"Lady Oskar" - host Městského divadla Děčín

(Claude Magnier, Guillaume Mélanie a Jean Franco)

„Modernizovaná verze komedie, která posloužila jako předloha ke kultovnímu filmu s Louisem de Funèsem.“ (premiéra 1. listopadu 2018)

Zajímavou shodou náhod se mi v jednom měsíci (a dokonce jenom v deseti dnech) sešly dvě hry s našimi výtečnými komičkami, které se na nich dokonce podílely i autorsky. Po „Veletoči“, který jako svou první hru napsala Iva Janžurová dle námětu Jany Paulové, právě Jana režijně debutovala hrou „Lady Oskar“, kterou do češtiny opět přeložila její dcera Anežka Svobodová. Zároveň v ní také Jana využila výrazné herecké příležitosti, kterou ve filmovém zpracování („Oscar“) velmi osobitě ztvárnil Louis de Funès. Toto modernější pojetí, které se poprvé představilo v roce 2011 v pařížském Renaissance Theatre, postavilo příběh plný záměn na ženské hlavní roli, a tak místo podnikatele Bertranda zde máme podnikatelku Claru Barnier. O hudbu se pak postaral další z rodinného tandemu Janin manžel Milan Svoboda a coby herecký partner ji po boku stojí David Suchařípa, se kterým už má rovněž na jevišti spoustu zkušeností. Svou první činoherní roli si zde střihnul jinak muzikálový herec a zpěvák Jan Kříž, který se zároveň ujal scénografie, kterou vystudoval. Zdá se, že tento tým skvěle funguje, a tak má Divadlo Kalich ve svém repertoáru další zdařilý komediální kousek. Já si na jejich hostování v předvánočním čase dne 20. prosince 2018 zajela do Městského divadla Děčín a uzavřela jsem tímto představením letošní rok.

Je sobota ráno. Clara (Jana Paulová) si užívá zaslouženého spánku a rozhodně si nepřeje být nikým a ničím rušena. Vše se ale změní, když do jejího domu vtrhne její účetní Philippe (Ladislav Hampl) s velmi naléhavou a neodkladnou záležitostí. I když se mu služebná Camille (Vendula Fialová) snaží v jeho úmyslu zabránit, přesto svou šéfovou probudí. Ta se pak ani nestačí divit, co všechno tato návštěva rozpoutá. Ve velmi krátké chvíli se dozvídá, že ji účetní chybičkou připravil o milion, ale že jí ho vrátí v podobě věna pro její dceru Valentine (Barbora Vyskočilová), o jejíž ruku ji tímto žádá. Je tím velmi překvapená, neboť s manželem Maximem (David Suchařípa), který právě šije kostým pro Lady Gaga, mají jen jednu pubertální dceru Lauru (Denisa Pfauserová). Jelikož ale chce své peníze zpět, slíbí mu tedy, že s dcerou promluví. Laura však miluje jejich bývalého šoféra Oskara, kterého nedávno vyhodili a on zmizel. Camilla Lauře navíc poradí, aby své matce řekla, že je s ním těhotná. To Claru ještě více pozdvihne, ale nakonec svou dceru přesvědčí, aby si vzala Philippa. Jenže do toho se v jejich domě objeví Valentine (Barbora Vyskočilová). Aniž by tušila, že je Philippe jejím účetním, nalhala mu, že je Clara její matka. Té se tím vše vysvětlilo a nemá tedy problém podepsat, že mu „dceru“ Valentine výměnou za věno, které představuje i kufřík diamantů, nechá. Zároveň tak ale přišla o ženicha pro svou skutečnou dceru Lauru. Jako do rány jí tedy přišel její osobní trenér Thibault (Jan Kříž). I on si však přinesl svůj kufřík, stejně jako Camille, která dala výpověď, neboť se chystá bohatě vdát. Hra s kufříky se roztáčí, až se z toho Clara málem zblázní. A co ten Oskar?

I když je tato hra (autorů – překlad: Anežka Svobodová, režie: Jana Paulová, kostýmy: Samiha Maleh, scéna: Jan Kříž, hudba: Milan Svoboda, a další) zajímavá, vtipná i zábavná, její název mi k ní vůbec nesedí. Lady Oskar se tam žádná nevyskytuje, a i sám Oskar je jen hodně okrajovou postavou. Za to výtvarná složka inscenace se velmi vydařila. Líbily se mi kostýmy, které dobře i hravě dokreslily jednotlivé charaktery. Janu Křížovi se skvěle povedla scéna, a navíc výborně ztvárnil vysportovaného a také lehce natvrdlého Thibaulta. Vážně mne svým výkonem v činohře překvapil a bylo vidět, že si svou roli výborně užívá. To samé jsem pozorovala i u jeho kolegů, kteří po celou dobu dokázali udržet výraznou dynamiku hry. Každý z nich měl dostatečný prostor, aby mohl předvést všechny charakterové podivnosti i odlišnosti svých postav. Všemu ale jednoznačně vévodila Jana Paulová, která téměř neopustila jeviště. Patří k těm herečkám, která umí být šik a zároveň se vůbec nebojí pitvořit a dělat si ze sebe srandu. To perfektně sedělo na roli Clary, o které tvrdí, že je „chvilkami trochu Harpagon v sukních“. Moc dobře si pak k sobě vybrala i své kolegy a vše tedy šlapalo jako dobře namazaný stroj. Dobře ví, co na diváky funguje, a to se zde také potvrdilo. Lidé se prostě rádi chodí do divadla bavit na lehčí a svěží kousky, u kterých nemusí o ničem moc přemýšlet. Náročnější zde bylo akorát uhlídat množství kufříků, a co se v kterém z nich právě nachází. Komediální zápletka postavená na záměnách je správná cesta, ale také se musí dobře zvládnout, což se zde podařilo. Hra má spád i energii, přesto by jí ale nějaké to zkrácení vůbec neškodilo. Výběr dobrého námětu se povedl a myslím, že tato inscenace má před sebou úspěšnou budoucnost. Funèse nečekejte, ale i tak se dobře pobavíte.
Moje hodnocení: 70 %

Maxim, Laura a Clara (D.Suchařípa, D.Pfauserová a J.Paulová)

Clara a Philippe (J.Paulová a L.Hampl)

Camille, Laura a Maxim (V.Fialová, D.Pfauserová a D.Suchařípa)

Thibault, Clara a Maxim (J.Kříž, J.Paulová a D.Suchařípa)

"Veletoč" - host Krušnohorského divadla

(Iva Janžurová)

„Autorská crazy komedie herecké legendy Ivy Janžurové, kde zřejmě následkem nečekaných zvratů v pohybu těles sluneční soustavy se začíná měnit zavedený rodinný stereotyp!“ (premiéra 9. května 2018)

Po čtrnácti dnech jsem byla 10. prosince 2018 opět zpátky v Teplicích a tentokrát na první autorské hře Ivy Janžurové, dle námětu její kolegyně a kamarádky Jany Paulové. Po jejich společném setkání na jevišti ve hře „Sbohem, zůstávám!“ se totiž dohodly, že spolu napíší nějakou hru. Jelikož obě patří k našim předním, a hlavně skvělým komediálním herečkám, nemohly tedy zvolit vhodnější žánr, než je crazy komedie. Autorka se nechala inspirovat žánrem vaudeville, alias francouzskou fraškou. „Veletoč“ tedy sází na spoustu přehrávaných a někdy pro postavy až trapných situací, které je vedou k úsměvným konfrontacím. I pro jeho první uvedení si vybrala Divadlo Kalich. Po jejím režijním debutu hry „Báječná neděle v parku Créve Coeur“, tak zavítala i do další autorské oblasti, kterou navíc opět doplnila i svým herectvím. Naprosto obdivuji, co vše ve svém věku a s jakým nasazením dokáže a nebojí se vyzkoušet, kam ji srdce i odvaha táhne. Zajímavostí této její hry je, že si původně pro sebe napsala postavu Boženky a Helgu chtěla svěřit Evě Holubové. Nicméně režisér Šimon Caban to viděl jinak a v rolích je přeobsadil. Změnu musela nějakou chvíli vstřebat, ale nakonec uznala, že by sama zřejmě nedokázala vyvolat takové salvy smíchu jako Eva. Nezapomněla zde ani na svou dceru Sabinu Remundovou, pro níž napsala roli pedikérky Nadi.

Arnošt (Marian Roden) žije již mnoho let v manželském svazku s Helgou (Iva Janžurová) a působí v něm velice ušlápnutým a poslušným dojmem. Tuto jeho stránku totiž už od dětství kompenzovala jeho sestra Boženka (Eva Holubová), která byla vždy od rány a zvykla si být tím, kdo za každých okolností řídí situaci. Je výraznou součástí jejich manželství, o které se sama přičinila, když mu Helgu po několikaletém a pečlivém výběru dohodila. Nyní se však jejich manželství stalo obyčejným stereotypem a nudu jim svou každodenní návštěvou i vedením zpestřuje akorát Boženka. Zatímco on pracuje coby šéf v podniku zaměřeném na péči o tělo, Helga si užívá svou bezstarostnost na volné noze. Před lety totiž zdědila velké bohatství od činžovní vily až po drahocenné obrazy či klenoty, z čehož také Boženka usoudila, že by mohla být vhodnou partií pro jejího bratra. Může se tedy volně realizovat jako autorka knih a nyní se rozhodla i pro filmový scénář, do kterého už začíná hledat vhodného kandidáta na jednu z postav. Setká se tak s Olinem (Přemysl Pálek), který je čistě náhodou trenérem v Arnoštově podniku. Jeho přítelkyně Naďa (Sabina Remundová) tam rovněž pracuje jako pedikérka. Jejích služeb i bližšího kontaktu začíná stále častěji využívat i Arnošt, který tak najednou pocítil touhu se rozvést se svou ženou. O pomoc požádá Olina, kterému zaplatí za to, že se pokusí svést Helgu a jako důkaz vše natočí na skrytou kameru. Ten se však v bytě setká s Boženkou místo Helgy. Sám Arnošt pak využívá jakékoliv možné chvíle, aby si mohl do bytu pozvat Naďu. Veletoč začíná nabírat na obrátkách, aby nakonec všechny svedl na jedno místo.

Myslím, že žánr i potenciál této hry (námět: Jana Paulová, režie a scéna: Šimon Caban, kostýmy: Simona Rybáková, a další) není špatný, ale určitě by si zasloužil pořádný zásah dramaturga. Téměř tříhodinové představení, kde vlastně nejde o moc víc než o všemožná úskalí sexu po padesátce znázorněném v několika podobách – rozpačitý, potlačovaný, odkládaný i vynucovaný, by potřebovalo proškrtat, až by se z pera kouřilo. Začala bych třeba u Olinových pokusů svést Helgu, kde by jeden bohatě stačil. Od komedie ale hlavně divák očekává, že se bude bavit. A já se tedy bavila, hlavně nad kreacemi Evy Holubové, které role sedla a perfektně se s ní ztotožnila. Myslím, že pan režisér dobře odhadl, které z dam jakou roli svěřit. Udělala bych to stejně. Eva dostala tu více komickou „svlékací“ a paní autorka si střihla tu autorskou. Trochu mi v ní připomínala královnu z pohádky „O princezně, která ráčkovala“, ale ta byla o něco propracovanější a zábavnější. Uťáplého manžela, který se z této pozice chce již brzy vymanit, celkem obratně ztvárnil Marian Roden, Bohužel ale chemie mezi ním a Sabinou Remundovou vůbec nefungovala. Ona mi k této roli charakterově ani projevem příliš nepasovala. I když se hodně „pomamila“, Janžurka je prostě jen jedna. Ta zde navíc mohla zúročit jak své herecké zkušenosti, tak i ty z psaní pěti her, které spolu se svým manželem Stanislavem Remundou napsali pro své rodinné divadlo. Texty i zápletky si tak mohla přizpůsobit přímo na tělo. Nejživějším (i nejmladším) zpestřením zde pak byla postava mladíka Olina v podání převážně muzikálového herce Přemysla Pálka. Jinak to byla dlouhá ale i místy svěží a vtipná inscenace. Stačilo by trochu popracovat na zkrácení a nechat divákům trochu více prostoru k domyšlení a procenta by poporostla.
Moje hodnocení: 51 %

Helga a Boženka (I.Janžurová a E.Holubová)

Boženka a Olin (E.Holubová a P.Pálek)

Helga, Olin, Boženka, Naďa a Arnošt (I.Janžurová, P.Pálek, E.Holubová, S.Remundová a M.Roden)