"Jesus Christ Superstar" - Hudební divadlo Karlín

(Tim Rice, Andrew Lloyd Webber, Michael Prostějovský)

„Legendární rocková opera vyprávějící o posledních dnech Ježíše Krista od jeho příchodu do Jeruzaléma až po jeho ukřižování.“ (premiéra 11. listopadu 2010)

Je až neuvěřitelné, že je tomu skoro na den přesně 20 let, co jsem poprvé navštívila tento jedinečný rockový muzikál při jeho prvním českém nastudování v Divadle Spirála na pražském výstavišti (dne 1. června 1997). Svou premiéru tam měl 22. července 1994 a derniéra proběhla 28. června 1998. Za tu dobu jej navštívilo 850 000 diváků a dosáhl 1288 repríz. V roce 2010 se jej po letech rozhodlo znovu uvést na jeviště v novém nastudování i Hudební divadlo Karlín, a to dokonce i s Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou v hlavních rolích. Jako by jim ty role byly ušité na tělo, a tak jsem ani já nedokázala odolat a musela vidět i toto nové provedení jednoho z nejlepších muzikálů vůbec. Textař Tim Rice a skladatel Andrew Lloyd Webber ho vytvořili v roce 1969. Nejprve ho ale ze strachu z reakce církve a věřících vydali pouze na gramofonovém albu. Až pak byl uveden živě na londýnském West Endu a později i na Broadwayi. O čtyři roky později podle něj vznikl slavný film v režii Normana Jewisona. Já se téměř půl roku od zakoupení lístků těšila na 26. května 2017 na Ježíše v Karlínském divadle, které jsem dosud navštívila pouze jednou, když jsem byla na muzikálu „Jekyll a Hyde“.

Nacházíme se právě v momentě, kdy Ježíš (Václav Noid Bárta) přichází se svými učedníky do Jeruzaléma. Jidáš (Michal Skořepa) by ale rád věděl, čeho tím chce dosáhnout, neboť má jisté tušení, že se blíží jeho konec. Zatímco ho Máří Magdalena (Dasha) maže vonnou mastí, konfrontuje ho se svými obavami a přou se o hříchu a odpuštění. Jeho příchod se nelíbí ani velekněžím v čele s Kaifášem (Lukáš-Hynek Krämer) a Annášem (Jindřich Vobořil). Shodnou se v názoru, že by měl zemřít. Naopak Šimon Zélótes (Peter Strenáčik) a postupně i celý dav žádají Ježíše, aby se ujal vlády a postavil se Římu. Ten to však odmítá. Je velmi rozhořčen, když vstoupí do chrámu, neboť se z něj místo prostoru k modlitbám stalo jedno velké tržiště. Okamžitě všechny překupníky vyžene. Při setkání s davem malomocných nemá sílu všechny uzdravit a Máří ho vyčerpaného ukládá ke spánku. Jidáš jde za kněžími. Zradí Ježíše tím, že jim za peníze prozradí, že bude ve čtvrtek v noci sám v zahradě Getsemanské. Ježíš tuto zradu již tuší, neboť se o ní zmíní svým překvapeným učedníkům při jejich poslední společné večeři. Dokonce jim prozradí, že Šimon Petr (Jaromír Holub) ho následně třikrát zapře. Zatímco pak v noci všichni spí, on se modlí a žádá Otce, aby ho zbavil této oběti. Nakonec se však se svým údělem smíří slovy „děj se vůle tvá“. Nad ránem k němu přistoupí Jidáš, aby polibkem ukázal stráži, koho mají zajmout. Jeho věrní jdou za ním, ale když je Šimon Petr označen za jeho přívržence, opravdu třikrát zapře, že by ho kdy znal. Ježíš je předveden před Kaifáše, který ho posílá přímo k císaři Pilátu Pontskému (Pavel Polák). Tomu se o něm zdál sen, který mu nedává spát, a tak se rozhodne, aby ho raději soudil král Herodes (Ondřej Brzobohatý). Místo, aby mu předvedl zázrak, o který ho žádá, Ježíš jenom mlčí, proto ho velmi rozhořčen opět vrací Pilátovi. Kněží a postupně i rozvášněný dav žádají Kristovu smrt. Pilát se brání, že „nespáchal nic, zač by trest ukládal“, ale pod nátlakem davu ho alespoň nechává zmrskat bičem. Ježíš smířený se svým osudem se nijak nebrání, což císaře nakonec dovede k očekávanému rozsudku a odsuzuje ho k smrti. Jidáš neunese tíhu svědomí, vrací kněžím peníze a spáchá sebevraždu. Ježíš je ukřižován.

Miluju tento nádherný muzikál, neboť ten příběh, hudba i písně prostě zalezou pod kůži. Jeho filmové zpracování jsem viděla snad 30x a naštěstí i jednou to původní české nastudování, které ve mně zanechalo silnou stopu. Chtěla jsem to naživo zažít znovu, ale přišlo trochu zklamání. Mezi jednu z nejtěžších muzikálových rolí, co znám, jistě patří postava Jidáše. Je na ni třeba silný hlas a také velký rozsah. I Dan Bárta si na ní před lety málem zničil hlasivky. Bohužel Michal Skořepa tak vysoko ani zdaleka nedosahoval a místy to znělo trochu jako utrpení. Navíc jsme v aktuálním obsazení měli psaného Jana Toužimského. Těšila jsem se také, a to především na Kamila Střihavku a Báru Basikovou, místo toho jsem dostala jen hodně slabý odvar - slušně odzpívaný ale bez prožitku a hloubky. Vím, že nahradit fenomenálního Kamila „Ježíše“ Střihavku je zhola nemožné, ale i tak věřím, že by se dal nalézt typově i projevem lepší protagonista, než je Vašek Noid Bárta. Bohužel jsem na jevišti neviděla ani Ježíše, ani Máří. Potetovaný Noid připomínal Ježíše možná tak akorát palcem u nohy a stejně daleko dosahoval i zpěvem a ztvárněním této úžasné role v porovnání s Kamilem Střihavkou. Bohužel i Dasha mne coby Máří Magdalena zklamala. Jako zpěvačku ji velmi uznávám a proti jejímu zpěvu rozhodně nic nemám, nicméně k muzikálu patří i role. Přišla, krásně zazpívala, ale do Máří se nevtělila. Jen jako by kolem ní procházela. Kamil i Bára svými rolemi kromě úžasného zpěvu na jevišti i žili a tento báječný muzikál tak dotáhli k naprosté dokonalosti, na kterou se nedá zapomenout. Bohužel jsem neměla možnost to zažít ještě jednou. Znovu už se na JCS nechystám, neboť další takové zklamání už bych nesnesla. Alespoň trochu to zachraňovali ostatní. Pavel Polák výborně ztvárnil Piláta, skvěle frázoval, mazlil se s tím zpěvem a na správných místech dokázal přidat či naopak ubrat tlak. Nejvíce se pak do své role opřel Ondřej Brzobohatý a svůj krátký prostor využil naplno. Song krále Heroda a závěrečné ukřižování patřily k nejvýraznějším a nejlepším momentům tohoto představení. Ještě bych chtěla zmínit, že i sbory a zpěv velekněžích neměly chybu. Díky úžasné hudbě jednoho z mých srdcových muzikálů, povedeným kostýmům i scéně, a naštěstí i několika opravdu pěkným výkonům, ta procenta určitě budou. Nicméně neskrývám zklamání, že by si tento muzikál (autorů - hudba: Andrew Lloyd Webber, libreto: Tim Rice, přebásnil: Michal Prostějovský, režie: Mihail Tchernaev, choreografie: Pavel Strouhal, hudební nastudování: Ota Balage, light design: Josef Celder, sound design: Petr Ackermann a další) v hlavních rolích zasloužil mnohem více. Vím, že zpěv je náročný, ale dát takovýmto úžasným rolím kus srdce a ty dvě hodinky si to s nimi na jevišti i prožít by mělo být samozřejmostí. Činoherní složka zde nedosahovala kvalit takového muzikálu, byl to více koncert než opereta. Mrzí mě, že mi to nevyšlo dříve, když byl ještě Ježíš bez alternace s Kamilem v hlavní roli.

Moje hodnocení: 76 %

Ježíš (V.N.Bárta) a company

Pilát (P.Polák)



Herodes (alter. J.Korn) a company

Herodes (O.Brzobohatý) a company

"Rukojmí bez rizika" - host Severočeského divadla

(Alan Reynaud-Fourton)

„Francouzská komedie s kriminální příchutí. Pytel uloupených peněz dokáže oživit i sebevraha. Jenže policii taky.“ (premiéra 18. ledna 2016)

I když trošku s předstihem jsem i letos „oslavila“ narozeniny divadlem. Jako dárek od kolegů jsem totiž dostala lístek na představení, které dne 16. května 2017 přivezla do ústeckého divadla Agentura Harlekýn. Francouzský spisovatel a dramatik Alan Reynaud-Fourton (1932-2014) patří mezi divácky oblíbené autory, neboť jeho inscenace nepostrádají dostatek humoru a nadsázky. Tuto komedii napsal v roce 1986 a mezi jeho poslední tvorbu pak patří také „Teta Marcelle“ a „Vetřelec“. V roce 1990 byla v Paříži uvedena ještě inscenace „Monsieur Amédée“ o počestném profesoru francouzštiny, kterému osudové zastavení na semaforu kompletně převrátí život naruby. V českém nastudování „Rukojmích“, francouzské komedie s kriminální zápletkou, se v hlavních rolích představili Václav Vydra se Svatoplukem Skopalem, kteří bývají zárukou kvalitních výkonů a slibují skvělou zábavu. Čas od času je příjemné zajít se pobavit a nemuset o příběhu příliš přemýšlet, a to přesně jsem od této komedie o sebevrazích a rukojmích v jednom očekávala.

Marc Besson (Václav Vydra) je velmi úspěšným a pro ženy velice oblíbeným spisovatelem a autorem románů červené knihovny. Momentálně však prochází tvůrčí krizí a nedostatkem inspirace. Považuje svou situaci za bezvýchodnou a tento „syndrom vyhoření“ ho dovede až k sebevraždě, kterou se právě chystá spáchat. Z jejího dokonání ho však vyruší jeho dlouholetý přítel Luc (Svatopluk Skopal). Ten se rovněž již dříve pokusil o sebevraždu, když mu utekla žena a nyní by to samé chtěl provést, neboť se k němu opět vrátila. Místo aby tedy svého přítele od plánu odradil, přidává se k němu a dokonce plánují, že svůj život ukončí společně. Domluví se ale, že by se na to ještě měli vyspat a nechat to raději na zítra. Ráno se Luc vydá pro čerstvé pečivo k snídani, ale cestou zpátky se stane svědkem přepadení banky. Netuší však, že si trojice maskovaných lupičů v čele s Jojem (Martin Zahálka) našla úkryt v bytě u Marca, který se mezitím stal jejich rukojmím a Luc se k němu hned po příchodu přidává. Najednou jsou postaveni do zcela jiné situace. Jejich život je v ohrožení a i přesto, že ho chtěli sami dobrovolně ukončit, se s vidinou balíku peněz jejich postoj mění a snaží se nalézt jiné možné řešení, jak z toho ven. Policie lupiče však brzy vystopuje. Jojo toho má dost a nadopuje se léky na uklidnění, Luc se zakouká do mladičké Suzy (Lenka Zahradnická) a Banán (František Skopal), poslední z lupičů, se na Marcův návrh pustí do komunikace s policií, když požaduje výkupné za rukojmí. A aby toho nebylo málo, objeví se ve dveřích i vždy skvěle informovaná domovnice madame Mabouin (Marcela Peňázová), která je navíc Marcovo velkou obdivovatelkou, co hltá každou jeho knihu. Omylem pak místo odpadků odnese pytel s penězi.  Rozjíždí se tak přetahovaná o peníze a zároveň se otevírá skvělá možnost úniku. Kdo si nakonec balík odnese a kdo má v kapse alespoň nějakou pojistku? Nakonec i Marc překoná krizi tvůrčího psaní a inspirován tímto nevšedním zážitkem chytá druhý dech.

Očekávání, se kterým jsem na tuto inscenaci (autorů – překlad: Jiří Žák, režie: Jiří Novák, scéna: Michal Hess, kostýmy: Josef Jelínek, a další) šla, bylo vesměs do puntíku naplněno. Ačkoliv některé situace a jednání se mi zdálo docela přitažené za vlasy, došlo i na několik vtipných momentů, které mě opravdu pobavily. Trochu překvapivě se o ně postaral hlavně František Skopal, který ztvárnil rodilého Uganďana Banána. Především jeho čecho-ugandština a skvěle napodobený přízvuk stáli za to. Standardně dobrý výkon předvedl Václav Vydra. Již od počátku držel stejnou polohu a prakticky po celou dobu neopustil jeviště. Podobné role hraje s nadhledem a působí v nich celkem přirozeně. Spolu se Svatoplukem Skopalem si dobře notovali, ale na druhou stranu nijak zvlášť nepřekvapili. To ale neplatilo o Marcele Peňázové, která figurku vlezlé a zvědavé domovnice uchopila opravdu skvěle. Tento charakter postavy v komedii slibuje velký potenciál a ona ho využila, jak se v těch několika výstupech dalo. Taky se vlastně mimoděk stala významným hybatelem děje. I když nebyl nijak náročný, čekala jsem, co vše se bude dít a jak to všechno dopadne. Hodnotím to tedy jako pohodovou komedii, která zvlášť nenadchne ani neurazí a určitě se také zasmějete.
Moje hodnocení: 53 %

Marc a Luc (V.Vydra a S.Skopal)

Luc, Suzy, Jojo a Marc (S.Skopal, L.Zahradnická, M.Zahálka a V.Vydra)

Marc, Luc a Suzy (V.Vydra, S.Skopal a L.Zahradnická)