"Bílá paní na vdávání" - zámek Děčín

(Roman Vencl a Jaroslav Kříž)

„Autorská hudební komedie o nejslavnějším bílém přízraku na našich hradech a zámcích.“ (premiéra 30. června 2023)

S koncem léta i já ukončuji svou „letní štaci“ po zámcích a jejich divadelních open air scénách. Do jižních zahrad na Zámku Děčín přijela 24. srpna 2023 proslulá bílá paní i se svou (spolu)družinou. Po „Strašidle cantervillském“ je toto nově nastudovaná autorská hra z projektu „Strašidlo na zámku“, které pořádá produkční společnost Strašidlo s.r.o. Za ústřední postavu si tentokrát vybrali snad nejznámější „zjevení“ spojené s mnoha pověstmi z hradů a zámků, což se opět k tomuto typu produkce i jejich zaměření velmi dobře hodí. Do svého repertoáru ji zařadili před necelými dvěma měsíci, kdy měla premiéru na Zámku Loučeň. Právě zde prý podle pověsti rozdávala loučeňská bílá paní dětem sladkou kaši. Nicméně pověsti o ní koluji i na dalších místech (například v sídlech jako jsou: Buchlov, Český Krumlov, Doksy, Jindřichův Hradec, Rožmberk, Telč, dokonce i Karlštejn, a mnoho dalších). Bílá paní se dočkala i několika filmových zpracování. Pod jedním z nich (z r. 1965) je stejně jako u „Noci na Karlštejně“ podepsaný režisér Zdeněk Podskalský. V této nové divadelní komedii její autoři opět vsadili na známé tváře, krásné kulisy mnoha zámků i několik vlastních písní od skupiny Crossband.

Filip (Miloslav Frýdl) je mladým vévodou z Janovic, který by se po smrti svých rodičů, a právě dovršením pětadvaceti let měl stát plnohodnotným zámeckým pánem, který tak zdědí velké jmění. Společnost mu v jeho sídle dělá věrný sluha Albert (Luboš Dvořák), ale také se zde zjevuje bílá paní Eliška (Kristýna Petráková), kterou ke zdejšímu zámku připoutala již přes půl století stará kletba a zášť. Tato nešťastně zakletá mladá dívka se však do Filipa zamilovala, stejně tak jako on do ní. To, že je Eliška pouhým duchem však není jediným problémem. Za svou nastávající by totiž vévoda dle přání a předem domluvené svatby měl pojmout o mnoho let starší baronku Kunhutu (Daniela Šinkorová), která však má mnohem více spadeno na jeho značný majetek. Také by se velice ráda zbavila Elišky, a tak nechá poslat pro profesionální lovce duchů. Mezi zájemci o tuto službu se hlásí dřevorubec Mikeš (Filip Blažek), který je rovněž amatérským bylinkářem a alchymistou, ale také třeba právě nezaměstnaný šašek Ježek (Martin Kraus) nebo mnich Hanuš (Martin Zounar) nedávno vyhoštěný z řádu, neboť před modlitbami upřednostňoval víno. Nicméně ani jeden z nich při konkurzu příliš neuspěje. Rozhodnou se tedy spojit své síly dohromady a jako „zkušení“ lovci s mnoha osvědčeními se pokusí získat slibovanou odměnu. Zbaví se tedy Eliška svého prokletí? A pro koho nakonec zazní svatební zvony?

Také do třetice nám vyšlo dobré počasí, takže jsme si mohli užít i tuto další lehkou oddechovku. Zase se totiž jednalo o velmi jednoduchý příběh proložený několika písničkami a spoustou fórků. Tentokrát byl z větší části postavený především na vtipných výstupech komické trojice lovců duchů, kterým opět jednoznačně dominoval Martin Zounar coby homosexuálně založený mnich se „zbytkáčem“. Nicméně skotačivý Martin Kraus s „chlapákem“ Filipem Blažkem mu dost zdatně sekundovali a vytvořili tak pěkně sehranou trojici. I když šlo o dost laciný až primitivní humor, bylo zábavné sledovat, jak je samotné to baví, stejně jako velkou spoustu diváků. Některé hlášky se jim fakt povedly a ani temperament jim nechyběl. Dobře to tak oživovalo jednoduchou linku příběhu, kde nechyběla ani romantika. Především v několika písních, které se tam hezky hodily. Bohužel hodně slabá byla choreografie, která spočívala spíše jen v máchání rukama a přecházení jeviště sem a tam. Originálně malovaná scéna se skutečným zámkem na pozadí a trefně zvolené i ušité kostýmy vše pak dobře dokreslovaly. Nejsilnější složkou zde ale byly herecké výkony v čele s již zmíněnou komickou trojicí. Příjemným zpestřením pak bylo obsazení muzikálové zpěvačky Daniely Šinkorové, která sice dostala roli největší záporačky v příběhu, ale hezky se do své Kunhuty obula. Kontrastně k ní vše vyvažoval Luboš Dvořák coby oddaný sluha Albert. A v neposlední řadě mne zaujala i mladá dvojice zamilovaných. Kristýně Petrákové bílá paní opravdu slušela a trochu mi také připomínala o něco starší Leontýnku. Spolu s Miloslavem Frýdlem jim to hezky ladilo i slušelo. Celkově to hodnotím jako pohodový a příjemný zážitek i zábavné představení vhodné na letní večery pro celou rodinu.

Moje hodnocení: 59 %

Filip a Eliška (M.Frýdl a K.Petráková)

Albert, Filip a Kunhuta (L.Dvořák, M.Frýdl a D.Šinkorová)

Hanuš, Ježek a Mikeš (M.Zounar, M.Kraus a F.Blažek)

"Noc na Karlštejně" - zámek Mělník

(Jaroslav Vrchlický, Zdeněk Podskalský, Karel Svoboda, Jiří Štaidl a Eduard Krečmar)

„Legendární příběh lásky, zákazu a odhodlání, který patří mezi nejoblíbenější české muzikály.“ (premiéra 24. června 2022)

Léto ještě nekončí a s ním ani mé putování po letních scénách. Tentokrát jsme si udělali výlet do Mělníka. Na jeho zámku byl totiž 3. srpna 2023 na programu slavný český muzikál, jehož předlohou se stal velmi oblíbený film režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1973 s krásnou hudbou Karla Svobody a notoricky známými texty Jiřího Štaidla a Eduarda Krečmara. Autorem původní divadelní hry z roku 1884 je však Jaroslav Vrchlický, který ji napsal ve věku pouhých 29 let. Poprvé byla uvedena 28. května 1884 v Královském národním divadle, ale později se také hrála na letní scéně přímo na nádvoří hradu Karlštejna. Později ho také nastudovali v Hudebním divadle Karlín, kde se hrál v letech 2004-2018, a z nějž pochází původní kulisy i kostýmy v této produkci Agentury DIVINUS Kateřiny Brožové. Do kulis zámku a města Mělník se tento příběh také velmi dobře hodí, neboť ho sám Karel IV. vyhlásil královským věnným městem s řadou lén a dovezl sem i vinnou révu až z Burgundska, čímž se tak zasloužil o rozvoj vinařství v tomto regionu. A také jeho žena Eliška Pomořanská zde sídlila až do své smrti roku 1393. Věřím, že i jim oběma by se tento romantický příběh jejich lásky také líbil.

Císař Karel IV. (Petr Štěpánek) bývá neustále pracovně vytížen, a tak se teď právě chystá trochu si odpočinout na svém oblíbeném hradu Karlštejn. Jeho žena Eliška Pomořanská (Monika Absolonová), se kterou se nedávno oženil, by ráda jela s ním, neboť od svatby na sebe bohužel neměli mnoho času. Na hradě však platí přísný zákaz vstupu všem ženám. Její stesk i láska jsou ale natolik silné, že chce toto jeho nařízení, samozřejmě bez jeho vědomí, porušit. Cestou na nedaleký hrad Karlík ujede své hofmistryni, paní Ofce (Vlasta Peterková), a potají se dostane do karlštejnské kaple k pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic (Marek Vašut). Ten jejím pohnutkám dobře rozumí a pomůže jí, aby mohla v přestrojení za šenka hlídat královu komnatu. Obvykle tam totiž mívá službu šenk Pešek (Petr Vondráček), kterého arcibiskup přesvědčí, aby předstíral nemoc a nevycházel ze svého pokoje. Vše se ale zkomplikuje, když se zde objeví i jeho dívka Alena (Linda Fikar Stránská), která je rovněž neteří místního purkrabího (Roman Škoda). Se svým otcem se totiž včera v hospodě vsadila, že stráví jednu noc na Karlštejně. Pokud se jí to povede, bude si moci vzít svého milovaného Peška. K audienci u císaře by se rádi dostali i král Petr Cyperský (Václav Vydra) a vévoda Štěpán II. Bavorský (Jan Urban), kteří zde také momentálně pobývají. Stejně jako si klade otázku ve své písni místní trubadúr (Bohuš Matuš), ani oni nechtějí věřit, že na hradě není žádná žena, a tak začínají pátrat. K největšímu odhalení dojde v císařově předpokoji, což nakonec vede až k vyvolání poplachu, že je na hradě žena. V nastalém zmatku se zde v mužské zbrojí objevuje i paní Ofka a nabídne tak císařovně šanci k úniku a přestrojení se zpět do svých šatů, aby se následně jako náhodou mohla objevit u bran hradu. Tato ženská snaha i důkaz lásky nakonec císaře přimějí zákon změnit tak, aby byly na Karlštejně ženy vítány stejně jako muži.

K výletu do Mělníka nám vyšel krásný den, který jsme navíc mohli završit tímto romantickým příběhem a oblíbeným muzikálem (autorů - úprava: Zdeněk Podskalský ml.; scéna: Ivo Žídek; kostýmy: Lucie Loosová; choreografie: Richard Hes; režie: Petr Novotný, a další). V kulisách zámku s příhodně navrženou scénou a krásnými kostýmy zazněla spousta známých melodií a písní. Trochu mi tam však chybělo, že jsem se nikde nedočetla konkrétní obsazení, takže jsem jen musela lovit v paměti alespoň představitele hlavních rolí. Měli jsme zde ale moc krásné obsazení a všichni, včetně celé taneční company, byly opravdu fajn. Pěvecky však jednoznačně vynikala Monika Absolonová coby císařovna, ale také Bohuš Matuš, kteří zazpívali ty snad nejkrásnější a nejznámější písně z celého muzikálu. Role Peška pak hezky sedla i Petru Vondráčkovi a jako Alena se mi líbila Linda Fikar Stránská. Vše pak korunoval císař v podání Petra Štěpánka, posvětil arcibiskup Marka Vašuta a odlehčovali Václav Vydra s Vlastou Peterkovou. Užili jsme si opravdu skvělé obsazení, skvělou atmosféru i krásný (nejen) hudební zážitek. Filmové zpracování bylo naprosto jedinečné a stalo se opravdu nesmrtelné. Vždy se na něj znovu ráda podívám. Ještě více mě ale těší, že žije dál a těší se zájmu mnoha diváků i na jevištích spousty krásných a převážně letních scén. Tak mi nezbývá než jim popřát mnoho dalších vyprodaných repríz a k tomu dobré počasí.

Moje hodnocení: 73 %

Karel IV. a Eliška (P.Štěpánek a M.Absolonová)

Pešek a Petr (P.Vondráček a V.Vydra)

Štěpán a Petr s arcibiskupem (J.Urban, V.Vydra a M.Vašut)

"Strašidlo cantervillské" - zámek Ploskovice

(Oscar Wilde)

„Známý příběh s oblíbenými herci a živým strašidlem.“ (premiéra v roce 2018)

S koncem divadelní sezóny a začátkem léta jsme se konečně dočkali a mohli jsme si tak užít svůj vánoční dárek, kterým byly vstupenky právě na toto představení. Hrálo se dne 13. července 2023 v zahradách Ploskovického zámku. Tato lehká vtipná komedie je opravdu jako dělaná na letní scénu a vždy navíc v kulisách některého z hradů a zámků po celé České republice. Za jejím vznikem stojí Jaroslav Kříž, muzikant, herec i režisér Městského Hálkova divadla v Nymburce, když se tehdy rozhodl zinscenovat tento napínavý příběh napsaný roku 1887 Oscarem Wildem. Nicméně od původních osmi putovních představení v roce 2018 se z později vytvořeného a velmi úspěšného projektu „Strašidlo na zámku“ stala již skutečná tradice a každým rokem se počet představení i míst, kde se hraje, rozšiřuje. Letos je to již šestá sezóna, kdy takto vyráží na svou letní štaci a jsem ráda, že se přiblížili i více do našich končin. Je hezké užít si divadelní zážitek i na letní scéně, a navíc v tak krásném prostředí a s kulisou zámku v pozadí. Obzvláště pokud vyjde dobré počasí jako nám.

Americký velvyslanec Hiram B. Otis (Martin Zounar) se rozhodl od lorda Cantervilla (Martin Pošta) koupit jeho zámek, kam se hodlá hned po příletu nastěhovat s celou svou rodinou, tedy se svou ženou Lukrecií (Hana Sršňová), jejich starší dcerou Virginií (Dorota Smičková) a mladšími dvojčaty (Sofie Kokrment a Kristián Toman). Neodradí ho ani to, když ho lord čestně varuje, že zde straší. Hned po jejich příjezdu je zde uvítá zdejší správkyně slečna Umneyová (Bára Štěpánová) i spolu s jejich služebnými (Přelet M.S. - Romana Tomášková, Jana Ježková a Romana Žežulková). Počasí zde není až tolik příznivé, takže nechybí ani časté hromy a blesky. Druhý den si Otisovi všimnou rudé skvrny na koberci. Od slečny Umneyové se dozví, že je to krev lady Eleonory de Canterville, kterou zde zavraždil její muž sir Simon de Canterville v roce 1575. Ten zde žil ještě dalších devět let po její smrti, než i on za záhadných okolností najednou zmizel. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale jeho duch zde stále bloudí a straší. Ta skvrna prý nejde odstranit, s čímž pan Otis nesouhlasí a vyčistí ji. Nicméně druhý den se tam opět objeví. Duch sira Simona (Martin Pošta) se začíná na nové obyvatele zámku zlobit a vyráží do chodeb, aby jim dal, co proto. S touto rodinkou to ale rozhodně nemá nijak jednoduché. Jeho údělem je zde strašit, ale z mnoha nezdařilých pokusů a drzosti jednotlivých členů Otisovy rodiny nakonec sám dostává depresi. Se svými komtesami (Přelet M.S. - Romana Tomášková, Jana Ježková a Romana Žežulková) vzpomíná na staré dobré časy. A také by se velmi rád už svého prokletí zbavil. Možná by se zde ale přeci jenom jedna dobrá duše mohla najít. Mladá slečna Virginie je umělkyně a také ví, co je to láska. Zamilovala se totiž do Jamese Biltona, vévody z Lockhamu (Lukáš Toman Paclt), který se jí dvoří. Když jednoho dne potká zkroušené a nešťastné strašidlo, je jí ho líto. Vyslechne si celý jeho příběh a rozhodne se mu pomoci. Zbaví se tedy Canterville konečně svého prokletí?

Ačkoli v této hudební komedii (autorů – režie: Jaroslav Kříž; scénář: Roman Vencl; ilustrace, grafika, kulisy: Josef Pospíchal, kostýmy: Jana Chamlarová, hudba: Marek Vojtěch, a další) vše působí dost jednoduše – od příběhu a hlavní zápletky, přes některé dialogy, až po scénu – potkalo se zde více faktorů, které jsou pro tento typ produkce naprosto ideální. Primárně se povedl výběr lehčího a zábavného námětu. Skvěle se hodí na letní scény, a navíc právě v kombinaci s kulisou mnoha krásných hradů a zámků. Rozhodně to přidává na atraktivitě pro mnoho diváků, přičemž někteří z nich třeba ani tolik do klasického divadla nechodí. Dál určitě potěší dobré obsazení se známými herci, kteří baví obecenstvo v mnoha komických situacích, nešetří vtipnými replikami a občas přidají i nějakou tu improvizaci. S tou tentokrát pomohli i místní pávi, kteří dávali hlasitě najevo, komu patří toto místo (a zřejmě jim „nesedlo“ bouřlivé anglické počasí). Vše pak navíc doplňuje, a ještě trochu odlehčuje, hudební složka a naživo zpívané písně. Ty jsem zde nečekala, ale jejich pěvecký projev i hlasy mne mile překvapily – obzvláště pro mne dosud neznámí Dorota Smičková a Lukáš Toman Paclt, ale i dobře ladící trio dam Přelet M.S.. Martin Pošta, který zde dostal ústřední roli cantervillského strašidla, byl ve zpěvu jako ryba ve vodě, ale naprosto jsem chápala a celkem mne i bavilo jeho zoufalství, když se dostal do konfrontace s těmi, co hráli proti němu. Hlavně Martin Zounar je opravdu těžký kalibr, v dobrém slova smyslu. A skvěle mu sekundovala i Hana Sršňová coby jeho žena, která chce vyléčit své časté migrény tím, že je utopí ve whisky. O něco seriózněji ke své roli přistoupila Bára Štěpánová, které postava ráznější správcové sedla. Coby jedna z místních byla pěkným protikladem k rozvernějším a žoviálnějším Američanům. Vše pak hezky „usadila“ postava Virginie v podání Doroty Smičkové, která už byla jen onou pomyslnou třešničkou na dortu, když přinesla spasení jedné bludné duši. Konec dobrý, všechno dobré a já se dobře bavila. Užili jsme si opravdu příjemný letní večer.

Moje hodnocení: 59 %

služebné se slečnou Umneyovou a rodina Otisova

strašidlo a Hiram B. Otis (M.Pošta a M.Zounar)

strašidlo a Virginie (M.Pošta a D.Smičková)

"My Fair Lady" - Severočeské divadlo opery a baletu

(Frederick Loewe, Alan Jay Lerner)

„Slavný americký muzikál o proměně umouněné a prostořeké prodavačky květin v noblesní dámu.“ (premiéra 14. října 2022)

Cesta tohoto muzikálu, ke kterému napsal libreto Alan Jay Lerner a hudbu složil Frederick Loewe, nebyla až tak jednoduchá, jak by se mohla zdát. Původní inspirací pro něj se stala hra „Pygmalion“, kterou napsal G. B. Shaw již v roce 1912. Až do své smrti v roce 1950 však odmítal její přepis na muzikál, po zklamání ze zhudebnění jeho satiry „Čokoládový hrdina“. V úspěšné hudební zpracování tohoto příběhu ale věřil americký podnikatel Gabriel Pascal, který ve 30. letech Pygmalion zfilmoval a po smrti Shawa na něj zakoupil autorská práva. Začal oslovovat skladatele a textaře, nicméně všichni ho odmítli. Jeho muzikálové podoby se tedy už nedočkal. Až dva roky po jeho smrti (tedy v roce 1956) se k tomuto nápadu výše zmínění autoři, kteří rovněž předtím odmítli, vrátili a našli ideální způsob, jak původní námět zpracovat. Premiéra 15. března 1956 pak předčila veškerá očekávání a muzikál se stal jedním z nejúspěšnějších po celém světě. Jen v New Yorku se hrál déle než cokoli předtím, celkem 2717krát a v Londýně 2281krát. U nás ho ve výborném překladu Oty Ornesta poprvé nastudovali v Hudebním divadle Karlín v roce 1964. Do Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem se v roce 2022 vrátil po 12 letech od jeho posledního uvedení, a tentokrát v režii Filipa Nuckollse. Ten působil mnoho let i v ústeckém Činoherním studiu jako režisér a umělecký šéf. Toto je však jeho první zkušenost s muzikálem. Ke spolupráci na výtvarné složce (scéna a kostýmy) si opět přizval svého věrného kolegu, kterým je jako obvykle Jan C. Löbl. Jan Veselý se pak postaral o choreografii, stejně jako v jeho posledním režijním kousku pro ČS „Mluviti pravdu“. Já se na představení, jehož název mohl původně znít „My Fair Liza“, zašla podívat 20. června 2023. A i pro mě to byla první zkušenost s tímto muzikálem.

Mladou a velmi prostořekou květinářku Elizu Doolittlovou (Jakuba Šéniglová), se kterou se náhodou potkal v Covent Garden, si jako svůj profesní objekt zájmu vyhlédl profesor Henry Higgins (Tomáš Christian Brázda). Jeho vědním oborem je totiž fonetika a on se tak se svým přítelem plukovníkem Pickeringem (Petr Matuszek) vsadí, že z této dívky z nižší vrstvy společnosti žijící v chudinské čtvrti spolu s jejím otcem Alfredem Doolittlem (Ctirad Götz), udělá šarmantní a kultivovanou dámu. Chce to navíc udělat tak, aby nikdo z vyšších kruhů nepoznal, že ona sama z nich skutečně nepochází. Na nějaký čas si ji tedy nastěhuje k sobě, aby ji zde mohl naučit správné výslovnosti, etiketě i slušnému vystupování. Spolu s ním na ni dohlíží i jeho služebná, přísná i laskavá paní Pearcová (Hana Koubová). Po nějakém čase si pro ni připraví první zkoušku na návštěvě u své matky (Jarmila Baxová). Zde se rovněž potkává s paní Eynsford-Hillovou (Valeryia Vaygant) a jejím synem Freddym (Petr Lüftner), kterému ihned učaruje. Co původně začalo jen jako pouhý experiment a sázka, se stalo realitou. Eliza se proměnila v okouzlující dívku, která byla skutečnou ozdobou plesu a svým šarmem zaujala všechny přítomné, včetně profesora Zoltána Karpathyho (Vladimír Štěpka), i lorda Boxingtona (Serguei Nikitine) s jeho lady (Ivana Stejskalová). Její krásy a půvabu si všiml i transylvánský princ (Roberts Skujenieks), který si s ní chtěl hned zatančit. V této noblesní společnosti již působí zcela přirozeně, neboť drahokamem už někde uvnitř byla. Profesor Higgins jí jenom pomohl odstranit ty „nánosy“ a vše vyleštit. Sám si také uvědomil, že ona není jenom jeho „projektem“, ale sebevědomou ženou a že i on si k ní vybudoval hlubší cit. Dokázala o své místo ve světě statečně zabojovat a získala tak více svobody. Nyní může jít za hlasem svého srdce.

V dalších rolích - ceremoniář na velvyslanectví (Radek Konař), majitel výčepu (Nikolaj Vaygant), princezna Sofe (Ikonija Pelemiš), sloužící (Anna Zimina, Ivana Azubuike, Pavla Vojtková, Pavel Machát, Otakar Hájek), prodavači (Radek Konař, Otakar Hájek, Pavel Machát), Kuba (Celestýn Čapka), Harry (Luboš Wagner) a květinářka (Věra Tartárková).

Bohužel musím přiznat, že ve mně tento muzikál (autorů – překlad: Ota Ornest, výprava: Jan C. Löbl, choreografie: Jan Veselý, dirigent: Milan Kaňák, režie: Filip Nuckolls, sbormistr: Jan Snítil, asistent režie: Tomáš Christian Brázda, a další) žádný hlubší dojem nezanechal – ani po vizuální stránce, ale ani po té hudební. U představitelky hlavní role Jakuby Šéniglové mi docela vadil její přízvuk, který se k Líze obzvláště v druhé části vůbec nehodil. Tomáš Christian Brázda mě ve své roli arogantního a pedantského Higginse taky příliš nepřesvědčil a přítomnost Ctirada Götze byla sice příjemná, ale jeho „tanec a zpěv“ jsou pro muzikál značně nedostačující. Ani ta dějová linka mi příliš neutkvěla v paměti. Zatímco kostýmy byly zdařilé a bylo jich opravdu dost, scéna mne už tolik nezaujala. Pracovala spíše jen s náznaky a přišla mi taková prázdnější. I když zde zaznělo mnohem více známých melodií a písní, silnější dojem jsem si určitě odnesla z předešlé operetky „Mam´zelle Nitouche“, kterou jsem zde navštívila v březnu.

Moje hodnocení: 45 %

Higgins, Pickering a Liza (T.Ch.Brázda, P.Matuszek a J.Šéniglová)

Higgins, paní Pearcová a Liza (T.Ch.Brázda, H.Koubová a J.Šéniglová)

Higgins a Liza na plese (T.Ch.Brázda a J.Šéniglová)

"Harila aneb Čtyři z punku a pes" - Činoherní studio

(Helmut Kuhl)

„Závratná jízda čtyř punkerů, která nekompromisně posouvá hranice reality.“ (premiéra 11. června 2021)

S blížícím se koncem této sezóny jsem stihla ještě jednu derniéru, která se konala na koupališti v Brné dne 15. června 2023 v rámci Letní štace Činoherního studia. V činoheráku se nebojí ničeho, tak proč by nemohli být taky svérázně punk. Do svého plánu totiž předminulou (bohužel také covidovou) sezónu zařadili tuto drsnou a značně vulgární hru Reného Levínského, který se zde skrývá za jedním ze svých četných pseudonymů. Nabídku hru režírovat pak přijal čerstvý absolvent DAMU Štěpán Gajdoš. Nebyla to však jeho první spolupráce s ČS. Již sezónu předtím zde pracoval na scénickém čtení z projektu Překročit hranice, kterým bylo dílo Jakuba Nolteho „Rozhovor kvůli dýni“ (s Andreou Bereckovou a Zuzanou Truplovou). Výzva nastudovat Harilu byla ale o něco větší. Na repertoáru profesionálních divadel se totiž objevila pouze jednou, a to v dnes již neexistujícím brněnském Divadle v 7 a půl. Svým expresivně vulgárním jazykem i obsahem totiž může mnoho diváků pohoršovat a od návštěvy je odrazovat. Původně měla mít v Ústí nad Labem premiéru již v únoru, nicméně kvůli covidovým opatřením a zákazům se uskutečnila až v červnu v rámci Letní štace 2021. Snad už se nic podobného a v takovém dlouhodobém rozsahu nebude nikdy opakovat. Nicméně hraní na open air scénách je fajn, tedy pokud vyjde slušné počasí.

Čtveřice punkerů – Karl-Heinz (Jan Plouhar), Giovanne (Jaroslav Achab Haidler), Rudi (Matúš Bukovčan) a Elsa (Marta Vítů) - právě posedává a popíjí ve svém doupěti. Společnost jim zde dělá jejich věrný vlčák Šaryk (Petr Uhlík). Jednoho dne dostanou skvělý nápad. Chtějí provést něco fakt pankáčského a rozhodnou se tak ze zdejší zoologické zahrady unést mladou gorilu Kisoro (Andrea Berecková). Vidí v tom dobrý skutek, neboť jí tak chtějí umožnit prožít její první menstruaci na svobodě. Kdyby se tak mělo stát v kleci před zraky přihlížejících návštěvníků, bylo by to přeci velmi trapné a ponižující. Celá akce se jim kupodivu podaří a gorila je zachráněna. Ovšem jen do momentu, kdy spatří skvělou příležitost, jak by na ní mohli něco vydělat. A co teprve když se objeví „kšeft století“ s panem Tichým (Adam Ernest)?

Ačkoli rozhodně nepatřím k fanouškům vulgarismů na jevišti, chápu že k punku prostě patří, a tak jsem zde na tento styl mluvy musela přistoupit. Bohužel ten námět ani příběh mě nijak zvlášť nezaujaly. Zatímco nápad zachránit gorilu a jejich cesta za svobodou by zněly celkem fajn, to, jak se to později zvrtlo a zvrhlo už tolik zábavné nebylo. Když už jsem si k těmto punkerům začala hledat cestu, tak mě od toho zase druhá část této crazy jízdy rychle odradila. Nicméně oceňuji odvahu a snahu hereckého ansámblu se s těmito rolemi takto poprat. Sice bylo celkem úsměvné vidět starší členy našeho souboru přestrojené za pankáče, ale bohužel už jsem jim jejich role tolik nevěřila. I když Honza Plouhar se s ní dokázal ztotožnit o něco lépe. A Petr Uhlík jako by snad v tomto angažmá byl předurčený pro psí role (viz také „Pornografie“ a zaštěkal si i ve „FunnyGames“). V druhé zvířecí roli gorily ho tentokrát doplnila Andrea Berecková. I přestože to oba měli bez textu, nebyly to tak úplně jednoduché role. Scéna s hromadou hlíny a fontánou z mušle byla tedy také dost punk, ale jednotlivá prostředí si divák musel z větší části domyslet sám. A jak bych to celé shrnula? No…dala jsem tomu šanci, přišla jsem, viděla jsem a už nikdy vidět nechci.

Moje hodnocení: 43 %

Karl-Heinz, Elsa, Giovanne a Šaryk (J.Plouhar, M.Vítů, J.A.Haidler a P.Uhlík)

Giovanne, Karl-Heinz, Kisoro, Rudi a Elsa (J.A.Haidler, J.Plouhar, A.Berecková, M.Bukovčan a M.Vítů)

Rudi, Giovanne, Elsa a Karl-Heinz (M.Bukovčan, J.A.Haidler, M.Vítů a J.Plouhar)

"Tady je všechno ještě možné" - Činoherní studio

(Gianna Molinari)

„Když v noci ležím v posteli a dívám se do stropu, pokouším se rozeznávat důležité od nedůležitého. Co je důležité? Stín ptáka kroužící po podlaze haly nebo samotný pták? Co se mnou udělá život v hale? Je třeba prozkoumat nové prostředí.“ (premiéra 22. dubna 2022)

Pozdě, ale přece. Tuto hru jsem viděla až při jejím posledním uvedení. Derniéra se konala 16. května 2023. Hostující režisér Ivan Buraj, který je rovněž od roku 2015 uměleckým šéfem v brněnském HaDivadle, si ke své divadelní adaptaci vybral úspěšný a ceněný debut současné švýcarské autorky Gianny Molinari, který vyšel v roce 2018 v berlínském vydavatelství Aufbau Verlag. Ta za něj následně získala řadu významných ocenění – například cenu 3sat v rámci literární soutěže Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu, švýcarskou cenu Cenu Roberta Walsera za nejlepší prozaický debut nebo stipendijní Cenu Clemense Brentana. Nejsilnějšími motivy v tomto díle je motiv hranic, poznávání něčeho nového, a také otázky prostoru i práva na existenci. Sám režisér svůj výběr vysvětluje takto: „Ten text mě zaujal hlavně proto, že žádné divadlo se neděje v bezčasí, ale vždy v nějakých konkrétních podmínkách a kontextech. Připadá mi fajn synergie toho, za jakých životních okolností člověk dělá divadlo a tento projekt chápu jako svůj osobní výsadek jinam, k jinakosti, která je pro mě důležitá.“ A doplňuje, že: „Ta inscenace – nebo ten text – je hodně o prozkoumávání hranic. Myslím si, že některé hranice vedou k nějaké formě entropie nebo zaslepenosti. Ale jiné hranice jsou důležité k tomu, aby bylo možné vytvářet nějakou formu diference, která může obohacovat, nebo tvořit hodnoty.“

Ocitáme se ve výrobní hale krachující firmy na kancelářské potřeby. Nachází se kdesi na periferii, kam se mladá žena (Andrea Uhlík Berecková) po studiích rozhodla z města přestěhovat a kde se nedávno nechala zaměstnat jako noční hlídačka. Přijímací pohovor s jejím šéfem (Lukáš Černoch) probíhal v místní kantýně, kde se ještě čas od času potkává s několika zbývajícími zaměstnanci jako s Losem (Marta Vítů, Jaroslav Achab Haidler) nebo kuchařem (Matúš Bukovčan). Náplní její práce je sledování monitorů, kde se střídá se svým kolegou Clemensem (Jan Hušek), a také hlídání celého areálu továrny, i před vlkem. Údajně v něm byl již několikrát spatřen, což ji velmi zaujme a stane se její motivací i smyslem jejího konání. V opuštěné části haly se celkem slušně zabydlí a přespává zde. Vždy si také najde chvilku, aby si všechny své nové postřehy, vjemy i hesla doplnila do svého deníku – Všeobecného univerzálního lexikonu. Ráda vše pozoruje, zkouší, shromažďuje, třídí a definuje. Objevuje tak svět a o všem si chce udělat vlastní představu. Kromě vlka ji zaujme i příběh o muži, který spadl z nebe, a jehož tělo bylo nalezeno nedaleko plotu. Co se mu vlastně stalo? A je zdejší prostor ohraničený plotem, který je na několika místech poškozený, vůbec bezpečný?

Musím říct, že tato inscenace (překlad knihy: Marta Eich, dramaturgie: Tereza Marečková, výprava: Katarína Hládeková, hudba: Matúš Kobolka, režie: Ivan Buraj, a další) se celkem vymyká tomu, co jsem zatím viděla. Především díky jejímu velmi pomalému tempu a převaze technologií jsem měla trochu problém s udržením pozornosti. Není to úplně můj šálek kávy. I pro herce je jistě docela náročné hrát v jakémsi zpomaleném módu s velice rozvláčnými pohyby a dialogy. Vše totiž navíc doplňoval i zvolený styl jazyka využívající strohé věty pronášené bez výraznějších emocí. Poprali se s tím ale dobře. Mnohem více než na jevišti se toho však děje v hlavě a ve vnitřním světě hlavní postavy, kterou zde opravdu dobře ztvárnila Andrea Uhlík Berecková. Spolu s ní tu pak mají podstatnou roli i technologie, které nás v dnešní době bohužel obklopují na každém kroku. Neustále jsme v hledáčku nějakých kamer a bez mobilů či počítačů si už většina lidí civilizovaného světa ani neumí svůj život představit. Jak osvobozující ale bývá se od nich vzdálit a navázat opět více osobnější kontakt. Právě o tento kontrast se zde pokusili velmi netradičním pozváním diváků k venkovnímu ohni a možností přímého kontaktu s herci. A jak to bylo s tím vlkem? Byl strach z něj opodstatněný nebo jenom imaginární představou? Za mne to byla asi nejpůsobivější scéna představení. A líbily se mi tam i nějaké myšlenky. Téma osobního prožitku, prozkoumávání nového, vlastní pozorování i zkoušení neznámého na vlastní kůži je mi velmi blízké. Všechno je možné, ale když to nezkusíme, tak se to nedozvíme.

Moje hodnocení: 54 %

s kolegou Clemensem (J.Hušek a A.Uhlík Berecková)

v kantýně se šéfem (A.Uhlík Berecková a L.Černoch), vzadu Lose (M.Vítů)

v kantýně s Losem (J.A.Haidler, A.Uhlík Berecková a M.Vítů)

Seznam starších článků:

„Jídelní vůz“ - Činoherní studio

„Mam´zelle Nitouche“ - Severočeské divadlo opery a baletu

„Baletní triptych“ - Severočeské divadlo opery a baletu

„Hanzelkazikmund (zde jsou lvi)“ - Činoherní studio

„Galileo“ - Divadlo Hybernia

„Sestra v akci“ - Hudební divadlo Karlín

„Mnoho povyku pro nic“ - Stavovské divadlo

„Mikulášovy prázdniny“ - host Činoherního studia

„Ronja, dcera loupežníka“ - Činoherní studio

„Mluviti pravdu“ - Činoherní studio

„Pan Theodor Mundstock“ - Činoherní studio

„Malý princ“ - RockOpera Praha

„Višňový sad“ - Činoherní studio

„Den člověka“ - Činoherní studio

„Krysař“ - Divadlo Kalich

„Americký bizon“ - Činoherní studio

„Já, Feuerbach“ - Činoherní studio

„Kočka v oregánu“ - Divadlo Kalich

„Malý princ“ - host zámku Velké Březno

„Divotvorný hrnec“ - Otáčivé hlediště

„Černá sanitka“ - Činoherní studio

„Najal jsem si vraha“ - Činoherní studio

„Pašijová hra“ - Činoherní studio

„Heda Gablerová“ - Činoherní studio

„Čarodějův učeň “ - Činoherní studio

„Lidojedi“ - Činoherní studio

„Můžem i s mužem“ - host Domu kultury UL

„Bratrstvo kočičí pracky“ - Činoherní studio

„Rozmarné léto“ - host Činoherního studia

„Pábitelé“ - Činoherní studio

„Funny Games“ - Činoherní studio

„4 sestry“ - host Krušnohorského divadla

„Benátky pod sněhem“ - host Krušnohorského divadla

„STOMP“ - Kongresové centrum

„Vánoční hra aneb O tom slavném narození“ - Činoherní studio
„Snímek 51“ - host Činoherního studia
„Stepní vlk“ - Činoherní studio
„Transky, body, vteřiny“ - host Činoherního studia
„Pan Kolpert“ - Činoherní studio
„Poručík z Inishmoru“ - host Krušnohorského divadla
„Když se zhasne“ - host Domu kultury UL
„Sen noci svatojánské“ - Činoherní studio
„Poslední kšeft“ - Činoherní studio
„Pazour“ - Činoherní studio
„Toruk - The First Flight“ - O2 Aréna
„Ministerstvo školství a vědy Ukrajina“ - Činoherní Studio (Obejvák)
„Lobby Hero“ - Činoherní Studio
„Brouk v hlavě“ - host Krušnohorského divadla
„Kvartet“ - Divadlo Bez zábradlí
„Pornografie“ - Činoherní studio
„Zub za zub“ - host Severočeského divadla
„Paškál“ - Činoherní studio (Obejvák)
„Lady Oskar“ - host Městského divadla Děčín
„Veletoč“ - host Krušnohorského divadla
„Věra“ - host Krušnohorského divadla
„Zamilovaný Shakespeare“ - host Městského divadla Děčín
„39 stupňů“ - Dejvické divadlo
„The Meridian“ - Činoherní studio
„451 stupňů Fahrenheita“ - Činoherní studio
„Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete“ - Pražský hrad
„Děkujeme, že zde kouříte“ - Činoherní studio
„Pan Bílý, Zrzka a ti druzí“ - Činoherní studio
„Drahá Mathilda“ - host Krušnohorského divadla
„Dracula 2018“ - Hudební divadlo Karlín
„Srpen v zemi Indiánů“ - host Činoherního studia
„Koule“ - host Krušnohorského divadla
„Čochtan vypravuje“ - host Domu kultury UL
„Casanova“ - Severočeské divadlo
„Carmen“ - Hudební divadlo Karlín
„Dvě noci na Karlštejně“ - host Krušnohorského divadla
„Mlčení bobříků“ - host Hraničáře
„Kdo se bojí Virginie Woolfové?“ - host Krušnohorského divadla

„Báječná neděle v parku Crève Coeur“ - host Krušnohorského divadla

„Tři bratři v nesnázích“ - host Severočeského divadla

„Zkrocení zlé ženy“ - Divadelní zahrada (ČS)

„Rusalka“ - Otáčivé hlediště

„Jindřich VI. - 3. díl“ - Likérka (ČS)

„Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách“ - host Krušnohorského divadla

„Jesus Christ Superstar“ - Hudební divadlo Karlín

„Rukojmí bez rizika“ - host Severočeského divadla

„Klec“ - host Činoherního studia

„Velký Gatsby“ - host Městského divadla Děčín

„Žena, která uvařila svého manžela“ - host Městského divadla Děčín
„Cena za něžnost“ - host Městského divadla Děčín
„Začínáme končit“ - host Krušnohorského divadla
„Boj černocha se psy“ - Činoherní studio
„Shirley Valentine“ - host Krušnohorského divadla
„Romantický víkend“ - host Severočeského divadla
„Detektor lži“ - host Činoherního studia
„Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“ - host Krušnohorského divadla
„Děti z Bullerbynu“ - Činoherní studio
„Jindřich VI. - 2.díl“ - Činoherní studio
„Jindřich VI. - 1.díl“ - Činoherní studio
„Sirotci“ - Činoherní studio
„Ledový hrot“ - Činoherní studio
„Hlava v písku“ - host Krušnohorského divadla
„Misantrop“ - Činoherní studio
„Spolu“ - host Činoherního studia
„Sluha dvou pánů“ - Národní divadlo
„Bosé nohy v parku“ - host Městského divadla Děčín
„Ani spolu, ani bez sebe“ - host Severočeského divadla

„Starší články zde“