"Sirotci" - Činoherní studio
(Dennis Kelly)
"Znepokojivá hra pokládající otázky, na které si diváci musí odpovědět sami. Kam až může zajít oddanost rodině? A je dobré do světa, kde se děje tolik násilí, přivádět další děti...?" (premiéra 11. května 2015)
Poslední hrou, na kterou jsem v této divadelní sezóně ještě před letními prázdninami 22. června 2016 stačila zajít, byli "Sirotci". Jejich provedení vzniklo v koprodukci ČS s Divadelním spolkem Kašpar a je určeno pro komornější "bytovou" scénu. V Praze se tedy hraje v Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka a v Činoherním studiu pro ni vyhradili tzv. Obývák, což jsou jinak prostory divadelní ubytovny ČS. Jejím autorem je rodilý Londýňan Dennis Kelly, dramatik, scénárista a překladatel, který v divadle debutoval v roce 2002 hrou "Bílé čuně". Průlom však znamenala až hra "Debris" z roku 2003. Jeho hru "Sirotci" nastudovalo prestižní Traverse Theatre a světovou premiéru měla v roce 2009 v rámci Fringe Festivalu v Edinburghu. Úspěšná inscenace získala několik cen a dočkala se uvedení i v londýnském Soho Theatre. Velké ovace sklízí i mimo Velkou Británii. V německy mluvících zemích ji například vyhlásili za nejlepší zahraniční hru roku 2010 a dosáhla tam rekordního počtu uvedení. Přestože byla napsaná ještě před v současnosti velmi diskutovanou situací migrantů proudících do Evropy, působí velmi aktuálně. Jakoby autor tušil, co brzy nastane.
Manželé Helen (Monika Zoubková) a Denny (Marek Němec) se právě chystají ke klidné večeři při svíčkách, když se v jejich bytě nečekaně objeví Helenin bratr Liam (Jan Plouhar) s trikem celým od krve. Ještě celý roztřesený a v šoku se jim snaží vysvětlit, že kousek od jejich domu našel na ulici pobodaného muže, kterému se snažil pomoct, a že ten následně utekl. Oba se ho snaží uklidnit a dostat z něj víc informací. Denny by zraněnému muži šel nejraději pomoci, ale do nebezpečných nočních ulic, ve kterých už byl i sám přepaden, se příliš nehrne, a raději se přikloní k možnosti zavolat policii. Od toho se ho však snaží Helen odradit, neboť ví, že Liam nemá zrovna čistý trestní rejstřík a dost pravděpodobně by ho mohli brát za hlavního podezřelého. Po smrti rodičů s bratrem vyrůstali sami jako sirotci a tak cítí nutnost svého bratra chránit za všech okolností. Chce ochránit celou svou rodinu, kterou je pro ni Liam, Denny, jejich syn i další dítě, které spolu čekají. Denny ale cítí potřebu zraněnému muži nějak pomoci a snaží se z Liama dostat, co všechno vlastně ví. Ten se do svého vyprávění začne zamotávat, až nakonec prozradí, že to on muže v afektu napadl a ukryl ho do staré kůlny. Tvrdí jim ale, že to bylo proto, že ten muž byl jedním z těch asijských kluků, co před časem napadli Dennyho a on ho tak chtěl jenom chránit. Helen tedy vidí jedinou možnost, jak bratrovi pomoci celý zločin utajit a přemluví Dennyho, aby šli toho napadeného muže "vystrašit" a on je tak neudal. Na její naléhání to Denny udělá a až tam na místě zjistí, že tím mužem nebyl žádný z těch kluků, co ho napadli, ale starší muž arabské národnosti. Celá událost však jejich dosud spokojený život rázem změní. Najednou si ani nejsou jistí, jestli by do tohoto světa plného násilí měli přivést další dítě.
Hra (autorů - překlad: Ester Žantovská, dramaturgie: Lenka Bočková, výprava: Petra Krčmářová, režie: Filip Nuckolls a další) má velmi aktuální přesah i tempo, které se v druhé části postupně zvyšovalo. Sílu příběhu značně podpořilo komornější prostředí, ve kterém se hrálo. Jako bychom byli všichni součástí jednoho obýváku a vše přímo prožívali s hlavními postavami. Okna s tmavými závěsy i určitý ruch z ulice dokreslil dané prostředí i atmosféru, přestože byl venku jasný a slunečný den. Role Liama výborně sedla na tělo Janu Plouharovi. Působil velmi autenticky. Dokázal své postavě vnuknout násilnickou povahu, když z rasových důvodů v afektu napadl arabského muže, ale uměl nasadit i psí oči, kterými byl schopen obměkčit a získat si určité sympatie a pochopení. Působil jako vlk v rouše beránčím. Kolem jeho postavy se točila celá zápletka, se kterou se musely poprat i další dvě postavy a jejich protagonisté. Monika Zoubková coby jeho sestra vykreslovala jasně ochranitelský typ a v páru zprvu ten rozhodnější a pevnější. Byla citlivá a obětavá, přesto také pragmatická a racionálně uvažující. Sváděla boj mezi láskou ke svému problémovému bratrovi a svému milovanému manželovi, ale také mezi tím, co je správné a co by bylo nejlepší pro její rodinu. S tím také bojoval Marek Němec v roli Dannyho. Prošel největší proměnou. Od muže stojícího spíše v pozadí, který toužil jen po spokojeném a spořádaném rodinném životě, se kvůli své ženě a jejímu bratrovi vzdal svých životních hodnot. Nakonec je rezignovaný a zlomený, ale zdá se rozhodnější. Jejich výkony byly vyrovnané a v zásadě vystihly všechny charaktery, bohužel ale nijak hluboce. Cítila jsem tam ještě určité rezervy. Nadčasová hra perfektně se hodící do bytového divadla stojí za vidění už i jen pro ten pocit, že si můžete "zblízka prožít a procítit" celý příběh, který tak působí mnohem autentičtěji.
Moje hodnocení: 57 %
"Znepokojivá hra pokládající otázky, na které si diváci musí odpovědět sami. Kam až může zajít oddanost rodině? A je dobré do světa, kde se děje tolik násilí, přivádět další děti...?" (premiéra 11. května 2015)
Poslední hrou, na kterou jsem v této divadelní sezóně ještě před letními prázdninami 22. června 2016 stačila zajít, byli "Sirotci". Jejich provedení vzniklo v koprodukci ČS s Divadelním spolkem Kašpar a je určeno pro komornější "bytovou" scénu. V Praze se tedy hraje v Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka a v Činoherním studiu pro ni vyhradili tzv. Obývák, což jsou jinak prostory divadelní ubytovny ČS. Jejím autorem je rodilý Londýňan Dennis Kelly, dramatik, scénárista a překladatel, který v divadle debutoval v roce 2002 hrou "Bílé čuně". Průlom však znamenala až hra "Debris" z roku 2003. Jeho hru "Sirotci" nastudovalo prestižní Traverse Theatre a světovou premiéru měla v roce 2009 v rámci Fringe Festivalu v Edinburghu. Úspěšná inscenace získala několik cen a dočkala se uvedení i v londýnském Soho Theatre. Velké ovace sklízí i mimo Velkou Británii. V německy mluvících zemích ji například vyhlásili za nejlepší zahraniční hru roku 2010 a dosáhla tam rekordního počtu uvedení. Přestože byla napsaná ještě před v současnosti velmi diskutovanou situací migrantů proudících do Evropy, působí velmi aktuálně. Jakoby autor tušil, co brzy nastane.
Manželé Helen (Monika Zoubková) a Denny (Marek Němec) se právě chystají ke klidné večeři při svíčkách, když se v jejich bytě nečekaně objeví Helenin bratr Liam (Jan Plouhar) s trikem celým od krve. Ještě celý roztřesený a v šoku se jim snaží vysvětlit, že kousek od jejich domu našel na ulici pobodaného muže, kterému se snažil pomoct, a že ten následně utekl. Oba se ho snaží uklidnit a dostat z něj víc informací. Denny by zraněnému muži šel nejraději pomoci, ale do nebezpečných nočních ulic, ve kterých už byl i sám přepaden, se příliš nehrne, a raději se přikloní k možnosti zavolat policii. Od toho se ho však snaží Helen odradit, neboť ví, že Liam nemá zrovna čistý trestní rejstřík a dost pravděpodobně by ho mohli brát za hlavního podezřelého. Po smrti rodičů s bratrem vyrůstali sami jako sirotci a tak cítí nutnost svého bratra chránit za všech okolností. Chce ochránit celou svou rodinu, kterou je pro ni Liam, Denny, jejich syn i další dítě, které spolu čekají. Denny ale cítí potřebu zraněnému muži nějak pomoci a snaží se z Liama dostat, co všechno vlastně ví. Ten se do svého vyprávění začne zamotávat, až nakonec prozradí, že to on muže v afektu napadl a ukryl ho do staré kůlny. Tvrdí jim ale, že to bylo proto, že ten muž byl jedním z těch asijských kluků, co před časem napadli Dennyho a on ho tak chtěl jenom chránit. Helen tedy vidí jedinou možnost, jak bratrovi pomoci celý zločin utajit a přemluví Dennyho, aby šli toho napadeného muže "vystrašit" a on je tak neudal. Na její naléhání to Denny udělá a až tam na místě zjistí, že tím mužem nebyl žádný z těch kluků, co ho napadli, ale starší muž arabské národnosti. Celá událost však jejich dosud spokojený život rázem změní. Najednou si ani nejsou jistí, jestli by do tohoto světa plného násilí měli přivést další dítě.
Hra (autorů - překlad: Ester Žantovská, dramaturgie: Lenka Bočková, výprava: Petra Krčmářová, režie: Filip Nuckolls a další) má velmi aktuální přesah i tempo, které se v druhé části postupně zvyšovalo. Sílu příběhu značně podpořilo komornější prostředí, ve kterém se hrálo. Jako bychom byli všichni součástí jednoho obýváku a vše přímo prožívali s hlavními postavami. Okna s tmavými závěsy i určitý ruch z ulice dokreslil dané prostředí i atmosféru, přestože byl venku jasný a slunečný den. Role Liama výborně sedla na tělo Janu Plouharovi. Působil velmi autenticky. Dokázal své postavě vnuknout násilnickou povahu, když z rasových důvodů v afektu napadl arabského muže, ale uměl nasadit i psí oči, kterými byl schopen obměkčit a získat si určité sympatie a pochopení. Působil jako vlk v rouše beránčím. Kolem jeho postavy se točila celá zápletka, se kterou se musely poprat i další dvě postavy a jejich protagonisté. Monika Zoubková coby jeho sestra vykreslovala jasně ochranitelský typ a v páru zprvu ten rozhodnější a pevnější. Byla citlivá a obětavá, přesto také pragmatická a racionálně uvažující. Sváděla boj mezi láskou ke svému problémovému bratrovi a svému milovanému manželovi, ale také mezi tím, co je správné a co by bylo nejlepší pro její rodinu. S tím také bojoval Marek Němec v roli Dannyho. Prošel největší proměnou. Od muže stojícího spíše v pozadí, který toužil jen po spokojeném a spořádaném rodinném životě, se kvůli své ženě a jejímu bratrovi vzdal svých životních hodnot. Nakonec je rezignovaný a zlomený, ale zdá se rozhodnější. Jejich výkony byly vyrovnané a v zásadě vystihly všechny charaktery, bohužel ale nijak hluboce. Cítila jsem tam ještě určité rezervy. Nadčasová hra perfektně se hodící do bytového divadla stojí za vidění už i jen pro ten pocit, že si můžete "zblízka prožít a procítit" celý příběh, který tak působí mnohem autentičtěji.
Moje hodnocení: 57 %
Helen a Danny (M.Zoubková a M.Němec) |
Helen a Liam (M.Zoubková a J.Plouhar) |