"Sestra v akci" - Hudební divadlo Karlín

(Bill Steinkellner, Cheri Steinkellner, Alan Menken a Glenn Slater)

„Muzikálová komedie plná humoru a nespoutané energie podle stejnojmenného filmu.“ (premiéra 19. října 2017)

Tak na tento muzikál jsem se opravdu těšila. Jednak miluji původní film z roku 1992 s úžasnou Whoopi Goldberg v hlavní roli, ale také pro to, že tento muzikál je čirá zábava a nemusí se tam zas tolik umírat jako v mnoha jiných klasičtějších. Silnou motivací k návštěvě pro mne byla i hlavní role, ve které se výhradně, a tedy bez alternace objevuje Lucie Bílá, která si tento muzikál pro své působení v Hudebním divadle Karlín sama vybrala. K jejímu naturelu i komediálnímu talentu se role hubaté zpěvačky, která se potřebuje dočasně ukrýt v klášteře mezi jeptiškami, hodí perfektně. První muzikál inspirovaný tímto filmem měl svou světovou premiéru v Pasadeně v Kalifornii roku 2006. O další tři roky později ho uvedli na londýnském West Endu v divadle London Palladium, kde se uskutečnila premiéra dne 2. června 2009. Sama Whoopi Goldberg zaštítila jeho produkci, a dokonce zde při několika reprízách alternovala Matku představenou. Po dvou dalších letech se dostal i na Broadway v poněkud pozměněné verzi – některé písně byly vyškrtnuty, jiné přidány a také došlo k přeházení jejich pořadí ve scénáři. V říjnu 2017 se pak tato upravená verze dostala na českou scénu Hudebního divadla Karlín a čeština se tak stala osmým jazykem, v němž byl tento muzikál představen. O necelých 5 let později jsme se na ni konečně vydali i my, a to přesně dne 18. září 2022.

Deloris Van Cartier (Lucie Bílá) je velmi sebevědomou a ambiciózní zpěvačkou, kterou na jevišti v nočních klubech doprovází i její kamarádky Michelle (Veronika Veselá) a Tina (Kateřina Nováková). Jednoho dne se však stane svědkem vraždy, kterou má na svědomí její milenec a místní gangster Curtis Shank (Tomáš Trapl). Ten ji i se svými kumpány Joeym (Denny Ratajský), Pablem (Petr Ryšavý) a TJem (Jan Urban) rozhodně nechce nechat uniknout. Naštěstí se jí podaří dostat na policejní stanici včas a vše vypoví poručíku Eddiemu Southerovi (Roman Tomeš), který náhodou byl i jejím spolužákem. Jelikož se tak stává důležitou svědkyní, které jde o život, snaží se jí zajistit nezbytnou policejní ochranu. Domluví jí s Matkou představenou (Iva Pazderková), aby ji na nějaký čas ukryla do kláštera mezi další řádové sestry a pod novým jménem Mary Clarence. Deloris tak musí obléci klášterní roucho a naprosto změnit svůj dosavadní způsob života, což jí hlavně zpočátku dělá velké potíže. Aby se zde příliš nenudila a také trochu za trest se stává členkou místního sboru, který nepříliš dobře vede Mary Lazarus (Pavla Břínková). Zpívají tak mdle a falešně, až to Deloris trhá uši a nenechá ji to chladnou. Začne se do toho neformálně zapojovat, až ji ostatní poprosí, aby je vedla ona. Pod jejím vedením se sbor stává mnohem harmoničtějším, rytmičtějším a energičtějším. Kromě toho, že v každé ze sester objeví jejich nejlepší možný hudební potenciál, navazuje s nimi i nová přátelství, a to především se sestrami Mary Patrick (Barbora Šampalíková), kterou okouzlila již od začátku, i Mary Robertou (Veronika Vyoralová), která v sobě díky ní objevila svůj silný hlas i odvahu. Sbor sklízí úspěch a dostává se do povědomí širší komunity, z čehož má radost i správce kláštera Monsignor O’Hara (Jaromír Dulava). Bohužel je tak ale prozrazeno i inkognito Deloris. Curtis i jeho banda díky tomu zjistí, kde se ukrývá a jdou si pro ni. Nicméně sestry se semknou a spolu s Eddiem se jim podaří ji ochránit.

V dalších rolích: Mary Theresa (Hana Seidlová); Company: Nováková Kateřina, Bártová Eliška, Skočdopolová Barbora, Faltus Petr, Pechová Kateřina, Sobotková Barbora, Morávková Veronika, Máša Michal, Chlumská Lucie, Fialová Barbora, Šlégrová Kateřina, Lhotský Marek, Kosková Petra, Miškovič Eva, Červinková Dominika, Brandejsová Barbora, Dolinajec Peter, Dvořák Jakub, Gornioková Kateřina, Hanušová Veronika, Holá Andrea, Böhm Barbora, Kvasnovská Tereza, Valder Sandra, Pilná Zuzana, Pribylinec Michal, Medunová Monika, Smíšková Barbora, Vlasák Vojtěch, Wolf Leonard; Off stage: Bouša David, Langoska Athina, Seidl Radek, Holub Jaromír, Novotná Lucie, Mikula Jan, Pytloun František, Slaninová Petra, Audolenská Lenka, Hálová Tereza, Davídek Martin, Halamová Kunická Jaroslava, Stříbrná Černá Leona, Tošnarová Kateřina.

Myslím, že tento muzikál (autorů – libreto: Cheri a Bill Steinkellnerovi ve spolupráci s Douglasem Carterem Beanem, hudba: Alan Menken, původní texty: Glenn Slater, překlad a české texty: Adam Novák, režie: Antonín Procházka, choreografie: Pavel Strouhal, odborný poradce trikové náplně muzikálu: Jaroslav Kunc, hudební nastudování: Kryštof Marek, sbormistr: Sára Bukovská, scéna: Martin Černý, kostýmy: Linda Boráros, sound design: Petr Ackermann, light desing: Pavel Dautovský, a další) byl dobrou volbou pro zpestření repertoáru v HDK. Je zábavný, energický a čišela z něj radost z hudby i zpěvu. Akorát mě trochu mrzelo, že tam nezazněly známé písně z filmu, které jsem tam čekala a těšila se na ně. V této muzikálové verzi totiž nezazní ony gospelové hity, ale spíše klasický pop a soul. Obvykle z dobrých muzikálů odcházím s nějakou písní či melodií, které se nemohu jen tak zbavit, což se mi po tomto muzikálu bohužel nestalo. Nic mi tak neutkvělo. Rovněž český překlad písním moc nepřidal a celkově zde byl tím trochu slabším prvkem. Scéna Martina Černého i většina kostýmů, které zde (stejně jako v předešlé inscenaci, kterou jsem navštívila) navrhla Linda Boráros, velmi vhodně dokreslily atmosféru jednotlivých prostředí. Nejsilnějšími prvky tohoto představení však byl živý orchestr pod taktovkou Martina Kumžáka a především společné výkony všech „sester“. I když je pravdou, že Whoopi Goldberg své roli Deloris dávala o něco více hereckého projevu, který propojila se svým naturelem. Lucie Bílá oproti ní postavila tuto roli více na své vlastní přirozenosti a osobitosti. Nicméně na ní bylo vidět, jak si svou roli užívá stejně jako ostatní a ta atmosféra z celého představení přímo sršela. Tedy především právě ze scén s jeptiškami, které kromě slušných hereckých a tanečních čísel předvedly i velmi kvalitní pěvecké výkony. Absolutně tím převálcovaly všechny muže, kteří zde tolik prostoru nedostali. Jejich role na mne zde působily spíše jako parodizované karikatury gangsterů a trochu přitroublý a hodně nesmělý policista „barbíňák“ (alias Ken). Jediný, kdo se tomu trochu vymykal, byl Jaromír Dulava, který zde dostal o něco serióznější a čistě činoherní roli Monsignora O´Hary. I když mi tam chyběly písně a některé scény známé z filmového zpracování, energie a pěvecké výkony mne velmi potěšily i příjemně naladily. Usmívala jsem se během představení a s úsměvem jsem z něj i odcházela.

Moje hodnocení: 73 %

Deloris a Curtis (L.Bílá a T.Trapl)

Mary Clarence a Monsignor O’Hara (L.Bílá a J.Dulava)

sestry v akci

"Mnoho povyku pro nic" - Stavovské divadlo

(William Shakespeare)

„Velká hra o pomluvě, milostném zápolení, ironickém měření sil a ostrých slovních přestřelkách patří mezi Shakespearovy nejzábavnější, nejjiskřivější a také nejzamilovanější hry.“ (premiéra 12. května 2022)

Určité povinnosti mne zase jednou zavedly do Prahy, a to konkrétně dne 9. září 2022. Jelikož už ale začala nová divadelní sezóna, rozhodla jsem se užitečné spojit s příjemným a užít si zde i další nový kulturní zážitek. Z celé škály možností jsem si k návštěvě vybrala právě Stavovské divadlo, neboť jsem tak vůbec poprvé mohla navštívit tuto scénu a prohlédnout si i zdejší interiér. Navíc na repertoáru měli jednu z nejhranějších a nejzábavnějších Shakespearovských komedií o lásce a intrikách. Nestárnoucí klasiku se zde však její tvůrci rozhodli hodit do trochu punkovějšího a vizuálně dekadentnějšího pojetí. Svou poslední režií se právě tímto nastudováním rozloučil/a Daniel/a Špinar s funkcí šéfa činohry Národního divadla, do které nastoupil/a v roce 2015. Ukončila zde tak své sedmileté působení, aby ji na této pozici následně vystřídalo režijní duo SKUTR, konkrétně tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Hlavní dějová linka se v této hře točí kolem dvou dvojic. Na jedné straně stojí zamilovaní Héra a Claudio a na druhé pak Beatricie a Benedik, kteří jsou raději single. Díky promyšleným intrikám ale může být vše docela jinak.

Do italského města Messina a na návštěvu do domu váženého guvernéra Leonata (David Matásek) a jeho ženy Uršuly (Alena Štréblová) po válce přijíždí skupina šlechticů v čele s Donem Pedrem (Saša Rašilov), Claudiem (Matyáš Řezníček), Benedikem (Robert Mikluš) a Donem Juanem (Igor Orozovič) i jeho sluhou Boraciem (Jan Bidlas). Mladý Claudio zahoří láskou k Leonatově dceři Héře (Jindřiška Dudziaková), která rovněž jeho city opětuje. Chtějí se vzít, a tak je i s pomocí Dona Pedra brzy domluvena svatba. Do té se však ani náhodou nehrne guvernérova neteř Beatricie (Lucie Polišenská), která nevěří mužům a je na ně dost nabroušená, a rovněž Benedik, který se nechce nikdy ženit. Oba si chtějí užívat svobodný život, ale neustále mezi nimi dochází ke slovním přestřelkám. Nicméně za svými ostrými narážkami i jízlivým škádlením spíše maskují svůj strach ze vztahů a hlubších závazků. Ostatní se tak těmto dvěma rozhodnou dát lekci. Postupně se v nich záměrně snaží vyvolat pocit, že po nich ten druhý touží, ale svou lásku raději skrývá. Najednou jako by tím v nich cosi probudili a v nich se postupně rozhoří hlubší cit. Don Juan má však jiné plány. Nenávidí Claudia a chce jeho štěstí a svatbu překazit. S pomocí Boracia pro něj připraví lest a „sehrají divadélko“, jak je mu Héra nevěrná. Claudio tomu uvěří a na svatbě Héru veřejně zostudí, když si ji odmítne vzít. Leonato chce čest své dcery ochránit tím, že všem oznámí, že zemřela. Díky andělům strážným Virgilovi a Dagobertovi (Radúz Mácha a Filip Rajmont) se však podaří Boracia zadržet a jejich podlý plán odhalit. Pro očištění Héřina jména by se tak Claudio měl oženit s její sestrou. Ten s tím souhlasí, ale na svatbě ho čeká velké překvapení, když odhalí, že se pod závojem skrývá sama Héra. Beatrice a Benedik již také své lásce nedovedou dále odolávat. Francisca (Lucie Brychtová) tak konečně může mladým novomanželům požehnat a všichni společně mohou slavit šťastný konec.

Je to již druhé nastudování této hry, které jsem měla možnost shlédnout (překlad: Jiří Josek, režie: Daniela Špinar, dramaturgie: Ilona Smejkalová, scéna: Lucia Škandíková, kostýmy: Linda Boráros, světelný design: Karel Šimek, hudební spolupráce: Matěj Kroupa, překlad anglických titulků: Alžběta Soperová, a další). Poprvé tomu bylo v červnu 2015, kdy do Krušnohorského divadla v Teplicích přijelo se svou inscenací hostovat Divadlo v Dlouhé, takže se nevyhnu určitému srovnání. Společným prvkem obou provedení je rozhodně moderní pojetí i živá hudba na jevišti. Nicméně musím přiznat, že mnohem více mne zaujalo první nastudování, a to jak režijně, tak i zajímavými nápady, ale i svým obsazením a výkony hlavních postav. Rovněž jsem tam vnímala mnohem více Shakespeara než v tomto Špinarově opulentním provedení, které mi přišlo až příliš dlouhé, místy i nudnější, a rozhodně zde vsadili mnohem víc na výraznou vizuální stránku, což bylo na úkor výkonů. Absolutně se mi nelíbila opravdu moooc růžová scéna (to je snad jediná barva, kterou vážně nemám ráda) a ani některé kostýmy včetně paruk. V těch se zde tedy rozhodně Linda Boráros pěkně vyřádila. Trochu zde převažovala forma nad obsahem. Rovněž by mne zajímalo, co měla na jevišti znázorňovat čísla od 1 do 12 kromě toho, že určovala celkový počet postav. To jsem si totiž dokázala spočítat i bez nich. Na začátku zřejmě spolu se scénou a pravidelně rozestavěnými stoly odkazovala na princip tzv. speed datingu (rychlého způsobu seznamování se), ale v průběhu se různě přeskupovala. Pokud to mělo nějaký konkrétní význam a záměr, jsem bohužel nestíhala sledovat a pobrat. Z výkonů bych určitě chtěla vyzdvihnout Roberta Mikluše a Lucku Polišenskou, kterou znám již z Činoherního studia (stejně jako Honzu Bidlase), kde hostovala ve skvělé inscenaci „Benefice“. Oba dva zde své tragikomické role „singles“ sehráli skvěle. Zpočátku velmi sebevědomě a nad věcí, aby postupně „roztáli“ a změnili svá přesvědčení. Obzvláště vtipně podané byly scény, kdy si „tajně“ vyslechli rozhovory svých přátel. Nicméně i u ostatních herců hodnotím kladně, jak dokázali udržet svůj výraz i herecký projev, aniž by právě byly v hlavním centru dění. Někdy jsem tak nevěděla, kam dřív koukat, a tím nemyslím růžový, nafukovací a blýskavý vizuální marast, který mne postupně až iritoval. Naopak velmi kladně hodnotím hudební složku, a především živý zpěv Lucie Brychtové, který byl velmi příjemným prvkem a zpestřením celé inscenace. Závěrečný tanec na jevišti už pak byl jen vyústěním celé této Shakes-party a také již nejvyšším časem odejít. Celkově mám docela rozpačité dojmy vidět něco takového ve Stavovském divadle, ale pokud by to mělo být funkčním záměrem sem přilákat více mladších diváků, tak dejme tomu. Já budu raději volit o něco umírněnější a vizuálně přijatelnější podívanou.

Moje hodnocení: 50 %

Don Pedro, Virgil, Beatricie, Claudio a Héra (S.Rašilov, R.Mácha, L.Polišenská, M.Řezníček a J.Dudziaková)

Benedik a Beatricie (R.Mikluš a L.Polišenská), vzadu Francisca (L.Brychtová)

Don Pedro, Leonato, Claudio a pod stolem Benedik (S.Rašilov, D.Matásek, M.Řezníček a R.Mikluš)