"Galileo" - Divadlo Hybernia
(Janek Ledecký a Šimon Caban)
„Dramatický muzikálový příběh o slavném učenci 17. století.“ (premiéra 6.
února 2019)
Jeden z prvních a pro diváky oblíbených původních českých muzikálů
se po dlouhých šestnácti letech opět vrátil na jeviště. V pořadí druhý muzikál
z dílny Janka Ledeckého (po velmi úspěšném „Hamletovi“) měl totiž v Divadle
Kalich svou premiéru dne 15. února 2003. Poté se tam ještě v sezóně 2007-2008
na krátko vrátil, aby se tentokrát po delší pauze a početných žádostech diváků
poprvé objevil i na nové scéně v Divadle Hybernia. Na zdejším jevišti byl
již uveden i další Jankův muzikál „Iago“. Ten jsem tedy dosud ještě neviděla
ani neslyšela, ale i „Galileo“ mi zatím stále nějak unikal. Znala jsem ho pouze
z DVD záznamu a jeho krásných písní, které ráda a velmi často poslouchám.
Jakmile jsem tedy zjistila, že mám stále tuto novou možnost ho navštívit a zároveň
se i podívat do pro mne nového Divadla Hybernia, neváhala jsem a naplánovala si
jeho návštěvu na 12. listopad 2022. Velkým a milým překvapením pro mne pak bylo,
že dokonce zůstal v téměř celém původním obsazení a rovněž i se stejnou
výpravou, což rozhodně nebývá moc obvyklé. Působí to tedy spíš jako určitý
návrat minulosti a příjemné nostalgie.
Galileo Galilei (Tomáš Novotný) byl toskánským vynálezcem, fyzikem,
astronomem, filosofem, ale také oblíbeným učitelem pro své žáky (Petr Kutheil,
Jaroslav Parči a company: Johana Hájková, Dorota Pauliková, Františka
Stropnická, Denisa Sýkorová, Pavla Skalová, Martina Fantová, Jakub Šimůnek,
Jiří Minařík, Radek Fišer, Filip Jankovič, Jan Olexa a David Sklenička).
Rovněž byl i přítelem a určitým konkurentem svého současníka Giordana Bruna (Bohouš
Josef), se kterým měli společný zájem o vědu, nicméně v některých názorech
se dost rozcházeli. Giordano je ale za svou pravdu i myšlenky, kterých se
nechce vzdát, coby kacíř upálen na hranici. Galileovi se tak jeho osud stává varováním
i inspirací. Je až posedlý novými objevy a poznáváním vesmíru, jejichž studium
ho stojí nemalé jmění, a se svou služebnou Marií (Athina Langoska) tak
často ani nemají co jíst. Finanční pomoc se mu nakonec podaří získat od mladého
vévody Cosima II. Medicejského (Michal Kavalčík), který je rovněž fascinovaný
vědou i jeho novými objevy, takže se s nadšením stává jeho mecenášem i přítelem.
Svou lásku a múzu pak nalézá v milující a oddané Mie (Sabina
Laurinová). Do okruhu jeho bližších přátel a obdivovatelů patřil i kardinál
Maffero Barberini (Dušan Kollár). Nicméně jak se později stal papežem
Urbanem VIII., pocítil osobní zklamání a zradu, když se od kardinálů Angeloniho
(Mojmír Maděrič) a Badaloniho (L. W. Frenk) dozvěděl o nové knize
Galilea. V ní se totiž staví proti tehdejšímu dogmatickému výkladu světa, který
zarytě prosazovala katolická církev, neboť je přesvědčen, že Země není středem
vesmíru, jak tvrdí Bible, ale že se otáčí kolem Slunce. Tímto svým odvážným
tvrzením však musí čelit nejenom vědecké polemice, ale především absolutnímu
odmítnutí a nátlaku církve, aby vše ihned odvolal. Jeho učení, které by mohlo ohrozit
stávající řád světa, se za každou cenu snaží umlčet neústupný až fanatický otec
Inchofer (Tomáš Trapl). Další „zářez“ mu pak uštědří i zhrzená Giana di
Medici (Elin Špidlová), a také její syn Cosimo, který ho posílá do Říma.
Je postaven před inkviziční soud, kde mu hrozí smrt na hranici. Stále ale má
šanci se rozhodnout, jestli za pravdu položit život nebo ji umlčet a žít v tom
tichu domácího vězení dál. Jeho hvězdy v očích sice pohasly, nicméně
pravdu nelze umlčet navždy. Až v roce 1992 (tedy 359 let po Galileově
procesu) byl rehabilitován, když mu papež Jan Pavel II. vydal omluvu, v níž
ruší výnos inkvizice.
V rolích živých soch se objevily Markéta Šandová a Zuzana
Vítečková.
Velice silný příběh o fascinujícím muži i jeho touze po poznání a
následném boji, jak své objevy i pravdu prosadit je hodně nadčasový. Setkáváme
se s tím v každé době a stále a pořád. Mění se pouze kulisy,
okolnosti, způsoby „boje“, překážky, oponenti a tresty. Zajímavé a taky docela
smutné je, jak se mnoho významných postav naší historie stalo váženými až daleko
po své smrti. Rozhodně ale po sobě něco prospěšného zanechali a nezůstali
zapomenuti. V únoru 2000 jsem navštívila „Hamleta“ a jsem ráda, že jsem
konečně mohla naživo vidět i „Galilea“ (autorů - libreto: Janek Ledecký a
Šimon Caban, hudba: Janek Ledecký, režie a scénografie: Šimon Caban, texty
písní: Janek Ledecký, choreografie: Leona Qaša Kvasnicová, kostýmy: Simona
Rybáková, hudební aranžmá: Martin Kumžák, a další). Oba tyto muzikály Janka
Ledeckého spojuje silný příběh, ve kterém je nastíněno mnoho odlišných charakterů
postav, které se spolu vzájemně skvěle doplňují, ale také v nich zazní spousta
krásných písní, které mám opravdu dobře naposlouchané. Já osobně preferuji
tento typ muzikálů, ze kterých si odnáším nějaký silný pocit, zamyšlení, a
hlavně melodii či celou píseň, která ve mně rezonuje ještě dlouho poté.
Nepotřebuji žádnou velkou výpravu a přehnané projekce, nicméně zde mám trochu
pocit, že s novou scénou a po tolika letech by si tento muzikál zasloužil alespoň
částečně oživený kabátek i lepší využití tohoto většího prostoru. Co dobře
fungovalo na malém jevišti divadla Kalich, nemusí už tak dobře vyznít ve větších
prostorách Divadla Hybernia. Proti tomu skvěle navržené kostýmy Simony
Rybákové seděly všem i celému příběhu odkazujícímu na italskou renesanci
stále dobře. Opravdu silnou stránkou je zde hlavně hudba a množství krásných
písní. Mezi mé nejoblíbenější, kromě ústřední a známé „Nikdy to nevzdám“,
rozhodně patří především „Stopy“ (obzvláště v podání Petra Muka), „Víra“ (obzvláště
v podání Petry Janů), a „Slzy v očích“. Sázka na původní obsazení za mne také
byla dobrá volba a je skvělé, že se tak téměř všechny podařilo dát opět dohromady.
Některým rolím (jako třeba otci Inchoferovi či kardinálům) to po těch letech
dokonce i prospělo, a ty ostatní mi zněly tak příjemně a důvěrně známě, jako
bych vlastně byla na prvním uvedení (tedy bez Petry Janů a Ivany Chýlkové).
Hlavní novinkou v této sestavě tak pro mne byl představitel Galilea Tomáš
Novotný, který má příjemný hlas a líbilo se mi i jak se role zhostil
herecky. Z žen by to pak pro mne byla Elin Špidlová, u které mi ale
trochu chybělo to spalující kouzlo a vášeň „femme fatale“, které roli Giany di
Medici naprosto skvěle herecky i pěvecky vtiskla Ivana Chýlková. Kdyby
se do té role Elin ještě trochu víc položila a opřela, nebylo by co
vytknout. Moc mne potěšilo hlavně obsazení skvělého Dušana Kollára, Tomáše
Trapla i Bohouše Josefa. To je opravdu silná pěvecká sestava. Písně
i herecký projev v jejich podání neměly chybu. Sabina Laurinová
tomu pak dodala jemnost, Athina Langoska procítěný zpěv, Mojmír Maděrič
humor a bavil mne i Michal Kavalčík., kterého si pamatuji hlavně jako
Zobara z muzikálu „Cikáni jdou do nebe“, ale rovněž jako „kissáka“ z mého
oblíbeného radia. Tento muzikál měl vše, čeho si na nich cením nejvíc – silný příběh
odehrávající se v nápaditých kostýmech i kulisách, krásnou hudbu (i texty)
s velmi kvalitním obsazením a výkony. Děkuji všem za krásný hudební zážitek.
Moje hodnocení: 84 %