"Višňový sad" - Činoherní studio

(Anton Pavlovič Čechov)

„Slavná Čechovova lyrická komedie, kruhový tanec několika generací pod střechou starého domu a se sadem plným kvetoucích višní, o které je třeba pečovat, aby rostly a plodily, což ale už nikdo neumí. Už se zapomnělo, jak sušit višně, navazovat hluboké vztahy a starat se o rodinný dům, aby nepropadl v exekuci. Co jen s ním bude? S jeho krásou, s úvěry, s tím, jak moc nás potřebuje.“ (premiéra 27. února 2022)

Pátou premiérou jubilejní 50. sezóny se tentokrát stalo jedno z klasických děl světové literatury, které je mnohými považované za nejlepší Čechovovo dramatické dílo vůbec. Napsal ho v době, kdy už byl těžce nemocný. Jeho premiéra pak proběhla v Moskvě 30. ledna 1904 k jeho 44. narozeninám, a tedy půl roku před jeho smrtí. V ČS tak v legendárním překladu Leoše Suchařípy, který zde v té době také působil (coby dramaturg a herec), volně navazuje na průlomovou inscenaci Čechovových „Tří sester“. Ta zde byla uvedena v roce 1982 v režii Ivana Rajmonta. Nověji zde „Tři sestry“ nastudovali pak ještě také v roce 2006 v režii Mariána Amslera a v roce 2010 přidali i Čechovova „Racka“ v režii Natálie Deákové. Režírovat „Višňový sad“ jako tzv. celosouborovku, kterou doplnil o další dva hostující herce Josefínu Voverkovou a Jana Bidlase (pro něhož je to návrat na zdejší prkna), se zde rozhodl současný umělecký šéf ČS David Šiktanc. Do svého týmu si přizval dramaturgyni Terezu Marečkovou, ale také svého dlouholetého spolupracovníka a scénografa Jana Štěpánka (viz např. „Pornografie“, „Homo Faber“, „Stepní vlk“ nebo „Heda Gablerová“). Scénickou hudbu pro inscenaci složil Vladimír Franz (stejně jako nedávno pro „Stepního vlka“ nebo „Najal jsem si vraha“) a kostýmy navrhla držitelka Českého lva Zuzana Bambušek Krejzková. Dle režisérova přesvědčení prý „právě nyní nazrál čas k uvedení této hry, která vypráví o konci jedné epochy a strachu z nejasné budoucnosti.“ Já ji viděla 23. března 2022.

Statkářka Raněvská (Marta Vítů) se spolu se svým bratrem Gajevem (Matúš Bukovčan), svou dcerou Aňou (Andrea Berecková), guvernantkou Charlottou (Josefína Voverková j.h.) a sluhou Jašou (Petr Uhlík) vracejí z daleké Paříže na statek na ruském venkově. Zde je kromě statkáře Simeonova-Piščika (Jan Plouhar) vítá i její adoptovaná dcera Varja (Klára Suchá), která se velice svědomitě snaží o místní statek starat, s čímž je jí nápomocen i jejich oddaný 87letý komorník Firs (Jaroslav Achab Haidler). Statek je ale již bohužel tak zadlužen, že už je jen kousek před krachem. Měl by tedy být prodán i spolu s krásným višňovým sadem. Místní podnikatel a také Varjin nápadník Lopachin (Jan Bidlas j.h.) se Raněvské a jejímu bratrovi snaží poradit, aby pronajali pozemky sadu chatařům, ale oni něco takového rezolutně odmítají. Právě sad je pro ně zde tím nejdražším a nejcennějším a rozhodně ho takto nechtějí rozparcelovat. Bohužel jim ale nezbyde nic jiného než ho v dražbě prodat. Překvapivým kupcem je právě Lopachin, který nechá sad, a tím i rodinné vzpomínky původních majitelů, zničit. Pro rychlý zisk obětuje i vztah s Varjou, když o ni přestane jevit zájem. Stejně tak jako účetní Jepichodov (Jan Hušek), do kterého se zamilovala panská Duňaša (Annette Nesvadbová). Po jejich krátké známosti ji opustí kvůli kariéře. Neopětovaná je i láska Péti Trofimova (Lukáš Černoch) k Aně, která naivně touží po novém životě, po nějaké změně. Dům je určen k demolici, sad je zničen, rodina i vztahy se rozpadají, a každý si jde po svém. Raněvská, s Gajevem a Jašou se vrací do Paříže. Tak nějak se ale úplně zapomnělo na starého a nemocného komorníka Firse, který v domě umírá.

Banální a celkem nudný příběh rozhodně nepatří k silným stránkám této hry, nicméně její stěžejní téma, kdy něco starého končí a nové přichází, je stále celkem aktuální; jako i v této postcovidové době. Čechovova díla jsou také více o tom skrytém, co se děje tak nějak na pozadí nebo v hlavách jednotlivých postav. Jsou spíše o psychologii postav, vztahů a zde také o určité povrchnosti, necitlivosti, afektovanosti i zvláštní samotě všech jedinců v mnoha podobách. Myslím, že se jim v této inscenaci (autorů – režie: David Šiktanc, překlad: Leoš Suchařípa, dramaturgie: Tereza Marečková, scénografie: Jan Štěpánek, kostýmy: Zuzana Bambušek Krejková, hudba: Vladimír Franz, a další) celkem obstojně podařilo vystihnout rozlišné charaktery díky hereckým výkonům, ale také díky navrženým kostýmům. Sama za sebe jsem tam hodně vnímala i téma určité naivity, ale hlavně „pozérství“ (přetvářky), kdy se každý prezentuje jako něco, co ve skutečnosti není; počínaje Raněvskou, která stále žije ve svém vlastním světě a odmítá přijmout tvrdou realitu, přes jejího bratra Gajeva, který si chce uchovat image muže z vyšší společnosti, přestože nemá finanční prostředky, kterými by mohl svou setru jakkoliv podpořit, Jašu, který se rozhodně nechová jako sluha, ale dost povýšeně minimálně jako spolumajitel panství, po statkáře Piščika, o kterém jsem skoro vůbec nevěděla, co si vlastně myslet, atd. Nikdo z nich mi nepřipadal přirozený a tak nějak skutečný, snad až na komorníka Firse, který nikomu nepotřeboval nic dokazovat. Byly jako určité karikatury těch spíše nedobrých vlastností. Přiznávám, že některé postavy mi tam přišly trochu navíc, ale přesto si tam své místo našly. Tato „přehlídka“ roztodivných postaviček plná zmarněných osudů ale díky tomuto trochu hravému a rozvernému pojetí dokázala nastínit i určitou (tragi)komiku, která se v nich také skrývala. Vždyť dle Čechovových vlastních slov to „vlastně není drama, ale komedie, místy dokonce fraška“. Komedii si tedy představuji docela jinak, ale určité záblesky frašky se tam možná mihly. Vizuálně i herecky se mi to celkem líbilo, přičemž bych vyzdvihla především výkony Klárky Suché a Jana Bidlase, jejichž postavy z těch všech ostatních stály více nohama na zemi, a také v tom všem projevily nějaké emoce. Celkově to byla zajímavá podívaná na celým místním souborem zaplněné jeviště postavami jakoby z jiného světa.

Moje hodnocení: 56 %

Simeonov-Piščik, Lopachin, Raněvská, Charlotta, Gajev a Firs (J.Plouhar, J.Bidlas j.h., M.Vítů, J.Voverková j.h., M.Bukovčan a J.A.Haidler)

Varja, Simeonov-Piščik, Charlotta, Jepichodov a Duňaša (K.Suchá, J.Plouhar, J.Voverková j.h., J.Hušek a A.Nesvadbová)

Jepichodov, Jaša, Charlotta, Lopachin, Raněvská, Varja, Gajev, Simeonov-Piščik, Trofimov, Aňa a Duňaša (J.Hušek, P.Uhlík, J.Voverková j.h., J.Bidlas j.h., M.Vítů, K.Suchá, M.Bukovčan, J.Plouhar, L.Černoch, A.Berecková a A.Nesvadbová)