"Bosé nohy v parku" - host Městského divadla Děčín

(Neil Simon)

"Komedie o tom, jak důležité je se procházet bosýma nohama v parku, když chceme s druhým projít celým životem." (premiéra 16. ledna 2016)

Neil Simon (*1927) je jedním z nejúspěšnějších a dost možná i nejbohatších amerických dramatiků posledních čtyřiceti let. Dal by se považovat za nekorunovaného krále broadwayských činoherních scén, které zasahují i do oblasti muzikálů. I když původně snil o povolání lékaře, studium medicíny nedokončil. Začal psát skeče a později i seriály pro televizi. S jeho první hrou "Pojď nám zatroubit" ("Come Blow Your Horn") ještě velkého úspěchu nedosáhl, ale od broadwayské premiéry muzikálu "Malé já" ("Little Me") v roce 1962, ke kterému napsal libreto, začala jeho kariéra růst. Díky tomuto úspěchu se totiž vrátil ke své druhé hře, kterou nejdřív vzdal, a vznikly tak "Bosé nohy v parku" ("Barefoot in the Park"). Mezi dalšími velmi úspěšnými a oceňovanými hrami, z nichž jsem již několik měla možnost shlédnout, mohu jmenovat např.: "...vstupte!" alias "Sunny Boys", "Drobečky z perníku" alias "Sklenka Sherry", "Poslední ze žhavých milenců", "Rande s duchem" nebo "Zajatec na druhé avenue", z níž čerpal námět Matúš Bukovčan pro své "Spiknutí". Jistě je tedy jedním z nejhranějších a nejoblíbenějších autorů všude po světě a podle jeho her vznikla i řada úspěšných filmů. Na svém kontě má mnohá významná ocenění a od roku 1991 i prestižní Pulitzerovu cenu. Pouhých deset dní po nejnověji nastudované inscenaci "Bosých nohou v parku" v Divadle u Hašičů, s ní Agentura Harlekýn přijela hostovat i do Městského divadla Děčín, kam jsem se na ni 26. ledna 2016 vydala.

Mladým novomanželům Pavlovi (Radúz Mácha) a Viktorii (Anna Linhartová) právě končí líbánky a společně začínají budovat své hnízdečko lásky. Tím má být zatím nezařízený maličký byt v pátém poschodí bez výtahu, kde nefunguje topení, střechou jim fičí a v deštivých dnech také zatéká. I přesto všechno si Viktorie nechce nechat kazit večer. Pro svého milovaného manžela si oblékne krajkové negližé a k večeři nachystá špagety s výbornou omáčkou z mořských plodů. Bohužel pro Pavla coby začínajícího advokáta však momentálně více znamená nová pracovní příležitost. Právě se totiž dozvěděl, že se konečně dočká své šance a může tak poprvé vést svůj první samostatný případ. I když svou ženu miluje, chce být na tento velký den co nejlépe připraven. Aktuální podmínky mu však příliš klidu k přípravě neumožní. Zvláště pak když se do pátého patra na pokraji svých sil vydrápe i Vikiina poněkud konzervativní matka Ester (Veronika Freimanová), která hoří nedočkavostí "očíhnout" nový byt své jediné dcery. Její výraz však postrádá jakékoliv nadšení a vyjadřuje spíše soustrast. Druhý den se navíc seznamují s jejich podivínským sousedem a velkým sukničkářem i dobrodruhem Hektorem Velascem (Rudolf Hrušínský). Velmi dobře si padne do noty s Viktorií a navrhne jí, že pro ně večer nachystá skvělou večeři. Ta v tom zase vidí bezvadnou příležitost pozvat i svou matku, aby tak mohla dělat společnost Hektorovi. Dobré jídlo, příjemná společnost i notná dávka alkoholu udělají své a Ester tak prožije dosti překvapivou noc. Mezi mladými však dochází k první vážnější roztržce a Pavel odchází z bytu. Každé manželství si přeci jednou musí zažít křest ohněm, který by měl vážně myšlený vztah jenom zocelit. Pokud se totiž milují, cestu si k sobě najdou.

Tato hra (autorů - překlad a režie: Kateřina Iváková, kostýmy: Anna Linhartová, výtvarná spolupráce: Michaela Červenková, technická spolupráce: Lubomír Loubal, Jiří Beneš, Aleš Hanzlíček, Petr Mrázek a Václav Skalník, produkce: Jana Hanzlíčková a další) nahlíží na první novomanželské trable s vtipem a nadhledem, a když se k tomu ještě připojí skvělé herecké obsazení, vznikne opravdu úžasná podívaná. O kvalitách Veroniky Freimanové a Rudolfa Hrušínského není třeba pochybovat. Jemu role podivínů prostě tak nějak sluší, i když tentokrát mě v ní nijak zvlášť nepřekvapil. Naopak Veronika mě zaujala mnohem víc. Ani jsem netušila, jak moc jí tato herecká poloha bude slušet. Byla prostě skvělá a velmi mne bavila. Moc mile mne překvapilo i obsazení dvojice mladých novomanželů. Anně Linhartové tato role velmi sedla. Zpočátku nadšená a bláznivě zamilovaná dokázala postupně přejít do poněkud vážnějšího módu, kdy její postava začíná poznávat, že k manželství patří i drobnější rozepře. Obzvláště tehdy, kdy na sebe narazí dosti rozdílné povahy. K tomu jí velmi dobře sekundoval právě Radúz Mácha. I on dokázal skvěle vystihnout povahu většiny mužů, kteří vystřízliví z počátečního nadšení a poznávají svou drahou polovičku v celé její kráse. Hezky se k sobě hodili a všichni společně předvedli skvělé výkony. Bavila jsem se skoro celé představení.
Moje hodnocení: 63 %

Pavel a Viktorie (R.Mácha a A.Linhartová)

Hektor, Ester, Pavel a Viktorie (R.Hrušínský, V.Freimanová, R.Mácha a A.Linhartová)

Ester a Hektor (V.Freimanová a R.Hrušínský)

"Ani spolu, ani bez sebe" - host Severočeského divadla

(Fabrice Roger-Lacan)

"Svižně šlapající inscenace s dokonalým hereckým partnerstvím, která se divákům nepodbízí, ale baví je vtipnou smrští dialogu, hereckých akcí a situací." (premiéra 27. ledna 2015)

Tak jak jsem s Divadlem Kalich končila minulý rok, tak s ním i tento začínám. Opět k nám dne 19. ledna 2016 přijel hostovat jeho soubor. Tentokrát ale přivezli francouzskou hru ("La Porte a côté"), jejíž premiéra proběhla v roce 2014 v divadle Théatre Edouard VII. a sklidila mnoho pochvalných recenzí. Mimořádný divácký zájem ji vynesl na špici žebříčku návštěvnosti a zařadil ji mezi současné hity pařížských jevišť. Sama Jana Paulová si na ni spolu s dcerou zajela do Paříže, aby ji následně přivezly i pro české diváky. O překlad se postarala právě její dcera Anežka Svobodová a o hudbu manžel Milan Svoboda. Parťáka ji tentokrát dělá David Suchařípa, se kterým si již zahrála ve hře "Drahouškové". Inteligentní hra "Ani spolu, ani bez sebe" vypráví o partnerských vztazích, které mnoho lidí zná i z osobního života. Často se pravidelně potkáváme s mnoha lidmi, o kterých vlastně nic moc nevíme, ale co když se právě takto setkají dvě osamělé duše?

V jednom z bytů bydlí renomovaná psycholožka (Jana Paulová), která nemůže vystát hlasitou Brucknerovu hudbu hrající z protilehlého bytu úspěšného manažera marketingu (David Suchařípa), který se právě připravuje na novou reklamní kampaň. Po vzájemné konfrontaci mu zase ona připadá jako příliš povýšená, arogantní a neustále se ohánějící svými pravdami a poučeními. Od té doby se jejich vzájemná setkání na chodbě či u výtahu stávají stále častějšími. Na oko oba působí, že se nemohou snést, uvnitř však ale cítí jistou vzájemnou přitažlivost, kterou si ani jeden z nich nechce nijak připustit. Nějak je to k sobě stále táhne. Možná i proto se ona odhodlá zaběhnout ke svému sousedovi s prosbou, zda by si u něj v troubě nemohla dopéct rybu, kterou chystá k nedělnímu obědu se svou matkou. On se jí zase marně snaží vysvětlit, že troubu sice má, ale ta bohužel nepeče. Jednou v noci se ona vrací z cest a zjišťuje, že si doma zapomněla klíče. On ve stejnou chvíli přichází z večírku domů a rovněž nemůže najít klíče. Nezbývá jim tak, než strávit společnou noc na chodbě a počkat ráno na správce. Náročný profesní život příliš nepřeje ani milostným vztahům a tak oba nezávisle na sobě tráví večery na internetových seznamkách, kde zkouší nalézt své štěstí. Jeden před druhým ale nechce vypadat jako zoufalec a tak oba předstírají, že přeci jenom někoho mají. Co když je ale prozradí klíče, které zůstanou z druhé strany opět zabouchnutých dveří, a není, kdo by jim je otevřel? Když už si tak na chodbě "zbydou", mohou konečně vzájemnou přitažlivost nechat promluvit. Ona se zdá být jeho reakcí dost zaskočená, nakonec ale jeho kouzlu podléhá. Jejich vztah tak spojila chodba, která zároveň spojuje i jejich byty, a hlubší cit konečně vítězí nad počáteční nevraživostí.

Ráda si čas od času zajdu na nějakou inscenaci plnou inteligentního a nevulgárního humoru, v kterých také často vystupuje právě Jana Paulová. Měla jsem ji možnost na jevišti vidět již několikrát a vždy to bylo fajnové odlehčení všedního dne.  Naposledy to bylo ve hře "Sbohem, zůstávám!", v níž si dokonce zahrála po boku výtečné Ivy Janžurové. Tentokrát však opustila tradiční tandem s hereckým kolegou Pavlem Zedníčkem, a místo něj "nafasofala" rovněž blízkého kolegu Davida Suchařípu. Společně si spolu velmi dobře sedli a vytvořili skvěle šlapající dvojici, která se na jevišti zábavně, a pro diváky velmi vděčně, konfrontuje. V rámci dialogů občas vystupují z rolí, což si užívá především Jana Paulová, neboť ji tato komunikace s publikem očividně baví. I diváci nakonec mají pocit, že jsou součástí jedinečného představení, které tak působí mnohem živěji. Nicméně já osobně podobnému "vystupování z rolí" nefandím, neboť mi tím odvádějí pozornost od děje, do kterého se vždy snažím co nejlépe ponořit. Bylo tomu tak hlavně v momentech, kdy se dveře, které měly být uzamčené, samovolně otevíraly. Rovněž některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé, ale i tak z nich oba protagonisté nakonec celkem úspěšně vybruslili a to i díky kvalitně napsaným dialogům. Bylo vidno, že si oba výborně sedli a své role uchopili opravdu s chutí. Současná hra (autorů - režie: Lída Engelová, překlad: Anežka Svobodová, úprava: Lída Engelová a Johana Kudláčková, scéna a kostýmy: Ivo Žídek, hudba: Milan Svoboda a další) pohrávající si s tématem singles i typickým střetem mezi mužským a ženským pohlavím trefně vystihuje i výrok v inscenaci zmiňované spisovatelky Marguerite Durasové: "Muž a žena jsou nesmiřitelní jedinci. A je to právě tato tolik lákavá nemožnost spojení, která dává každé lásce její velikost." Dobrá myšlenka a vkusné provedení.
Moje hodnocení: 56 %

manažer a psycholožka (D.Suchařípa a J.Paulová)

manažer a psycholožka (D.Suchařípa a J.Paulová)

psycholožka a manažer (J.Paulová a D.Suchařípa)