"Pornografie" - Činoherní studio

(Witold Gombrowicz a Karel František Tománek)

„Tajemný příběh o čtyřech lidech, které náhoda svedla na jedno místo, ze kterého není úniku.“ (premiéra 12. října 2018)

Druhou premiérou 47. divadelní sezóny v Činoherním studiu se stala divadelní adaptace nejslavnějšího románu polského spisovatele Witolda Gombrowicze „Pornografie“. Spolu s dramaturgem Karlem Františkem Tománkem ji připravil režisér David Šiktanc. Oba spolu již jednou v ČS spolupracovali, když v předešlé sezóně nastudovali drama „Homo Faber“ podle románu Maxe Frische. David Šiktanc pak také sám debutoval v ČS inscenací Ewalda Palmetshofera „Hamlet je mrtev. Bez tíže“, za níž v roce 2011 získal cenu Marka Ravenhilla za nejlepší českou divadelní inscenaci nového textu. Na začátku této sezóny se stal kmenovým režisérem činoheráku, kde se velmi rádi pouští do větších výzev náročně uchopitelných dramatizací. Mezi ty by se dala přiřadit i tato inscenace, neboť její autor si výrazně pohrává s jazykem, postavami, situacemi i příběhy, v nichž nechybí ani určitá dávka vyfabulované reality či mysticismu. Napsal ji v polovině padesátých let ve Francii, ale umístil ji do Polska roku 1943. Situace o dění ve válečném období si však musel vymyslet, neboť v té době žil v Jižní Americe. Na stříbrné plátno ji pak v roce 2003 převedl polský režisér Jan Jakub Kolski. Já si na její druhé nastudování u nás (po souboru Company.cz v divadle Komedie před pěti lety) zašla do ČS dne 16. února 2019.

Spisovatel Witold (Kryštof Rímský) si s přítelem režisérem Fryderykem (Jan Plouhar) vyjedou z Varšavy k příteli jednoho z nich Hypolitovi (Matúš Bukovčan) a jeho ženě Marii (Marta Vítů) na venkovský statek do Powony. Ve městě se u kavárenských intelektuálních diskuzí dost nudili a zde vidí příležitost, jak naplnit své zvrhlé choutky a pohrát si s osudy místních. Zaměří se na Hypolitovu dceru Heňu (Anna Kratochvílová) a jejího kamaráda od dětství Karla (Adam Ernest). Ti k sobě mají velice blízký až důvěrný vztah, ale žádná erotika v tom není. Zatímco Karel se přizná, že ho spíše vzrušuje Henina matka, Heňa je zasnoubená s celkem upjatým i žárlivým Václavem (Jan Jankovský). Witold s Fryderykem oba mladé pozorují a rozhodnou se pustit do hry, která by je měla více intimně sblížit. Tento záměr jim však trochu zkomplikuje velmi nepředvídatelná událost, když je na zásnubní hostině zabita Václavova matka Amélie (Marta Vítů). Její vrah Jožka (Petr Uhlík j.h.) celý od krve je zadržen a připoután k psí boudě. Bezstarostnost mladých a určitou poklidnost zdejšího prostředí ale naruší také příchod odbojáře Siemiana (Jaroslav Achab Haidler), který najednou začne pociťovat strach a tím ohrožovat i ostatní. Hypolit tedy přichází s poměrně radiálním řešením. Atmosféra u poslední večeře by se dala krájet. Do koho nakonec vloží naděje, jak celou situaci vyřešit?

Abych pravdu řekla, tak mě námět, příběh ani celé téma této inscenace (autorů – režie: David Šiktanc, divadelní adaptace: Karel František Tománek a David Šiktanc, dramaturgie: Karel František Tománek, překlad: Helena Stachová, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Jana Hauskrechtová, hudba: Ondřej Švandrlík, projekce a trailer: Dita Havránková, grafický design: Lukáš Franz a další) vůbec neoslovilo. Nejhlubší dojem, který jsem si z ní odnesla, ve mně zanechala jedna z několikrát zopakovaných replik Fryderyka: „taková blbost“. Zaznělo tam mnoho dialogů, mnoho slov, ale marně jsem hledala, co mi mají říct. Nejasná mi byla i slabě vysvětlená vražda Václavovy matky a postava jejího původce, který skončil jako „pes v boudě“. A opět jsem ze hry (jako z té předešlé) měla pocit reklamy na cigarety. Hned v úvodní scéně si museli všichni zapálit a mně už rovnou zkazili i ten první dojem. Je to kouření vážně nutné? Do děje to nijak nemluví a žádný význam tam také nemá. Zkuste už vymyslet nějaké jiné vyplnění mezer. Hudební složka, a hlavně dráždivé skřípavé zvuky nebo hra na skleničky, mi vyloženě trhala uši. Dokonce bych řekla, že ani s pornografií nemá hra nic společného než jen název, který je na tom všem asi také to nejzajímavější. Jak jsem zjistila, je pornografie slovo řeckého původu (porné - prostitutka, grafein - psát) a měla by znamenat „neumělecké znázornění lidského těla či sexuálního chování, které nemá jiný účel než podněcovat sexuální pud“. Román jsem nečetla, abych mohla více hodnotit, ale myslím, že ani nebudu. Spíše mi to připadalo jako hra o jakési manipulaci a možná i voyerství. Jediné, co bych zde mohla pochválit byly kvalitně odvedené výkony a také výtvarná složka. Především mne zaujala hra se světly, kdy hlavně přední reflektory daly vyniknout zajímavým stínovým efektům jako například až démonickému výrazu Fryderyka zdůrazněním jeho obočí nebo Marianiných vrásek. Z výkonů bych chtěla zmínit Jana Plouhara, jehož cynický až podivně zvrácený Fryderyk si svou roli režiséra a manipulátora vyloženě užíval. Někdy působil potměšile, jindy až komicky (třeba při hře světel). Průvodce a glosátora celého příběhu, možná i určité autorovo alter ego zde prezentoval Witold, jehož ztvárnil Kryštof Rímský. Zdálo se, že ačkoliv byl jedním z iniciátorů, uvědomoval si jako jediný, že jejich manipulace už značně překračuje všechny možné hranice. V jednu chvíli zapadal do příběhu, aby z něj v té druhé vystoupil a sdělil nám své pocity či pohnutky. Celkový formát byl takový rozpolcený, podivný a těžko stravitelný, ale zpracování i výkony dokonale vykreslily ponurou i bizarní atmosféru. Jinak to ale můj šálek kávy rozhodně není a ČS má ve svém repertoáru podstatně lepší kousky.
Moje hodnocení: 47 %

Karel, Heňa, Fryderyk, Witold a Václav (A.Ernest, A.Kratochvílová, J.Plouhar, K.Rímský a J.Jankovský)

Siemian, Fryderyk, Witold, Marie, Hypolit, Heňa, Václav a Karel (J.A.Haidler, J.Plouhar, K.Rímský, M.Vítů, M.Bukovčan, A.Kratochvílová, J.Jankovský a A.Ernest)

Heňa a Karel (A.Kratochvílová a A.Ernest)