"Dracula 2018" - Hudební divadlo Karlín

(Karel Svoboda, Zdeněk Borovec a Richard Hes)

„Kultovní český muzikál o tragickém životě a prokletí hraběte Draculy se opět vrátil.“ (premiéra 5. a 6. března 2015)

Zcela oprávněně se tento muzikál může honosit označením „legendární“. V roce 2015 oslavil dvacet let od světové premiéry. Tehdy ho během let 1995 až 1998 v Kongresovém centru shlédlo rekordních 1,2 milionů diváků, což u nás dosud žádný jiný muzikál nepřekonal. Zároveň také v 90. letech odstartoval velký boom muzikálů, kterých se u nás hrála už pěkná řada a stále patří mezi divácky oblíbený žánr. Toto uvedení je postaveno na legendární hudbě i libretu, v obsazení se objeví i několik zpěváků z původního nastudování a scénu Daniela Dvořáka s kostýmy Romana Šolce převzali z uvedení tohoto muzikálu v divadle Hybernia (2009-2011). Z obou předešlých verzí zůstali Draculovi věrni i producenti Egon Kulhánek a Oldřich Lichtenberg. Po Kongresovém centru, kam se pak ještě krátce vrátil v roce 2003, se uváděl i na Slovensku, v jihokorejském Soulu, v Polsku, Německu, Rusku, Belgii či v Lichtenštejnsku. V Karlíně pak ale poprvé zazní výhradně s živým orchestrem. I pro mne je Dracula významný a také „startovací“ muzikál. Před téměř 21 lety (13. dubna 1997) byl totiž vůbec prvním muzikálem, který jsem kdy viděla, a tak jsem i s trochou nostalgie chtěla 23. března 2018 zavzpomínat na legendu, která mne tehdy tolik uchvátila a nadchla.

Dracula (Marián Vojtko), krutý vládce 15. století v Transylvánii, je právě se svou družinou na krvavém tažení, kde drancuje kláštery a vraždí duchovní, včetně potulného mnicha (Jakub Šlégr). Jeden kněz (Bedřich Lévi) se mu však postaví, a i když vraždění nezabrání, alespoň ho stačí proklít k věčnému životu. Doma v tom čase na knížete čeká jeho stále milující žena Adriana (Kamila Nývltová), která mu brzy porodí syna. K rozptýlení ji pomáhá dvorní šašek (Tomáš Trapl). Radostná událost se však mění v tragédii a Dracula se vrací akorát v momentě, kdy jeho žena umírá a v kolébce nachází mrtvého syna. Chce také sám spáchat sebevraždu, neboť ztratil svou lásku i smysl života. Jeho rána se však zacelí a on zjišťuje, že je nesmrtelný. Tento nový důvod k životu je tedy třeba řádně oslavit. Když se pak ale ráno probudí na krvavém loži vedle své oběti, zjistí, jakým údělem se mu stává jeho prokletí.

O čtyři sta let přežívání později hloubá, jestli vůbec takový život má ještě vůbec nějaký smysl. Společnost mu dělá jeho věrný sluha (Tomáš Trapl) a bývalé milenky, z nichž se po jeho kousnutí staly nymfy (Hana Křížková, Renata Drössler a Sylva Schneiderová), které si libují v intrikách. Když však na hrad dorazí osiřelá anglická šlechtična Lorraine (Leona Machálková), hrabě chytá druhý dech. Jeho šarm ji ihned okouzlí a i on věří, že by mu mohla pomoci zlomit jeho kletbu. Spolu s ní však přijel i její bratr Steven (Tomáš Löbl), který chce svou sestru ochránit před zlem, jehož se stal svědkem. Pokus o zabití Draculy se mu však pro jeho nesmrtelnost nezdaří, a tak obrací zbraň proti sobě. Lorraine vyznává lásku knížeti a dobrovolně se stává jeho další nymfou.

V současnosti se nacházíme v Londýně, kde Dracula vlastní jedno casino. Zatímco s profesorem (Tomáš Trapl) v soukromé laboratoři provádí pravidelné vyšetření, chystá se Nickův (Martin Pošta) gang na vyrabování casina. Když pak sebou přivede i svou přítelkyni Sandru (Kamila Nývltová), splete si ji Dracula s Adrianou. Dvoří se jí a zhrzená Lorraine utápí svůj žal v alkoholu. Poté, co objeví obraz Adriany, jí navíc dochází, že mu svůj život obětovala zbytečně, neboť stále miluje jinou. Dracula vyzná Sandře lásku, ale ona se mu jen snaží vysvětlit, že si ji s někým spletl. Nick s ní utíká a kníže je pronásleduje. Profesor je nešťastnou náhodou zabit. Dracula se usmíří s Lorraine a po uznání své viny je mu odpuštěno. Sandra pak vpouští slunce, aby mohli konečně nalézt svůj klid.

 

Tento nádherný muzikál (autorů – hudba: Karel Svoboda, texty: Zdeněk Borovec, libreto: Zdeněk Borovec a Richard Hes, režie: Filip Renč, scéna: Daniel Dvořák, kostýmy: Roman Šolc, choreografie: Pavel Strouhal, hudební nastudování: Kryštof Marek, sound design: Petr Košař, light design: Pavel Dautovský, a další) má i po třiadvaceti letech stále co říci. Mnohé si zachoval, ale také mu dost chybělo. Nechtěla jsem srovnávat nesrovnatelné, ale přesto se tomu neubráním. Tehdy ve mne totiž zanechal opravdu silný dojem. Překvapením pro mne byla Leona Machálková v roli Lorraine. Zpívala dobře, ale zdálo se mi, že používala moc kudrlinek, které místy skoro až obtěžovaly. Jako by z té role chtěla vyždímat mnohem víc, než bylo třeba. Každopádně její rolí měla být Adriana/Sandra, do které se mnohem lépe hodí a pro mne k ní prostě patří, na rozdíl od Lorraine. S tou se myslím moc nepotkala. Stejně jako Kamila Nývltová, která mi zase neseděla na Adrianu. Zpívat umí, ale nijak neoslní. V paměti mi prostě zůstane Adriana a Sandra Leony Machálkové, stejně jako šašek, sluha a doktor v podání Jiřího Korna. Tím nasadil takovou laťku, že i když Tomáš Trapl dělal co mohl, nepůsobil tak přirozeně jako on, ale jenom jako jeho slabší kopie. Možná, kdyby ho tak nekopíroval, mohl být celkem adekvátní náhradou. Nejsmutnější ale pro mne byla druhá část, a především obsazení i tragický projev Martina Pošty. Zkrácení písně Stockers, která se navíc jen narychlo odříkala, chybějící (můj oblíbený) Pygmalion, scéna bez motorek a další škrty, stejně jako skromné kulisy pro mne byly naprostým zklamáním. Režijně jsem tam krom těch drsných škrtů neviděla vlastně nic nového, vše bylo jak přes kopírák. Také mne mrzelo, že jsem opět neměla možnost vidět Daniela Hůlku, coby Draculu. V původním nastudování mi do role hraběte obsadili Petra Dopitu a tentokrát Mariána Vojtka. Co se týká zpěvu a hlasového projevu byl výborný, ale v jeho hereckém výrazu mi trochu chybělo ono Draculovské charisma, které ztrátou jeho velké lásky a nenarozeného syna odhalilo i jeho citlivější stránku. Výborné ale byly představitelky nymf v čele s Hankou Křížkovou, a také taneční trio krvinek (Kateřina Matyášová-Stryková, Tomáš Böhm a Jurij Kolva). Hravost nymf i propracovaný pohyb krvinek a jejich důležitý význam coby nositelů smrti, mne zaujal už v původní verzi. To nejvíc na tomto muzikálu, je však působivý příběh, ale především nádherná hudba Karla Svobody a úžasně propracované texty Zdeňka Borovce, se kterými se během zpěvu dá krásně pracovat a v každé písni vypráví působivý příběh. Mimochodem všechny znám nazpaměť už více jak dvacet let. Živá hudba v nastudování Kryštofa Marka, pro kterou se se zdejším orchestrem rozhodli, je osvěžila a toho si v této verzi také velmi cením. Jinak téměř nic nového toto nastudování nepřineslo, přesto kvalit toho původního ani zdaleka nedosahuje. Možná kdyby bylo pojato trochu jinak (originálněji, nápaditěji), nebo naopak zachovalo vše, bylo by mé hodnocení vyšší.

Moje hodnocení: 70 %

šašek a Dracula (T.Trapl a M.Vojtko)

hodinová nymfa, sluha, ohnivá nymfa a větrná nymfa (R.Drössler, T.Trapl, H.Křížková a S.Schneiderová)

Lorraine a krvinky (L.Machálková, J.Kolva a K.Matyášová)

"Srpen v zemi indiánů" - host Činoherního studia

(Tracy Letts)

„Nezahojené křivdy a stíny minulosti rodiny Westonových, která se díky zmizení hlavy rodiny po dlouhé době celá společně potkává a zoufale hledá a nenachází odpuštění, porozumění, lásku a štěstí.“ (premiéra 6. března 2017)

Tato tragikomická hra, která má velmi blízko spíše k moderní tragédii či psychologicky laděnému komornímu příběhu, patří v současnosti k jedné z nejvíce vzrušujících a emocemi nabitých her, a to nejen na Broadwayi. Její premiéra proběhla v Steppenwolf Theater v Chicagu v roce 2007 a u nás pak v červnu 2009 v Praze v ND na scéně Stavovského divadla v režii Michala Dočekala. Kateřina Burianová pak ve stejném roce za hlavní roli Violet obdržela Cenu Sazky, Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Cenu Thálie. Dále ji do svého repertoáru zařadili i divadla v Hradci Králové, Plzni či Zlíně. Další pražskou scénou, která se rozhodla nastudovat tuto hru amerického autora Tracyho Lettse, který za ni získal mnohá ocenění včetně Tony Award či Pulitzerovy ceny 2008, je Divadelní spolek Kašpar, sídlící v Divadle v Celetné. Coby svůj režijní debut ji s herci nastudoval jeden z jejich kolegů Pavel Lagner, který to pěkně vyjádřil slovy: „Myslím si, že to v obměnách prožíváme všichni. Moje přání je, aby lidé odcházeli s tím, že jsou lepší, aby si dokázali věci říct a odpustit, aby byli vstřícnější, víc se vciťovali do svých protějšků, dokázali překonat své ego a pochopit toho druhého.“ Já jsem shlédla představení, se kterým hostovali v našem ČS dne 19. března 2018.

V rodinném domě v Oklahomě nedaleko Tulsy spolu již dlouhá léta žijí manželé Westonovi. Zatímco Beverly (Miloš Kopečný ze záznamu), úspěšný profesor a básník, utápí svůj život v bourbonu, jeho žena Violet (Milena Steinmasslová) ani přes krutou diagnózu rakoviny jazyka nepřestává kouřit, a navíc si ještě vypěstovala závislost na práškách. Jednoho dne však Beverly zmizí. Ještě předtím však stačí najmout indiánskou hospodyni Monevatu (Eliška Boušková), aby se postarala především o jeho ženu. Postupně do opuštěného a zatemnělého domu přijíždějí jejich dcery. Nejstarší Barbaře (Jitka Nerudová) se právě hroutí manželství s Billem (Jakub Špalek). Našel si totiž novou ženu, která je jen o něco málo starší než jeho čtrnáctiletá dcera Jane (Šárka Vaculíková). Stále svobodná Ivy (Monika Zoubková), která nemá štěstí na muže, má zase pocit, že už konečně potkala svou spřízněnou duši. A svého nového přítele Steva (Jan Zadražil) sem přivezla i nejmladší Karen (Martina Prášilová). Jeho pozornost však více upoutá Jane a když se jednou zapomene, zasáhne až Monevata, jediná čistá a nesobecká duše v domě. Za svou sestrou přijíždí i dominantnější Mattie (Jelena Juklová) se svým trochu ušlápnutým mužem Charliem (Adrian Jastraban) a jejich synem, kterému neřeknou jinak než malý Charles (Aleš Petráš). Snad i proto se nedokáže vymanit z matčina vlivu, a i přes svůj věk 37 let působí stále jako malé dítě. Bylo nalezeno utopené Beverlyho tělo a rodinu tak čeká nachystat pohřeb. Během vzpomínání u večeře dojde i na propíraní osobních křivd a dochází i k odhalení rodinných tajemství, aby se pak zas všichni vrátili zpět do svých životů, ale přeci jen poznamenaní tím vším. Dům opět všichni opustí a zůstává jen Violet s Monevatou.

Tato hra (autorů – překlad: Julek Neumann, úprava: Pavel Lagner a Lenka Bočková, dramaturgie: Lenka Bočková, výprava: Petra Krčmářová, hudba: Daniel Fikejz, režie: Pavel Lagner, a další) v sobě ukrývala další příběh ze života, kde by se každý mohl v nějaké z rolí nalézt. Vypovídá totiž o stále aktuálních generačních, rodinných i vztahových problémech. Snad proto, že je to věčné a nekonečné téma, mne až tak neoslovil, ale na druhou stranu zase nabízel velké role, hlavně ty ženské. Největší z nich byla svěřena Mileně Steinmasslové, která se do ní naplno položila. Za drsnou i cynickou maskou ženy, která si nebere servítky s ničím a nikoho nešetří, dokázala ukrýt zhroucenou a bolavou duši, která příliš nezvládá odchod svých dcer z domu, trpí bolestmi kvůli své nemoci a děsí se života v osamění. Postupně rozehrává výtečný herecký koncert různých poloh své postavy, aby nakonec vzbudila i soucit. Velmi dobře jí sekundovala a nahrávala představitelka její dcery Jitka Nerudová. I té se podařilo velmi dobře vystihnout postavu Barbary, která se musela najednou vypořádat se spoustou složitých situací – se smrtí otce, rozpadem manželství a oproštěním se od své matky. Trochu vtipnějším a odlehčujícím elementem zde byla dvojice manželů v podání Jeleny Juklové a Adriana Jastrabana, obzvláště při přípitku. I přesto, že se děj odehrával na jednom místě, a v nijak náročné úpravě scény, byl nabitý emocemi, ale také spíše negativními momenty i rozuzlením. Každopádně citlivou režií působilo toto rodinné setkání celkem autenticky a nabídlo i jistou naději, že i přes krutá odhalení a vyřčené pravdy, jde život dál. S trochou úlevy z právě odhalených tajemství však v každém navždy zanechá nějakou stopu, která nutí si něco uvědomit či přehodnotit. I když to působilo spíše depresivně a tragicky, atmosféra toho všeho tam byla patrná. Vše bylo podtrženo hlavně dobrými výkony, a tak to hodnotím jako velmi zdařilý počin, který rozhodně zapůsobí.
Moje hodnocení: 70 %

Barbara, Ivy, Violet a Bill (J.Nerudová, M.Zoubková, M.Steinmasslová a J.Špalek)

Karen, Steve, Monevata a Mattie (M.Prášilová, J.Zadražil, E.Boušková a J.Juklová)

Karen, Ivy, Mattie, Charlie, Barbara, Violet a Monevata (M.Prášilová, M.Zoubková, J.Juklová, A.Jatraban, J.Nerudová, M.Steinmasslová a E.Boušková)