zvolený hudební podklad. Nejvíce na mne zapůsobilo Bolero s výrazovým tancem sólistky zdejšího baletu Zuzany Novoborské a k němu doplňující choreo ostatních členů s kostkami, kteří tomu dodávali dynamiku i intenzitu. V úvodní části mne pak zaujalo, jak pracovali s vyjádřením čtvera ročních období v prostředí muzea či galerie a jak se jim tam podařilo hravě propojit reálný svět s fantazijním světem múz. Prostřední část inspirovaná básní pak dala vyniknout romanticky laděnému párovému tanci. I když neumím tak dobře číst jednotlivé příběhy pouze z tance a baletních figur, líbila se mi ladnost i krása jejich pohybu. Bylo příjemné se zas na chvíli oprostit od neustálého stresu a shonu všedních dní a jen si užít jejich hudební i taneční umění. Ačkoli to zjevně nebyl záměr, líbila by se mi tam nějaká linka, která by jednotlivé části vzájemně propojila a udělala z toho o něco kompaktnější tvar či společné téma. Po taneční stránce nemám co vytknout a celkově se mi představení líbilo.

Moje hodnocení: 68 %

Bacchus a múzy

učitelka a kurátor

Faunovo odpoledne

Bolero

"Hanzelkazikmund (zde jsou lvi)" - Činoherní studio

(Kateřina Součková a Adam Svozil)

„Komedie o těch, kteří by si přáli jezdit po světě jako legendární H+Z, ale zjišťují, že si sami nedokážou ani pořádně zabalit.“ (premiéra 27. ledna 2023)

Druhou premiérou současné 51. sezóny a zároveň první v tomto novém roce se v Činoherním studiu stala právě tato inscenace, která čerpá svůj námět z původních reportáží či deníků legendárního dua československých cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Autorská interpretace dramaturgyně Kateřiny Součkové a režiséra Adama Svozila kombinuje jejich skutečné postřehy a zážitky z cest s tím, co mnoho lidí prožívalo pouze z pohodlí svého domova a pouze zprostředkovaně skrze rozhlas. To, co byli dříve gaučoví posluchači, dnes nazýváme spíše sledujícími (followery) travel influencerů, kteří jen využívají jiných médií – televize, počítačů, a především mobilních telefonů. Téma je však stále atraktivní – kdo nemůže či nechce na vlastní kůži objevovat svět, stále má možnost ho poznávat prostřednictvím jiných aktivních cestovatelů. Podtitul v názvu totiž odkazuje na bílá (dosud neprobádaná) místa v mapě dříve označovaná latinským „hic sunt leones“, tedy „zde jsou lvi“. I když se doba a možnosti výrazně změnily, fenomén cestování stále zůstává velmi aktuální. Zvědavost stále probouzí touhu poznávat nepoznané. V rolích pěti „rádoby“ cestovatelů (Wannabe 1-5), posluchačů i dalších doplňujících rolí se postupně vystřídá všech pět herců a hereček – Andrea Berecková, Klára Suchá, Adam Ernest, Lukáš Černoch a Petr Uhlík.

Před každou cestou je potřeba se řádně připravit a zabalit si, což ale někdy bývá velmi náročný úkol. Cestovatelé se tím však nenechají zaskočit ani zastavit. Pak už jen stačí odhodit župan, nasadit klobouk a vyrazit vstříc novým dobrodružstvím, při nichž budou poznávat vzdálené a exotické kouty světa. Ti ostatní si na sebe mohou vzít něco pohodlného, hezky se usadit do svých křesel nebo gaučů a zapnout si rozhlasové vysílání. Během cest, které Hanzelka se Zikmundem podnikají, tak mohou například navštívit egyptskou poušť se slavnou Cheopsovou pyramidou, aby se zas příště vydali na africkou horu Kilimandžáro, která se nachází na severovýchodě Tanzanie, nedaleko hranice s Keňou. Jindy se ocitají v nebezpečné džungli Jižní Ameriky, kde se dostávají do kontaktu s místními domorodci. Kromě krásných zážitků a poznávání nových míst se však ale velmi často museli potýkat i s poruchami na jejich vozidle Tatra. O všech příhodách si však vedou záznamy a zápisky do svých deníků, aby své posluchače mohli stále zásobovat novými reportážemi. S každým dalším návratem se pro ně pak stávají jakýmisi celebritami, a nemohou se dočkat, kam se vydají příště. Postupem času se ale mění nejenom doba, ale bohužel také režim a politická situace v zemi. V Československu se k moci dostávají komunisté a možnosti cestovat se na několik let hodně komplikují. Oba cestovatelé také založili rodiny a postupně stárnou. Na cestování jim již nezbývá tolik času ani energie, přesto ale později rádi ve svých dopisech vzpomínají na své společné cesty a také je mrzí vzájemné odloučení. Z dob, kdy si mohla dovolit cestovat jen hrstka „vyvolených“, jsme se postupně dostali do období masové turistiky, což už se zdá být velkým globálním problémem, obzvlášť co se týká životního prostředí i přírody jako takové.

Předně bych chtěla ocenit zajímavě zvolené a nepříliš využívané cestovatelské téma i hlavní myšlenky této inscenace (autorů - dramaturgie: Kateřina Součková, výprava: Anna Brotánková, hudba: Ian Mikyska, režie: Adam Svozil, a další). Jak se možnosti a cesty prvních cestovatelů do dnešní doby změnily. Dnes už to není výsada jenom několika vyvolených a současný masový turismus se na mnoha místech už opravdu stává velkým problémem. Kladně pak hodnotím i některé z tvůrčích nápadů, kterými bylo třeba využití světel a zvuku pro lepší dokreslení atmosféry. Líbilo se mi zapojení „ruchařiny“, s níž si museli poradit herci přímo na jevišti pomocí mikrofonů a různých přírodních materiálů, aby tak „pro rozhlas“ dokreslily co nejautentičtější zvuky (například při výstupu na Kilimandžáro). Zajímavé rovněž bylo střídání všech protagonistů v rolích Wannabe cestovatelů, kteří měli představovat i jakási alter ega H+Z pomocí klobouků se zabudovaným portem, aby rovněž zněli jako ze vzdálených krajů. Rozvržením scény, na níž se hrálo již při příchodu diváků, rovněž zvládla Anna Brotánková obsáhnout celkový záběr jednotlivých prostředí – od pohodlného obývacího pokoje v popředí, přes měnící se krajinu (za pomoci kulisáků a samozřejmě s notnou dávkou fantazie), až po jakýsi snový prostor a přiznané zákulisí na pozadí. Trochu delší etuda s psacím strojem (alias rozbitou Tatrovkou), odkazy na homosexualitu i závěrečný apel, který vytáhl diváky na jeviště a vyšel spíše někam do ztracena, mi celkový dojem z inscenace trochu pokazily. Nicméně herecké výkony byly hravé, zábavné a skvěle se doplňovaly. Na začátku pětice „rádoby“ cestovatelů (Wannabe 1-5) doma z rozhlasu přímo hltá dobrodružství H+Z, aby s nimi později každý svým osobitým způsobem prožíval jednotlivá dobrodružství i jejich návraty do vlasti a měnící se režimy. Líbilo se mi jejich zaujetí i nasazení. Dokonce mě bavilo i jejich neustálé střídání se, které pro někoho mohlo působit zmatečně, ale dodávalo inscenaci zajímavou dynamiku, tedy alespoň v první půli. Bylo to poetické, hravé, humorné, ale i s určitým nadhledem podané zprostředkování cestovatelských zážitků jedněch z našich prvních a mediálně známých cestovatelů. Vlastně se v tom ale mohl najít každý, kterého tato objevování nových dobrodružství lákají, ale sám se do nich nechce nebo z jakýchkoliv důvodů nemůže pouštět.

Moje hodnocení: 63 %

posluchači vzadu (A.Ernest, K.Suchá, P. Uhlík a alter. J.Hušek) a vpředu (A. Uhlík Berecková)

cestovatelé (alter. J.Hušek, A. Uhlík Berecková a K.Suchá)

cestovatelé (L.Černoch a A.Ernest)