"Žena, která uvařila svého manžela" - host Městského divadla Děčín

(Debbie Isitt)

„Černá komedie, která je exkurzí do světa žárlivosti, zrady, nevěry, klamů a ponížení a ukazuje nový význam rčení, že láska prochází žaludkem.“ (premiéra 4. listopadu 2015)

Hru, se kterou neobvykle přišly samy herečky za režisérem a producentem Petrem Kracikem, napsala anglická autorka Debbie Isitt. Její první uvedení se uskutečnilo v londýnském Royal Court Theatre v říjnu 1991. Následně pak sklízela úspěchy jak na edinburském Festivalu, tak i na londýnském West Endu. Během několika sezón ji uváděla téměř všechna anglická regionální divadla. Hrála se i v zahraničí, jako například v Itálii, Izraeli, Řecku, Španělsku, Austrálii a v loňské sezóně ji nastudovali i v Polsku, Turecku a České Republice. Svou premiéru u nás měla inscenace v Divadle u Hasičů, odkud s ní soubor hostuje i všude po republice. Přestože autorka předepisuje strohou scénu bez rekvizit a uniformní oblečení, aby byla veškerá divákova pozornost soustředěna na dialogy, nabízí velmi peprné a vtipné situace, v nichž všichni herci mohou rozehrát skvělou podívanou. Pro klasický trojúhelník je zde navrženo trochu netradiční a drsné řešení, které by slabším povahám nemuselo zrovna sedět. Já si ale toto představení s velmi výmluvným názvem a skvělým obsazením nechtěla nechala utéct a vyrazila za ním do Městského divadla Děčín, kam 16. března 2017 přijeli hostovat.

Kenneth (Otmar Brancuzský) a Laura (Nela Boudová) jsou na své třetí výročí svatby pozváni na oběd k Hillary (Ilona Svobodová), jeho bývalé ženě, kterou opustil právě kvůli Lauře. Manželé spolu byli dvacet let, když Kenneth ucítil potřebu změny. Na jednom večírku se seznámil s Laurou. Přeskočila jiskra a začali se vídat stále častěji. Doma se tak začínal roztáčet kolotoč lží a výmluv. Chodil stále později a většinou se jenom najíst a vyspat, až samozřejmě začala Hillary tušit, že by za tím mohla být jiná žena. Na druhé straně i Laura nechtěla hrát druhé housle a být stále jenom v roli tajné milenky. Snažila se ho tedy přimět, aby se své ženě konečně přiznal, a když ani po čase nesebral odvahu, vzala to Laura do vlastních rukou a šla za Hillary sama. Zpočátku se zdálo, že Kenneth našel ženu, po které toužil. Následně ale zjišťuje, že mu v jejich vztahu přeci jenom něco chybí. Ačkoliv ho Laura fyzicky velmi přitahuje, je mizerná kuchařka a hospodyňka. V tom ji Hillary výrazně trumfla. Kennethovi její kuchyně chybí natolik, že k ní opět na nějakou tu dobrou večeři občas zajde. Tentokrát si připravuje výmluvy pro Lauru. I to se však nakonec provalí a rivalita mezi ženami začne narůstat. Zatímco jemu to tak vyhovuje, neboť má jak milenku, tak i kuchařku, ženám se tento model příliš nezamlouvá. Hillary coby výtečná kuchařka tedy naplánuje ke slavnostní večeři speciální hlavní chod.

Velmi atraktivní název a stále aktuální téma manželského trojúhelníku evidentně zaujalo většinu diváků a dle jejich ohlasů je i dostatečně pobavilo. Zároveň je mi celkem jasné, proč s námětem nepřišel sám režisér, ale právě obě ženy. Snad každá už si někdy řekla: „já ho zabiju“, i když ve finále nejsou tak důrazné jako zde. Pro pány by ale tato inscenace i tak mohla být jakýmsi varováním. Jak se říká „kdo chce víc, nemá nic“ nebo „kdo s čím zachází,…“ nebo také známé „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,…“. Pokud muž nenajde atraktivní a schopnou kuchařku v jedné ženě, a proto si jich vyhledá pro jistotu více, může od nich následně čekat tvrdou odplatu. Ve většině případů mu to totiž jen tak neprojde. Kenneth v podání Otmara Brancuzského za to zaplatil opravdu tvrdě. Představoval klasický prototyp muže, který právě prochází krizí středního věku a chytá druhý dech. Po dvaceti letech fungujícího manželství zatouží po změně, neboť mu manželka zevšedněla a všude kolem se objevuje tolik atraktivních žen. Jednu z nich představovala i Laura Nely Boudové. Myslím, že více než muži sami, je láká ta „moc“ odloudit je od jejich žen, případně i finanční zajištění, což pánové snadno přehlédnou. Na Ilonu Svobodovou zde pak zbyla role oné opuštěné manželky, která obvykle svému muži věnovala svá nejlepší léta, zajistila co nejlépe fungující domácnost, vychovala jejich děti, tolerovala jeho poklesky, aby od něj nakonec dostala kopanec a viděla, jak se cítí být spokojený a šťastný s jinou ženou. Osobně jsem se nejvíc bavila při Otmarovo přebíhání ze scény do scény. Ve filmu k tomu stačí vystříhat a poskládat pár natočených záběrů, na divadle se to však musí uběhat a střihy fungují jen se světly, resp. zatemněním. Jelikož se příběh odehrával v retrospektivách a v čase, měl Otmar docela honičku :-). Naopak uniformita prostředí, a hlavně kostýmů se mi teda moc nelíbila a oběma ženám vůbec nijak nelichotila. Ještě že to vyvážili povedenými výkony. Publikum se bavilo, herečky řekla bych také a Otmar bavil mě :-):-):-). I přes drsný název a finální zápletku je to poměrně zábavná inscenace (autorů – překlad: Jakub Škorpil, dramaturgie: Ilona Smejkalová, kostýmy: Samiha Maleh, scéna a režie: Petr Kracik, a další), kde se objeví pro mnohé i bohužel dost důvěrně známých momentů, naštěstí ale v odlehčené formě. Dámy většinou vědí, jak to je, a pánové, dávejte si bacha, abyste se nestali hlavním chodem. Recept už je na světě ;-).

Moje hodnocení: 61 %

Kenneth, Hillary a Laura (O.Brancuzský, I.Svobodová a N.Boudová)

Kenneth a Laura (O.Brancuzský a N.Boudová)

Hillary a Kenneth (I.Svobodová a O.Brancuzský)