"Sirotci" - Činoherní studio

(Dennis Kelly)

"Znepokojivá hra pokládající otázky, na které si diváci musí odpovědět sami. Kam až může zajít oddanost rodině? A je dobré do světa, kde se děje tolik násilí, přivádět další děti...?" (premiéra 11. května 2015)

Poslední hrou, na kterou jsem v této divadelní sezóně ještě před letními prázdninami 22. června 2016 stačila zajít, byli "Sirotci". Jejich provedení vzniklo v koprodukci ČS s Divadelním spolkem Kašpar a je určeno pro komornější "bytovou" scénu. V Praze se tedy hraje v Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka a v Činoherním studiu pro ni vyhradili tzv. Obývák, což jsou jinak prostory divadelní ubytovny ČS. Jejím autorem je rodilý Londýňan Dennis Kelly, dramatik, scénárista a překladatel, který v divadle debutoval v roce 2002 hrou "Bílé čuně". Průlom však znamenala až hra "Debris" z roku 2003. Jeho hru "Sirotci" nastudovalo prestižní Traverse Theatre a světovou premiéru měla v roce 2009 v rámci Fringe Festivalu v Edinburghu. Úspěšná inscenace získala několik cen a dočkala se uvedení i v londýnském Soho Theatre. Velké ovace sklízí i mimo Velkou Británii. V německy mluvících zemích ji například vyhlásili za nejlepší zahraniční hru roku 2010 a dosáhla tam rekordního počtu uvedení. Přestože byla napsaná ještě před v současnosti velmi diskutovanou situací migrantů proudících do Evropy, působí velmi aktuálně. Jakoby autor tušil, co brzy nastane.

Manželé Helen (Monika Zoubková) a Denny (Marek Němec) se právě chystají ke klidné večeři při svíčkách, když se v jejich bytě nečekaně objeví Helenin bratr Liam (Jan Plouhar) s trikem celým od krve. Ještě celý roztřesený a v šoku se jim snaží vysvětlit, že kousek od jejich domu našel na ulici pobodaného muže, kterému se snažil pomoct, a že ten následně utekl. Oba se ho snaží uklidnit a dostat z něj víc informací. Denny by zraněnému muži šel nejraději pomoci, ale do nebezpečných nočních ulic, ve kterých už byl i sám přepaden, se příliš nehrne, a raději se přikloní k možnosti zavolat policii. Od toho se ho však snaží Helen odradit, neboť ví, že Liam nemá zrovna čistý trestní rejstřík a dost pravděpodobně by ho mohli brát za hlavního podezřelého. Po smrti rodičů s bratrem vyrůstali sami jako sirotci a tak cítí nutnost svého bratra chránit za všech okolností. Chce ochránit celou svou rodinu, kterou je pro ni Liam, Denny, jejich syn i další dítě, které spolu čekají. Denny ale cítí potřebu zraněnému muži nějak pomoci a snaží se z Liama dostat, co všechno vlastně ví. Ten se do svého vyprávění začne zamotávat, až nakonec prozradí, že to on muže v afektu napadl a ukryl ho do staré kůlny. Tvrdí jim ale, že to bylo proto, že ten muž byl jedním z těch asijských kluků, co před časem napadli Dennyho a on ho tak chtěl jenom chránit. Helen tedy vidí jedinou možnost, jak bratrovi pomoci celý zločin utajit a přemluví Dennyho, aby šli toho napadeného muže "vystrašit" a on je tak neudal. Na její naléhání to Denny udělá a až tam na místě zjistí, že tím mužem nebyl žádný z těch kluků, co ho napadli, ale starší muž arabské národnosti. Celá událost však jejich dosud spokojený život rázem změní. Najednou si ani nejsou jistí, jestli by do tohoto světa plného násilí měli přivést další dítě.

Hra (autorů - překlad: Ester Žantovská, dramaturgie:  Lenka Bočková, výprava: Petra Krčmářová, režie: Filip Nuckolls a další) má velmi aktuální přesah i tempo, které se v druhé části postupně zvyšovalo. Sílu příběhu značně podpořilo komornější prostředí, ve kterém se hrálo. Jako bychom byli všichni součástí jednoho obýváku a vše přímo prožívali s hlavními postavami. Okna s tmavými závěsy i určitý ruch z ulice dokreslil dané prostředí i atmosféru, přestože byl venku jasný a slunečný den. Role Liama výborně sedla na tělo Janu Plouharovi. Působil velmi autenticky. Dokázal své postavě vnuknout násilnickou povahu, když z rasových důvodů v afektu napadl arabského muže, ale uměl nasadit i psí oči, kterými byl schopen obměkčit a získat si určité sympatie a pochopení. Působil jako vlk v rouše beránčím. Kolem jeho postavy se točila celá zápletka, se kterou se musely poprat i další dvě postavy a jejich protagonisté. Monika Zoubková coby jeho sestra vykreslovala jasně ochranitelský typ a v páru zprvu ten rozhodnější a pevnější. Byla citlivá a obětavá, přesto také pragmatická a racionálně uvažující. Sváděla boj mezi láskou ke svému problémovému bratrovi a svému milovanému manželovi, ale také mezi tím, co je správné a co by bylo nejlepší pro její rodinu. S tím také bojoval Marek Němec v roli Dannyho. Prošel největší proměnou. Od muže stojícího spíše v pozadí, který toužil jen po spokojeném a spořádaném rodinném životě, se kvůli své ženě a jejímu bratrovi vzdal svých životních hodnot. Nakonec je rezignovaný a zlomený, ale zdá se rozhodnější. Jejich výkony byly vyrovnané a v zásadě vystihly všechny charaktery, bohužel ale nijak hluboce. Cítila jsem tam ještě určité rezervy. Nadčasová hra perfektně se hodící do bytového divadla stojí za vidění už i jen pro ten pocit, že si můžete "zblízka prožít a procítit" celý příběh, který tak působí mnohem autentičtěji.
Moje hodnocení: 57 %

Helen a Danny (M.Zoubková a M.Němec)

Helen a Liam (M.Zoubková a J.Plouhar)

"Paškál" - Činoherní studio (Obejvák)

(Jarol Ostraval)

„Strávit zbytek života v přepychu na exotickém ostrově, nebo ve třetí nápravné na Mírově? Toť otázka…Krást se nemá!“ (premiéra 28. září 2018)

Tuto novinku napsal přímo pro Činoherní studio Jiří Pokorný (alias Jarol Ostraval), režisér a umělecký šéf ČS v letech 1993-1997, který pod tímto pseudonymem uvedl i hru „Plechovka“. S „Paškálem“ činoherák zahájil celou 47. sezónu s heslem „Kdo s koho“. Konkrétně ji hrají na své studiové scéně zvané Obývák a já s ní dne 18. ledna 2019 odstartovala svůj letošní divadelní rok. Komorní scéna pro zhruba pětatřicet diváků nabízí o něco intenzivnější zážitek a v ČS také určuje druhou linku jejich dramaturgického plánu. Zároveň také vyžaduje slušný sportovní výkon, neboť si za ním všichni musí vystoupat po schodech až do třetího patra (a potom ještě také slézt). Pokud to ale zdárně zvládnete, můžete se usadit a téměř se stát součástí příběhu, který slibuje i slušnou dávku napětí.

V ulici dojde k přepadení banky, jenže únik se lupičům nezdaří podle plánu. Jednou z nich je Barbora (Lucie Roznětínská j.h.), kterou okolnosti donutily improvizovat. Se zbraní v ruce vtrhne do kostela a zajme místního kněze Mojmíra (Lukáš Černoch), se kterým se zabarikáduje v zadní místnosti. Nejprve se snaží zkontaktovat své komplice, které uklidňuje, že má situaci pod kontrolou a peníze v tašce. Poté přednese své požadavky policii, neboť pevně věří, že jí vše vyjde a bez větších problémů se z toho dostane. Zatímco společně čekají, naváže s Mojmírem komunikaci. Mimo jiné se o něm dozvídá, že trpí vážnými zdravotními problémy, ale také perfektním sluchem. Toho následně využije hlavně v momentě, kdy k nim dorazí policejní vyjednavač Luboš (Jiří Antonín Trnka j.h.) s proviantem a mobilním telefonem. Po jeho příchodu ho donutí vysvléknout se do spodního prádla. Svou nadvládu nad oběma muži si užívá i v momentě, kdy donutí Luboše, aby Mojmírovi na hlavu vyprázdnil jeden z donesených jogurtů. Čas letí, atmosféra začíná houstnout a v Barboře vzrůstá napětí i agresivita. Jednoho bezmocného a svázaného muže na zemi bez servítek skope a druhého si připraví, coby svůj štít a pojistku. Nicméně policie má také svůj plán…

Předně musím podotknout, že zbraním vůbec nefandím a neuznávám je. Bohužel v nich ale spousta lidí našla zalíbení, a dokonce je obrací proti sobě. Já v tom žádný smysl nevidím, nicméně mnoho dalších si tak dokazuje svou „sílu“ a převahu (i když bych řekla spíš slabost a hloupost). Dnešní doba je této hlouposti a nesmyslnosti plná, čemuž tak nějak neunikne ani současné divadlo. Rovněž hlavní „hrdinka“ této inscenace (autorů – režie, scéna a hudba: Jiří Pokorný, dramaturgie: Dagmar Haladová, kostýmy: Jana Hauskrechtová, grafický design: Lukáš Franz, a další) se totiž rozhodla vybavit zbraní, aby v první řadě získala prostředky, které jí nepatří, a následně ji využila k zastrašování a ovládání druhých. Žádný další a hlubší dojem ve mně tento příběh bohužel nezanechal. Nedošlo na propracovanější vykreslení postav, nějaký zajímavý a promyšlený záměr, ani nijak překvapivý závěr. Prostě jsme jen spolu se třemi postavami byli coby diváci posazeni do stísněné situace, kterou alespoň čas od času odlehčil nějaký ten ironický vtípek. Pro další hodnocení raději tedy odhlédnu od námětu. Svou inscenaci uchopil Jiří Pokorný velmi kompaktně, neboť kromě režie navrhl i scénu a vybral hudbu. Vše k atmosféře i prostředí dobře sedělo. Hostující Lucie Roznětínská se s drsňačkou Barborou také sžila celkem sebejistě a místy se zdálo, že si i (jako svá postava) vychutnávala momenty, kdy se její kolegové museli poprat s rozmary autora a režiséra. Pan ředitel ČS (i děčínského divadla) Jiří Antonín Trnka, který dostal roli policejního vyjednavače, odvážně odehrál téměř celý svůj part jen v trenýrkách a Lukáš Černoch coby Mojmír zase musel nejtěžší pasáž svého textu odříkat s jogurtem na hlavě. I bez toho musím říct, že to asi zatím byla nejlepší role, ve které jsem ho dosud viděla. Postava kněze nevyžadovala žádnou větší akci, neboť v ní měl spíše udržet klid, což se mu teda povedlo. Navíc mu celkem slušela (stejně jako kněžský mundůr). Komornější scéna a bližší kontakt s jevištěm nabízí zajímavý zážitek, ale mnohem intenzivnější pro mne byli „Sirotci“, kteří v sobě měli více překvapivějších momentů.

Moje hodnocení: 47 %

Mojmír a Barbora (L.Černoch a L.Roznětínská)

Barbora, Mojmír a Luboš (L.Roznětínská, L.Černoch a J.A.Trnka)

Barbora a Mojmír (L.Roznětínská a L.Černoch)

"Boj černocha se psy" - Činoherní studio

(Bernard-Marie Koltès)
 

„Hra o životě, o lásce a o whisky.“ (premiéra 2. prosince 2016)
 

Nový rok je tu, a tak si neodpustím trochu toho bilancování, neboť ten loňský se zrovna moc nevydařil. Začínal přitom docela slibně; pořídila jsem si novou zrcadlovku, zajela jsem si na Velikonoce do Karibiku, naordinovala jsem si delší volno před novým nástupem… Druhá polovina ale byla podstatně náročnější, čekala mne změna práce, a hlavně se objevily zdravotní problémy, které se obzvlášť ke konci roku hodně zkomplikovaly. V lednu se však situace stabilizovala, a tak jsem zase mohla vyrazit za kulturou. A čím jiným odstartovat v těchto chladných dnech než cestou za teplem? V ČS totiž 10. ledna 2017 „nainstalovali“ přímo na jeviště vyprahlou africkou poušť, která je součástí nově nastudované hry z pera Bernard-Marie Koltèse (1948-1989). Tento francouzský autor sice zemřel teprve ve svých 41 letech na AIDS, přesto se ale stačil zapsat mezí přední francouzské dramatiky. Hru pro soubor ČS upravil dramaturg Karel František Tománek, který již v letošní sezóně pro ústecký soubor ušil přímo na tělo text ve stylu tarantinovské gangsterky „Pan Bílý, Zrzka a ti druzí“. Režie ústeckého nastudování se pak zhostil Martin Skočovský, jehož zatím nejúspěšnější inscenací v ČS jsou „My děti ze stanice ZOO“. Stejně jako tam i zde sám navrhl scénu. Navíc si ke spolupráci na tomto projektu přizval afrického herce, žijícího v Čechách Maxima Françoise Mededu, aby tak své inscenaci dodal na autentičnosti. Poprvé v historii tak Alburyho na českých jevištích hraje Afričan. Maxime se narodil v Beninu a vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd v Praze se specializací televizní sportovní komentátor. Tomuto oboru se však nevěnoval, neboť tíhl spíše k divadlu. Coby poloprofesionál si zahrál již na několika jevištích (např.: v Klicperově divadle v Hradci Králové, ve Studiu Hrdinů, v Divadle Bez hranic či Studiu Ypsilon), ale v ČS zatím poprvé.

Na staveništi v Africe došlo k nehodě, když pod koly nákladního auta zemřel jeden z domorodců. Jeho bratr Alboury (Maxime François Mededa j.h.), chce získat jeho tělo, aby mohli s rodinou provést tradiční pohřební obřady. Nepozorovaně se vydá do tábora a po vedoucím projektu Hornovi (Matúš Bukovčan) požaduje jeho vydání. Ten však neví, kde se tělo nachází, a tak mu nabízí finanční odškodnění. To však Alboury odmítá a trvá na svém. Přestože má Horn momentálně trochu jiné starosti, neboť očekává návštěvu Leony (Marta Vítů), kterou potkal v Paříži a pozval ji sem, pověří svého předáka Cala (Jan Plouhar), aby sehnal tělo zemřelého a mohli ho rodině vydat. Přitom se dozví, že to pouze jako nehoda mělo vypadat, neboť ho Cal nejdříve zastřelil, poté narafičil nehodu a později hodil do jímky s výkaly. I když se vydá splnit přání svého šéfa, tělo se mu nepodaří nalézt. Ačkoliv Leona primárně přijela za Hornem alias „Kozlíčkem“, nechá se unést kouzlem tohoto kontinentu. Velmi silně pociťuje jakési propojení a splynutí s místní kulturou, a navíc zde skutečně potkává svou lásku. Není jí však Horn, ale Alboury. Nicméně nakonec sama propadá šílenství a pořeže si obličej. Alboury neustále chodí do tábora a pozoruje „bílé“. Oni z něj zase pociťují jakýsi zvláštní strach a chtěli by se ho rovněž zbavit. Zatímco Horn na to jde s whisky, Cal sahá po zbrani. Při fyzické potyčce se ale obrací proti němu. Že by přeci jenom Afrika vyhrála na plné čáře?
 

Po rozpačité úvodní scéně „jezení banánu“, kterou jsem tedy moc nepochopila a klidně bych se bez ní obešla, mne do sebe příběh o střetu dvou civilizací (Afrika versus Evropa) začal vtahovat. Nepříliš náročně (na kulisy), ale efektně navrhl Martin Skočovský scénu, které dominovaly baterie reflektorů a větší větráky, které příhodně navozovaly atmosféru horkem spalující Afriky i pach potu a všudypřítomné whisky. Určitě skvělým krokem bylo obsazení rodilého Afričana Maxima François Mededy do role černocha Albouryho. Vše tak působilo autentičtěji, i když se herecky příliš neprojevil. Jeho výkon byl víceméně statický, ale černoch do Afriky prostě patří, takže tento tah chválím. Maxim se navíc překvapivě dobře vypořádal s náročnějším českým textem. Jan Plouhar si střihl roli výbušného, rasisticky zaměřeného Cala. Velmi mi svým výkonem, charakterem postavy i spáchaným činem připomínal roli Liama, kterou hrál v jiné inscenaci ČS s názvem „Sirotci“. Obě rozporuplné postavy, které spáchají hrůzný čin, ale hledají pro něj nějaké ospravedlnění, a navíc přitom chtějí působit, jako že to byla jen nehoda, ztvárnil skvěle. Úlohu představující jakýsi „utlačovatelský element“ s možností koupit si vše a každého svěřili do rukou Matúše Bukovčana. Jeho Horn působil klidným dojmem, jako by vždy byl nad věcí. Žije světským životem s dostatkem peněz i alkoholu a nechápe místní ritualitu a senzitivitu. Svou trochu citlivou složku osobnosti projeví akorát v momentě, kdy si do svého převážně osamělého života pozve ženu - Leonu. Oba protagonisté do prostředí dobře zapadli, zatímco právě postava Marty Vítů mi byla docela záhadou. Zpočátku naivní žena, která využila pozvání bohatého muže, aby posléze spočinula v náručí místního domorodce, a nakonec propadla šílenství, děj nikam neposouvala, spíše ho tak nějak narušovala. Z mého pohledu to celou hru (autorů – překlad: Kateřina Lukešová, úprava a dramaturgie: Karel František Tománek, kostýmy: Jitka Fleislebr, hudba: Ivan Acher, scéna a režie: Michal Skočovský, a další) docela degradovalo a zanechalo více otázek než odpovědí. Je to škoda, neboť zpočátku (až po tom banánu) se inscenace rozvíjela celkem slibně, a dokonce mne do prostředí slušně vtáhla. I přítomnost Leony sem zpočátku zapadala, ovšem jen krátce. Bohužel za mě tedy nakonec jen slabý průměr.

Moje hodnocení: 51 %

Cal a Horn (J.Plouhar, M.Bukovčan)

Leona a Cal (M.Vítů a J.Plouhar)

Alboury a Leona (M.F.Mededa a M.Vítů)

Alboury a Horn (M.F.Mededa a M.Bukovčan)

Seznam starších článků:

„Láska, sex a žárlivost“ - host Divadla města Ústí nad Labem

„Herečka sobotní noci“ - host Krušnohorského divadla
„Milenci z kiosku“ - Činoherní Studio
„Ples upírů“ - GoJa Music Hall
„Kráska a zvíře“ - Národní divadlo

„Labutí jezero“ - host Krušnohorského divadla
„Sluha dvou pánů“ - Činoherní studio
„Hamlet“ - Národní divadlo
„Kytice“ - Národní divadlo
„Škola žen“ - Činoherní studio
„Tři grácie z umakartu“ - host Domu kultury UL
„Kurios“ - Letenská pláň
„Kaktusový květ“ - Divadlo Palace
„A vybuchla Setuza“ - Hraničář
„Tajemství“ - Divadlo Kalich
„Donaha!“ - Divadlo Na Fidlovačce
„Zavři oči, Maxi!“ - Severočeské divadlo opery a baletu
„O lásce“ - zámek Mělník
„Frozen“ - Circustheater Scheveningen NL
„S prezidentem v divočině“ - Divadlo v Řeznické
„La Traviata“ - Severočeské divadlo opery a baletu
„Za dveřmi kanceláří“ - host Městského divadla Děčín
„Gin Game“ - Vršovické divadlo MANA
„Afrikania“ - Divadlo Image
„Slyšel jsem sovu zavolat své jméno“ - Vršovické divadlo MANA
„Trója“ - RockOpera Praha
„Bílá paní na vdávání“ - zámek Děčín
„Noc na Karlštejně“ - zámek Mělník

„Strašidlo cantervillské“ - zámek Ploskovice

„My Fair Lady“ - Severočeské divadlo opery a baletu

„Harila aneb Čtyři z punku a pes“ - Činoherní studio

„Tady je všechno ještě možné“ - Činoherní studio

„Jídelní vůz“ - Činoherní studio

„Mam´zelle Nitouche“ - Severočeské divadlo opery a baletu

„Baletní triptych“ - Severočeské divadlo opery a baletu

„Hanzelkazikmund (zde jsou lvi)“ - Činoherní studio

„Galileo“ - Divadlo Hybernia

„Sestra v akci“ - Hudební divadlo Karlín

„Mnoho povyku pro nic“ - Stavovské divadlo
„Mikulášovy prázdniny“ - host Činoherního studia
„Ronja, dcera loupežníka“ - Činoherní studio
„Mluviti pravdu“ - Činoherní studio
„Pan Theodor Mundstock“ - Činoherní studio
„Malý princ“ - RockOpera Praha
„Višňový sad“ - Činoherní studio
„Den člověka“ - Činoherní studio
„Krysař“ - Divadlo Kalich
„Americký bizon“ - Činoherní studio
„Já, Feuerbach“ - Činoherní studio
„Kočka v oregánu“ - Divadlo Kalich
„Malý princ“ - host zámku Velké Březno
„Divotvorný hrnec“ - Otáčivé hlediště
„Černá sanitka“ - Činoherní studio
„Najal jsem si vraha“ - Činoherní studio

„Pašijová hra“ - Činoherní studio

„Heda Gablerová“ - Činoherní studio

„Čarodějův učeň “ - Činoherní studio

„Lidojedi“ - Činoherní studio

„Můžem i s mužem“ - host Domu kultury UL

„Bratrstvo kočičí pracky“ - Činoherní studio

„Rozmarné léto“ - host Činoherního studia

„Pábitelé“ - Činoherní studio

„Funny Games“ - Činoherní studio

„4 sestry“ - host Krušnohorského divadla

„Benátky pod sněhem“ - host Krušnohorského divadla

„STOMP“ - Kongresové centrum

„Vánoční hra aneb O tom slavném narození“ - Činoherní studio
„Snímek 51“ - host Činoherního studia
„Stepní vlk“ - Činoherní studio
„Transky, body, vteřiny“ - host Činoherního studia
„Pan Kolpert“ - Činoherní studio
„Poručík z Inishmoru“ - host Krušnohorského divadla
„Když se zhasne“ - host Domu kultury UL
„Sen noci svatojánské“ - Činoherní studio
„Poslední kšeft“ - Činoherní studio
„Pazour“ - Činoherní studio
„Toruk - The First Flight“ - O2 Aréna
„Ministerstvo školství a vědy Ukrajina“ - Činoherní Studio (Obejvák)
„Lobby Hero“ - Činoherní Studio
„Brouk v hlavě“ - host Krušnohorského divadla
„Kvartet“ - Divadlo Bez zábradlí
„Pornografie“ - Činoherní studio
„Zub za zub“ - host Severočeského divadla
„Paškál“ - Činoherní studio (Obejvák)
„Lady Oskar“ - host Městského divadla Děčín
„Veletoč“ - host Krušnohorského divadla
„Věra“ - host Krušnohorského divadla
„Zamilovaný Shakespeare“ - host Městského divadla Děčín
„39 stupňů“ - Dejvické divadlo
„The Meridian“ - host Činoherního studia
„451 stupňů Fahrenheita“ - Činoherní studio
„Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete“ - Pražský hrad
„Děkujeme, že zde kouříte“ - Činoherní studio
„Pan Bílý, Zrzka a ti druzí“ - Činoherní studio
„Drahá Mathilda“ - host Krušnohorského divadla
„Dracula 2018“ - Hudební divadlo Karlín
„Srpen v zemi Indiánů“ - host Činoherního studia
„Koule“ - host Krušnohorského divadla
„Čochtan vypravuje“ - host Domu kultury UL
„Casanova“ - Severočeské divadlo
„Carmen“ - Hudební divadlo Karlín
„Dvě noci na Karlštejně“ - host Krušnohorského divadla
„Mlčení bobříků“ - host Hraničáře
„Kdo se bojí Virginie Woolfové?“ - host Krušnohorského divadla

„Báječná neděle v parku Crève Coeur“ - host Krušnohorského divadla

„Tři bratři v nesnázích“ - host Severočeského divadla

„Zkrocení zlé ženy“ - Divadelní zahrada (ČS)

„Rusalka“ - Otáčivé hlediště

„Jindřich VI. - 3. díl“ - Likérka (ČS)

„Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách“ - host Krušnohorského divadla

„Jesus Christ Superstar“ - Hudební divadlo Karlín

„Rukojmí bez rizika“ - host Severočeského divadla

„Klec“ - host Činoherního studia

„Velký Gatsby“ - host Městského divadla Děčín

„Žena, která uvařila svého manžela“ - host Městského divadla Děčín
„Cena za něžnost“ - host Městského divadla Děčín
„Začínáme končit“ - host Krušnohorského divadla
„Boj černocha se psy“ - Činoherní studio
„Shirley Valentine“ - host Krušnohorského divadla
„Romantický víkend“ - host Severočeského divadla
„Detektor lži“ - host Činoherního studia
„Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“ - host Krušnohorského divadla
„Děti z Bullerbynu“ - Činoherní studio
„Jindřich VI. - 2.díl“ - Činoherní studio
„Jindřich VI. - 1.díl“ - Činoherní studio
„Sirotci“ - Činoherní studio
„Ledový hrot“ - Činoherní studio
„Hlava v písku“ - host Krušnohorského divadla
„Misantrop“ - Činoherní studio
„Spolu“ - host Činoherního studia
„Sluha dvou pánů“ - Národní divadlo
„Bosé nohy v parku“ - host Městského divadla Děčín
„Ani spolu, ani bez sebe“ - host Severočeského divadla

„Starší články zde“